Při pohledu na komiksy vydané česky během několika posledních let zjistíte, že jde o opravdu pestrou a bohatou škálu titulů. Fanoušci, kteří si ještě vzpomenou na dobu, kdy se na našem trhu komiks takřka nevyskytoval, to jistě potvrdí. Na jedné straně tady máme nakladatelství, jejichž produkce je z hlediska komiksových čtenářů ostře sledována a u nichž je komiks buď primárním produktem (Comics Centrum a Crew) či přinejmenším nepřehlédnutelnou součástí edičního plánu (BB/art). Na straně druhé u nás existují nakladatelství, která se v rámci komiksu tu a tam snaží vyhledat skuliny na trhu a u nás doposud nevídaná díla. A právě na druhou skupinu cílí náš nový seriál rozhovorů. Jako prvního jsme oslovili známého komiksového publicistu Lukáše Růžičku, který se stal nedávno redakční posilou nakladatelství Paseka.

Za poslední roky se alespoň okrajově snaží komiksu věnovat i řada nakladatelství, u kterých to doposud nebylo zvykem. Jak ke komiksu přistupuje Paseka a podle jaké strategie vybíráte komiksové tituly do vašeho edičního plánu?

V Pasece má velkou tradici kreslený humor, který často prvky komiksu přejímá. Nejznámější jsou samozřejmě věci Andyho Rileyho (Králíčkovy sebevraždy, Sobecké prasátko) a Simona Tofielda (Simonův kocour). Ostatně i grafik Josef Váchal, s nímž je nakladatelství bytostně spojené, experimentoval s vyprávěním pomocí obrázků. Nicméně naše cesta postupně vedla k plnokrevným komiksům, kterých jsme ale zatím vydali jen pár – edukativní životopis Anny Frankové, stripy V kůži Woodyho Allena, české album Jelita od Dana Černého a Ekonomix o historii i současnosti ekonomie.

Mělo jít o tituly s přesahem a potenciálem oslovit širší publikum. V budoucnu by výběr měl být v ideálním případě specifičtější – to absolutně nejlepší ze současné produkce pro děti a mládež, pro kluky i pro holky. Byli jsme tak dlouho zvyklí opakovat, že komiks už je i pro dospělé, až se na začínající čtenáře zapomnělo. Navíc dnešní dětské a young adult komiksy jsou často tak inovativní, odvážné a originální, že si o tom tvorba označovaná jako „dospělá“ může nechat jen zdát. A díky univerzálním tématům a samotným kvalitám tam ten přesah chceme znovu dostat.

Co vše zvažujete před konečným rozhodnutím vydat konkrétní titul a plánujete při tom práci s autorem či s podobnými tituly i do budoucna?

Nejsem tady tak dlouho, abych mohl sdílet moudra á la otec Fura, ale co se týče titulů, které jsem do Paseky přinesl nebo se je snažím kolegům vnutit: Jsou to všechno věci, které mám rád delší dobu nebo jsem do nich zamilovaný aktuálně. Hlavní je, aby to byly nadčasové záležitosti, podstatné tituly, které rezonují. První fáze je samozřejmě fantazírování v hospodě. Druhá fáze se odehrává už na pracovišti, kdy člověk vystřízliví a začnou mu docházet praktické problémy. Když se komiks drží i po téhle fázi, přichází na řadu fáze třetí, čili prezentace před celou redakcí, kde už jde kromě samotné kvality, která je stejně nejdůležitějším klíčem, také o finance a komerční potenciál. Samozřejmě je hezké vědět, že autor má případně další skvělé komiksy, ze kterých půjde v případě úspěchu vybírat.

Dovolíte si na současném přebujelém trhu vydat také komiks tzv. pro radost, tedy titul, jenž považujete za tak kvalitní, že nehledíte na jeho komerční potenciál?

Vzhledem ke kondici knižního trhu se tohle strašně špatně odhaduje. Z mého pohledu není čas na jistoty a vybírat jenom čistě podle komerčního potenciálu nemá smysl, pokud člověk nedrží v rukou nějakou zfilmovanou fantasy sérii nebo porno pro hospodyňky. Kolikrát už selhal favorit a překvapil titul, od kterého to vlastně nikdo moc nečekal. Ale hlavně – ze všech komiksů máme neskutečnou radost, Paseka asi nikdy nebude komiksy chrlit. Jsme ve stádiu, kdy chceme hlavně dát vědět, že se s komiksy u Paseky musí počítat a že když se chytnou, tak se čtenáři a čtenářky můžou těšit na vydávání komiksů, které tady nemají moc obdoby. Rozhodně to ale není tak, že bychom už teď měli nasmlouvaných deset titulů a hráli si na konkurenci BB/artu, Crwe, Comics Centra…

Můžete alespoň zhruba prozradit, jakou prodejnost mají vámi dosud vydané komiksy či alespoň, které z dosud vydaných titulů patří k nejprodejnějším a čím si to vysvětlujete?

Z těch pár věcí se nejlépe daří Ekonomixu. Hodně se o něm psalo, Respekt ho dokonce zařadil mezi deset nejpodstatnějších knih roku 2014, lidi na něj bezvadně reagují, když jsme na veletrzích, ať už je to Knihex nebo Svět knihy. Je to originální a přístupný titul, který v českém prostředí nemá alternativu, zároveň i hodně zajímavý jako komiks sám o sobě. Vždycky je nejlepší se odrazit od kvality. Vyhonit reklamou blbosti je v dnešní překnížkované a do jisté míry i překomiksované době složité, pokud člověk není připravený investovat obrovské peníze.

Jakými způsoby se snažíte oslovit komiksové čtenáře z pozice nakladatele, jenž není v komiksu dosud tak známý a sledovaný?

Paseka zatím nebyla sledovaná, ale my sledovali komiks. Náš šéfredaktor Jakub Sedláček, který je pro tuhle iniciativu zásadní, zná scénu spoustu let, svou první komiksovou recenzi na Mause napsal kdysi do Labyrint Revue a skoro od začátku přispíval pro specializovaný web Komiksárium, kterým jsem prošel i já. Takže doufáme, že komunitu oslovíme, proto nám přišlo důležité představit Paseku na Crweconu, i když nehodláme vydávat superhrdinské komiksy a takové ty chlapácké série.

Na jaké tituly se mohou fanoušci v nejbližší době těšit a čím mohou podle vás zaujmout komiksové čtenáře?

V říjnu vyjde Úsměv od Rainy Telgemeierové, ona je absolutně zásadní fenomén posledních let. Raina už za Úsměv v roce 2011 získala Cenu Willa Eisnera v kategorii pro děti a mládež a letos díky pokračování s názvem Ségry dokonce přidala Eisnera v kategorii autorů, kteří zároveň píší i kreslí – porazila klasiky, jako jsou Sergio Aragonés, Charles Burns, Richard McGuire nebo Stan Sakai. A už na začátku roku ji profesionálové z komiksové branže zvolili v hlasování serveru Comics Beat největší osobností roku 2014.

V Úsměvu líčí autobiografické zážitky s rovnátky, které ji kvůli jedné nehodě provázely během celého dospívání. V Ségrách, které česky vyjdou příští rok, pak vzpomíná na to, jak se srovnávala s narozením mladší sestry. Z řemeslného hlediska jsou to báječné komiksy, přístupné i pro lidi, kteří dosud žádný komiks nečetli. A začínající autoři se z nich zase můžou učit, jak vyprávět komiksovým jazykem a nedělat jen obrázky s popisky.

Raina byla klíčová pro objevení, respektive uvědomění si, že komiks má skvělé ženské autorky a hrdinky a že může bavit i holky. Úsměv se strašně rychle stal moderní klasikou, náklad ve Spojených státech je dneska někde na 1,4 milionu kusů. Přivedlo to ke komiksu novou generaci dívek i autorek, které přinesly nejen úplně nové nápady, ale i požadavky na komiks a postavy. I proto teď mají Marvel a DC série, jako jsou Gotham Academy, Ms. Marvel, nová Batgirl nebo The Unbeatable Squirrel Girl. V tomhle jen reagují na širší fenomén a společenskou situaci.

Z věcí, které jsou už teď jisté, dále u příležitosti letních olympijských her 2016 vydáme komiks o Emilu Zátopkovi, který pro nás už dlouho chystá all star team ve složení Jan Novák (Zatím dobrý) a Jaromír 99 (Alois Nebel).

A když už jsem zmínil ten Marvel – příští rok vyjde nonfiction kniha Marvel Comics: The Untold Story v překladu Richarda Podaného. Nekritičtí zbožňovatelé Stana Leeho a filmových marvelovek pak asi půjdou brečet do polštáře, protože tahle strhující kniha boří veškeré iluze, které o Marvelu mohli mít. Publicista Sean Howe se jako první na takhle velké ploše zabývá touhle popkulturní silou s odstupem a kriticky, od nejskromnějších začátků po současnou nadvládu nad Hollywoodem. A ukazuje, že dnešní situace byla vlastně hodně dlouho Leeho plánem a že o komiksy ani tak nešlo. Zároveň není nijak hanlivá nebo bulvární, prostě jen velmi pečlivě vyzdrojovaná a přísná. Howe za ní získal Cenu Willa Eisnera i místo na seznamu lidí, se kterými Stan Lee už nikdy nechce mluvit. Když si člověk koupí dva kusy, bude mít moc hezké zarážky, aby se mu nebortil Ultimátní komiksový komplet.