Ocenění

Kam míří současné SF magazíny ve světě?

Autor Julie Nováková | Aktuality | Pondělí 14 Červenec 2014 9.00

Na Festivalu fantazie jsem měla přednášku a besedu o současných angloamerických žánrových magazínech, kde jsem především chtěla představit zajímavé časopisy českému publiku a popsat změny, kterými od svého vzniku až dodnes prošel tento trh. Nejvíce jsem se soustředila na magazíny s volně dostupným obsahem, jejich obchodní strategie, výhody i nevýhody a způsob, jakým utvářejí dnešní svět spekulativní literatury – na čemž se mohou podílet autoři odkudkoli. Přednáška měla nakonec větší dopad, než jsem si dovolila doufat (zejména v devět hodin ráno na conu); vedla k jedné novince, s níž se snad brzy setkáte, potěšila přítomné autory a Františka Vrbenská mne vyzvala, abych na základě přednášky zpracovala článek. Tady je!

Během své historie urazily žánrové časopisy dlouhou cestu. Od šestákových magazínů na stáncích a tzv. vědeckých romancí ve všeobecně zaměřených periodikách se nejprve přesunuly do bohaté éry pulpu, kdy vznikly některé z dnes nejslavnějších magazínů: Weird Tales v roce 1923, Amazing Tales 1926, Astounding (dnes Analog) 1930, později i F&SF roku 1949… Z dnešního pohledu jejich trh rozkvétal. Magazíny se daly sehnat u valné většiny stánků a trafik, měly ve Spojených státech velmi široké publikum a inspirovaly řadu budoucích slavných autorů SF. Jejich prodeje ale ve druhé polovině 20. století začaly postupně klesat, nejvýrazněji od 80. let. Jako častý důvod se uvádí internet, jenže ten můžeme vinit teprve od 90. let. Existuje spousta hypotéz snažících se tento pokles vysvětlit, ale to by vydalo na samostatný článek a pro nás to není podstatné. Zvědavci si mohou progooglit „decline of sf magazines“ a podobná hesla. My se zatím můžeme přesunout do 21. století.

Stále tu máme tzv. velkou trojku ve složení Asimov’s SF, Analog a F&SF. Mnoho dalších, dříve úspěšných žánrových periodik bylo trvale zrušeno nebo léta leželo ladem, než je někdo obnovil. Tato trojice je stále slavná a má poměrně dost čtenářů. Znamená to, že se trh tak výrazně zmenšil? Naštěstí vůbec ne. Značný objem publikací se ale v tomto století přesunul z tisku na internet. Řada magazínů existuje v obou podobách, ještě více jich existuje pouze ve formě e-knih nebo přímo na webových stránkách. Právě tyto magazíny stojí za zvýšenou pozornost s ohledem na české čtenáře, pro které by se tištěné časopisy staly kvůli poštovnému neúměrně drahými. Na online časopisech si čtenář také může dle svého tempa procvičit angličtinu, než se pro něj stane smysluplným kupovat si celá čísla. Jeden z nejvýznamnějších online SF magazínů byl založen již roku 2000 pod jménem Strange Horizons. Byl následovány Clarkesworldem v roce 2006, Apexem a Tor.com roku 2008 a Lightspeedem a Daily Science Fiction v roce 2010. (Pozn.: Apex Magazine sice vznikl už roku 2005, ovšem jako tištěný magazín, který byl brzy pozastaven a následně o tři roky později obnoven ve své dnešní online podobě.) Tyto představují jen malou část profesionálně platících online magazínů, dalšími jsou kupříkladu Beneath Ceaseless Skies, Buzzy Mag, Crossed Genres, Giganotosaurus a jiné… A to máme pouze ty profesionální. Poloprofesionálních časopisů je na dnešním trhu ještě daleko více.

Inu, je hezké, že jich existuje hodně. Ale nakolik jsou kvalitní? Neexistuje sice žádné zcela objektivní měřítko, ale můžeme se podívat třeba na významná SF ocenění a zjistíme, že Clarkesworld třikrát získal cenu Hugo za nejlepší semi-prozine (poloprofesionální časopis z hlediska svých zisků, neplést s profesionálně platícím vůči autorům) a dvakrát Nebulu za nejlepší povídku. Apex a Tor.com oba vyhrály Nebulu za nejlepší povídku. Clarkesworld, Apex, Tor.com and Strange Horizons jsou tradičně bohatě zastoupeny v nominacích na tato i jiná ocenění. Čtenáři i kritici jsou očividně spokojení. Ale jak je možné, že se obchodní model typu dejme naše zboží volně dostupné na internet nezhroutí?

Tor.com představuje speciální příklad, neboť patří společnosti Macmillan, která také vlastní Tor Books, jedno z největších žánrových nakladatelství na světě. Magazín slouží k publikování povídek, knižních úryvků, recenzí a jiných článků. Nevydává žádná samostatná čísla; objevuje se tam jedna povídka týdně a řada článků denně. Kromě souhrnné publikace The Stories: Five Years of Original Fiction on Tor.com jsou tamní povídky k nalezení pouze na webu. Nevím o žádném způsobu, jakým by je mohli čtenáři finančně podpořit. Většina zisku u nich pravděpodobně pramení z reklam, a jelikož jedním z hlavních účelů webu je přitáhnout pozornost k publikacím Tor Books, nejsem si jistá, nakolik vůbec mají nějaký samostatný obchodní model. Podívejme se tedy raději na magazíny, které za sebou nemají vydavatelského giganta. Clarkesworld nabízí celou řadu způsobů, kterými čtenáři mohou za obsah zaplatit: předplatné pro různá čtecí zařízení na Amazonu, Apple Newsstand, Google Play, Weightless Books a Patreonu; možnost zakoupit si tam jednotlivá čísla ve vybraném formátu; jednorázový dar; podporu přes nákupy na Amazonu a jinde přes odkaz na stránkách… Web má také pár reklam. Patreon je zvláštní forma podpory: čtenáři si mohou zvolit, jakou částku měsíčně zašlou, aby se stali patronem. Nacházejí se tam cíle podobné dodatečným cílům na Kickstarteru (ve formě přidávání povídek do čísel). Patroni i odesilatelé darů získávají občanství na stránce časopisů a jejich jméno či zvolená přezdívka se objeví v každoročních antologiích.

Apex má také předplatné, možnost koupě jednotlivých čísel, antologie, reklamy na stránkách i darovací tlačítko na webu. Nedávno se také připojili na Patreon. Lightspeed sleduje podobný model, s tím rozdílem, že (ještě?) není na Patreonu. Strange Horizons přijímají dary a dvakrát ročně pořádají fund drives na dosažení určitého finančního cíle. A velmi podobně bychom mohli pokračovat u dalších magazínů. Cestu Clarkesworldu považuji za nejpropracovanější, ale lze vidět, že všechny zmíněné časopisy nabízejí čtenářům snadné způsoby, jak je podpořit pro více skvělých povídek do budoucna. A funguje to, ač si nejsem jistá ohledně procenta platících čtenářů. Clarkesworld tato čísla snad jako jediný pravidelně zveřejňuje a podíl jeho pravidelných čtenářů s předplatným se pohybuje okolo osmi procent. Anglicky mluvící potenciální publikum je ovšem široké a je v něm dostatek lidí ochotných zaplatit za něco, co se jim líbí. Antologie nebo zvláštní čísla mohou také přitáhnout k časopisům více pozornosti a získat jim širší podporu. Neil Clarke loni zorganizoval úspěšnou kickstarterovou kampaň pro svou kyborgskou antologii Upgraded, která každou chvíli vyjde. A letos na jaře měl Lightspeed obrovský úspěch na Kickstarteru se svými speciálními čísly sci-fi, fantasy a hororu od autorek. Další způsob propagace jsou podcasty. Clarkesworld, Lightspeed i Apex nabízejí audioverze vydaných povídek. To může být obzvlášť přitažlivé pro někoho, kdo má málo času na čtení, ale může při dojíždění, řízení či práci poslouchat, nebo pro někoho s poruchou čtení či zraku.

Mohl by podobný model fungovat v ČR? Bohužel těžko. Když cílíte na celý anglický mluvící svět, i nepatrný podíl platících čtenářů může udržet váš projekt nad vodou. I kdyby se našel podobný podíl z deseti milionů obyvatel ČR, nestačil by. Reklamy spojené s fantastikou u nás také vynášejí neporovnatelně méně a menší část lidí je u nás zvyklá číst na čtečkách, tabletech či mobilech. Slovenský magazín Jupiter se tomuto modelu přiblížil asi nejvíce, když poskytl dosavadní starší čísla volně ke stažení – ale nové je opět k zakoupení. Placené e-knihy jsou u nás ovšem dobrý nápad a bylo by zajímavé přivést na český trh podcasty; letos koneckonců zažíváme obrovský boom audioknih. Neanglické magazíny po celé Evropě celkem skomírají, ale online anglické časopisy mohou přispět k mazání hranic a umožnit autorům po celém světě přispět. Dokonce i online nabídky povídek pro tištěné časopisy tomu dost pomáhají. Nádherný příklad je C. C. Finlayho speciální číslo F&SF, které právě vyšlo. F&SF běžně přijímá pouze nabídky poštou, proto jich přichází minimum od zahraničních autorů. C. C. Finlay pro své číslo prvně v historii magazínů otevřel elektronické nabídky a během dvou týdnů obdržel 751 prací. Téměř čtvrtina z nich pocházela od neamerických autorů. Všech třináct, které se nakonec probojovaly až do příslušného čísla, je od spisovatelů dříve nepublikovaných v F&SF. Šíře autorů k vybírání tak enormně vzrostla.

Online magazíny mají pro mezinárodní autory ještě přinejmenším jednu výhodu: Spisovatelé se s nimi a potažmo významnou částí trhu mohou snadno seznámit. Mohou si na nich vylepšit jazyk, zjistit, jaký vkus mají různí editoři, a poznat, co kde může uspět. Jak vysoké či nízké jsou doopravdy jejich šance? Můžeme se podívat na údaje ze Submission Grinderu (data z 1. 7. 2014), kde autoři mohou sledovat své nabídky. Toto jsou udávané podíly přijatých povídek hlavních online žánrových časopisů:

  • Clarkesworld: 0,9 %
  • Strange Horizons: 1,14 %
  • Tor.com: 1,6 %
  • Apex: 1,64 %
  • Lightspeed: 2,53 %
  • Daily SF: 7,42 %

Pro srovnání údaje z „velké trojky“:

  • Analog: 3,49 %
  • Asimov’s SF: 2,38 %
  • F&SF: 1,5 %

Nejedná se však o přesná čísla – pocházejí z nabídek vedených na Submission Grinderu a pravděpodobně jsou nadsazená, jelikož Grinder používají spíše autoři, kteří už psaní berou vážně a jen tak nepošlou svou úžasnou geniální práci do prvního časopisů, na který narazí a který ani nečetli. Ke skutečným číslům se obvykle nedostanete – s výjimkou Clarkesworldu, jehož fungování můžete díky editorialům Neila Clarka sledovat opravdu do podrobna. Tato čísla jsou z období mezi říjnem 2012 a zářím 2013:

Tento rok jsme koupili:

  • 22 SF povídek (z 3619 nabídek)
  • 5 SF + fantasy povídek (z 698 nabídek)
  • 3 fantasy + hororové povídky (z 893 nabídek)
  • 3 fantasy povídky (z 2464 nabídek)
  • 1 jinou povídku (z 274 nabídek)
  • 0 hororových povídek (z 836 nabídek)
  • 0 SF + hororových povídek (z 457 nabídek)

To nedává zrovna vysoké naděje, že? Ale nikdy nevíte, dokud to nezkusíte – a pak třeba znovu a znovu. Čtěte. Pište. Zlepšujte se. Buďte cílevědomí. A pokud nejste zrovna na psaní beletrie, ale rádi píšete faktické články, platí totéž. Některé ze zmíněných časopisů přijímají nevyžádané nabídky článků, obvykle esejů k žánrovým tématům či prací popularizujících vědu. (Málokde přijímají například nevyžádané recenze či rozhovory.) A tak to můžete zkrátka zkusit. To nejhorší, co se koneckonců může stát, je odmítnutí – ve výsledku jako kdybyste to nezkusili; ztratíte jen trochu času a získáte cennou zkušenost. Zato to nejlepší, co se může stát, se určitě nestane, pokud se nepokusíte. Online časopisy dávají autorům z celého světa skvělé možnosti a v současné době utvářejí trendy ve fantastice jako máloco jiného. Výmluvy došly. A tak se posaďte na zadek a hurá do práce. Hodně štěstí.

***

Tento článek není ani zdaleka vyčerpávající; trh profesionálně i poloprofesionálně platících časopisů je nyní tak široký, že je téměř nemožné uvést všechna příslušná žánrová periodika a jejich obchodní strategie, výhody a zajímavosti. To je i odpověď na titulní otázku: Žánrové časopisy směřují na web. Porozhlédněte se po jejich světě sami, načrtněte svou vlastní cestu neprobádanou zemí. A užijte si zábavu, kterou to s sebou nese.

Užitečné odkazy:

editorial Neila Clarka s údaji Clarkesworldu za sedmý rok existence časopisu

Submission Grinder

498 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Slavo — 14.7.2014 @ 14.15

    Výborný článok, sám so sa pred nejakým  časom zamýšľal, prečo napríklad v Nemecku, takej veľkej krajine v podstate neexistuje podobný žánrový časopis. Asi je to mentalitou národa.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 3

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.