Magie pro každého slouží jako seriálový pilot. Je o něco delší, než budou řadová pokračování, čtenáře seznámí s Felixem Jonášem a jeho bezejmenným uskupením neobvyklých vyšetřovatelů i s vedlejšími postavami (byť některé z nich bohužel nemají dlouhého trvání) a  Pavlovský v ní rozjíždí hned několik příběhových linek, o které se další díly budou moci opírat a jež je budou navzájem propojovat, držet pohromadě a měly by vyvrcholit v závěru první „sezóny“. Je to čtení oddychové, zábavné až na půdu, jenom je k naštvání, že útlou knížečku přelouskáte tak brzy. Jestliže je Magie pro každého skvělá, Město mrtvých nutně musí nést označení „absolutní nářez“. Autor se v něm mohl vykašlat na další nudotvorné popisování vztahů a rolí postav a naplno využít jejich potenciál, čemuž napomáhá i přesunutí děje z hlavního města do typického venkovského buranova. Znáte to, koncentrační tábor na kraji vesnice, sbor feťáků, čarovní žlutí parchanti z lesa a příliš velké procento uctívačů temných božstev mezi občany, zkrátka venkovská idyla. A teď si představte, jaké peklo vypukne po příjezdu čtyř Pražáků.

Pokud jste dosud nepřišli do styku s Pavlovského literární tvorbou (a v tom případě Rigor Mortis na vás!), pravděpodobně vás příjemně překvapí jeho ladný, přestože občas zbytečně roubovaný styl, ve kterém se znatelně odráží postupy televizních seriálů a vytříbený smysl pro hraní si se slovy, černý humor a luxusní komponování popkulturních odkazů, které v jeho podání působí naprosto nenuceně. Jednoho až zamrzí, že nepublikuje víc. I když, to se s příchodem Kladiva – doufejme – radikálně mění, protože ty nejdůležitější části vznikají právě v jeho režii. V dohledné době se ale dočkáme příspěvků i od jiných autorů. Konkrétně Ondřej S. Nečas nám představí démony ovládané Kruté stroje. Co mají společného vraždící bagr a mořská obluda? Na odpovědi si budeme muset počkat do března příštího roku. V květnu pak zaútočí Dušan D. Fabian se svou Sonátou pro Azazela, která se podle anotace očividně hodlá zaměřit čistě na postavu Felixe Jonáše. Ten se spokojeně účastní tajné dražby, ovšem jen do chvíle, kdy zablikají světla a on se i s ostatními nákupčími ocitne v betonovém labyrintu, kde číhá nebezpečí za každým rohem a lidé blázní z podivné hudby. Na obě knihy je rozhodně důvod se těšit, o to víc zamrzí dlouhé odstupy mezi vydáním prvních dvou dílů a jejich pokračováním. Za větší kadenci by se už v současnosti dost široká skupina čtenářů jistě nezlobila. Snad tedy s postupem času, až se vytvoří základna pravidelně přispívajících autorů.