Libereckou spisovatelku Karolinu Francovou snad ani není třeba dlouze představovat. Její sci-fi i fantasy romány a povídky, které publikuje už od roku 1999, se dočkaly vřelého přijetí a několika dotisků. Milovníci fantasy se budou dohadovat, zda je lepší Algar tarch, Arien, Kaynova doba nebo Zlatý plamen, příznivci science fiction se zase mohou přít, zda se jim více líbí román Zrádce nebo autorčino nejnovější dílo, román Konstantynův efekt, vydané letos v létě v edici Evropská space opera u nakladatelství Brokilon. S autorkou jsme si popovídali o nesmrtelnosti, vědomí i tvorbě fiktivních světů.

Konstantynův efekt disponuje zajímavým světem Arvelu a Teritorií i neméně poutavými postavami. Právě ty táhnou komornější začátek, svět samotný se do plné krásy rozvíjí postupně, jak se čtenář dozvídá o arvelském transferu, manželské pečeti i kořenech konfliktu mezi Arvelem a Teritorii, který graduje až k válce, jež rozhodne všechno. Dávkovat informace tak, abyste byli stále puzeni zvědavostí, přemýšleli o světě a zároveň se nikde neztráceli, autorka rozhodně dovede. S tím, jak se vyvíjí příběh i vaše představa o světě, prochází vývojem rovněž všechny postavy, od mladé(ho) Tristam(a) přes odhodlanou královnu Reinu a jejího protivníka, diktátora Ilyu, až po – a to především – titulního Konstantyna Lance. Právě u něj autorka z myšlenky arvelského transferu vytěžila maximum. Propracovaná psychologie hrdinů i budování prostředí jsou charakteristické pro celou tvorbu Karoliny Francové. Jak píše a co ji inspiruje?

Jednou z věcí, které se mi na Konstantynově efektu líbily nejvíc, byl jeho zajímavý a originálně zpracovaný svět. V něm existuje možnost faktické nesmrtelnosti, ale ukazuje se, že to může narušit samotný vesmír. Jak tě podobná idea poprvé napadla a jak jsi svět budovala?

Idea nesmrtelnosti, která narušuje chod samotného vesmíru, zpočátku v románu vůbec nebyla. Vznikla až v průběhu psaní, když jsem hledala nějaké zajímavé vysvětlení energetické krize, které obě civilizace čelí. Původně jsem za nosnou myšlenku příběhu považovala otázku, do jaké míry má společnost v nebezpečí právo očekávat a vyžadovat od jednotlivce sebeobětování. Arvelské impérium a Teritoria mají naprosto odlišný způsob života a většina čtenářů bude pravděpodobně zpočátku fandit jedné straně, ale postupně skončí nerozhodně nebo na straně opačné…

Zabralo představování tamních kultur a dávkování informací hodně plánování, nebo jsi je dotvářela spíše intuitivně?

Ohledně obou civilizací jsem měla předem dána jen dvě tři stěžejní pravidla uspořádání společnosti. V průběhu psaní jsem je potom intuitivně a podle potřeby doplňovala o popisy toho, jak se tato pravidla promítají do různých oblastí života člověka. Abych byla konkrétní: v Arvelu je základním principem možnost přenosu člověka do jiného těla, která je ovšem přístupná jen vyvoleným. Arvelské tetování vzniklo jako vyjádření tohoto společenského statutu. Do módy se promítl oděvem, který odhaluje příslušné partie těla. Do medicíny degradací gerontologie. Do právních otázek ohledně svéprávnosti člověka institutem arvelského opatrovníka apod. Právě tyhle detaily dotvářejí jedno jednoduché pravidlo a dodávají postupně celé fiktivní civilizaci plastičnost.

U vytváření fiktivních světů ještě chvilku zůstaneme; čtenáři, kteří už četli některé z tvých dřívějších knih, vědí, že umíš cizí světy, ať už jde o magické země či hvězdná impéria, prokreslit do detailu a přivést k životu. Odkud při tvorbě světů nejčastěji čerpáš inspiraci?

To je velmi různé. Někdy základ světa vznikne z výletu na zajímavé místo, někdy jen z atmosféry dne, jindy při poslechu hudby. Představuju si to jako jakýsi koktejl dojmů, zážitků a postřehů, které se v mysli smíchají a z nichž si pak člověk svět do připravované knížky nalije.

S motivy přenosu nebo změn vědomí a nesmrtelnosti jsi pracovala už dříve – a pokaždé úplně jiným způsobem. Co tě na těchhle tématech nejvíc láká?

Nesmrtelnost je ze své podstaty nelidská zkušenost. Láká mě hledání odpovědi na otázku, zda člověk, který získá takovou zkušenost, může ještě zůstat člověkem. Pokud ano, pak do jaké míry. Pokud ne, tak co se z něj stane.

Kdyby sis mohla vybrat jeden ze světů ze svých příběhů, v němž bys žila, na který by padla volba?

Nestála bych o žádný, protože ve všech mých knihách čelí fiktivní svět válce. Kdybych si skutečně vybrat musela, pak bych si zvolila asi Arvel, ale nejspíš jen proto, že ho mám čerstvě v paměti.

Zajímavý je i styl vyprávění, kdy je jedna scéna líčena i vícekrát, ale očima jiné postavy. Bylo to náročné?

Ano, každá kapitola je rozdělena do tří částí, které se všechny týkají stejné události, ale líčí ji v jiném čase a očima pokaždé jiné postavy, čímž dění dodávají další vrstvy a mění jeho vyznění i důsledky. Příběh tak získává jakousi šupinovitou strukturu. Když jsem román plánovala, přišlo mi to jako skvělý nápad a v prvních třech kapitolách to šlo hladce. Později se ukázalo, že udržet tenhle styl vyprávění v celé knize je opravdu náročné a dost jsem se proklínala, co jsem si to na sebe vymyslela. Ale výsledek nakonec stojí za to.

Na co se od tebe mohou čtenáři těšit do budoucna?

Mám dokončený román Purpurová noc. Odehrává se v blízké budoucnosti (v roce 2024), kdy Česko jako jediná země kontroluje magii a stává se tak významným světovým hráčem. Zemi vládne temný mág, který si za své sídlo kvůli blízkosti magického zdroje volí nové hlavní město Liberec. Román zachycuje osudy jeho dvou synů – staršího Nataniela a mladšího Jana. Zatímco starší syn s volbou otce nesouhlasí a v patnácti letech utíká z Čech, mladší jde v jeho šlépějích. Příběh začíná v okamžiku, kdy se Nataniel po devíti letech v exilu vrací domů rozhodnutý magii z Česka vymýtit a musí čelit následkům své volby i mladšímu bratrovi. V druhé dějové linii příběh zachycuje klíčové události let 2006 až 2014, které předcházely aktivaci magie v Čechách.

Foto: Fantasy klub Liberec