První česká publikace slovenského nakladatelství Artis Omnis, antologie Kniha bolesti sestavená Markem E. Pochou, není hororová kniha, jak by se dle názvu mohlo zdát. Samozřejmě, hrůzostrašný žánr v ní hraje důležitou roli, ovšem velkou část obsahu tvoří povídky jiných žánrů, jejichž společným jmenovatelem je bolest. Naznačuje to hned první óda na utrpení v podání Jiřího W. Procházky. Dílo na rozhraní prózy a poezie knize hned od začátku dává ponurou atmosféru, přičemž prezentuje autora – mistra české fantastiky ve stylu, v jakém ho nevídáme často. Následující povídky představují jednotlivé formy bolesti, a že jich není málo…

Martin Moudrý ji zahalil do sci-fi šatu a jeho bolest se mi četla dobře, i když mě trochu otravovala nekonečná čísla (zřejmě úplně zbytečná snaha přidat do povídky prvky parodie). Hanina Veselá přináší spolu s bolestí i mnoho dalších emocí a ne všechny lze vnímat negativně. Její zvláštně temný příběh je plný hemžících se larev, červů a křídel, ale nechybějí v něm ani názory na náboženství (to je ostatně okrajovým tématem i u některých dalších povídek a je zajímavé, že tolik autorů spojuje náboženství s bolestí). Naopak zábavně až vtipně píše o bolesti Dušan Fabian, v duchu svých marvinovských příběhů. Lepší z dvojice povídek editora knihy Marka E. Pochy je Svézt, úchylnost, jaká se od něj dala očekávat. Bolest se v ní projevuje znásilněním, nechybějí hadi a na závěr scéna pro silnější žaludky. Zde si neodpustím připomínku – pokud by Mark dal běžnému Ostravákovi přečíst větu: „Jakýsi český zpěvák právě vyřvával cosi o naivních děvčatech, která za svoji důvěřivost platí vysokou cenu.“, určitě by na bolest nečekal příliš dlouho.

Jedním z nejlepších představení bolesti se v knize překvapivě prezentuje křehká Marja Holéczyová v příjemném a zajímavém příběhu z propracovaného světa. Marjina fantasy je sice ženská, ale nijak sentimentální. To archaický styl Daniela Tučky mě zprvu strašně otravoval, ovšem postupně mě zaujaly jeho myšlenky a zdařilá atmosféra díla. A tak mi přestaly způsobovat bolest jeho dlouhé věty, často zabírající celý odstavec. Vrcholem sbírky jsou pro mě povídky Janka Iši. Revize jízdenek je čtivou postapokalyptickou vyvražďovačkou, při jejíchž hláškách jsem se musel několikrát hlasitě smát. Ale tou vůbec nejlepší povídkou je nejdelší text knihy – Išův Kšeft. Když vám svět své povídky představí v několika prvních větách, nechápete, co chce dělat na zbývajících řádkách. Bolest je tentokrát uzavřená v kyberpunkovém mrakodrapu, rozděleném podle sociálních vrstev. Obsahově je to klasická střílečka, u které se ani chvilku nenudíte. Najde se tu i pár příjemných nápadů, jako je kupříkladu vydařený popis tance – prvek, který v tomhle subžánru určitě nenajdete často.

V knize se samozřejmě najde i pár povídek, které o bolesti nejen vyprávějí, ale také ji způsobují. Ať už přílišnou snahou napodobit H. P. Lovecrafta, absencí jakéhokoli příběhu či dialogu, příliš slabou pointou, anebo do očí bijícím amaterismem. Takových je naštěstí menšina, a tak po přečtení celé antologie převládá příjemný pocit. Prožili jsme pár bolestí, které se nás silně dotkly. A to je podle mě hlavním úkolem kvalitní literatury.

Kniha bolesti (sestavil Mark E. Pocha)

vázaná, překlad Lucie Kurdiovská, obálka Martin Luciak, 304 stran, cena 349 Kč

Související články:

Kniha bolesti − temná kobka žánrové literatury (ukázka)