Ocenění

Konec fantastických webzinů? (úvaha)

Autor | Aktuality | Sobota 8 srpna 2015 8.00

Kdysi dávno jsem svůj den začínal tím, že jsem u snídaně pročítal Sarden a Fantasy Planet. Někdy jsem na nich vytuhnul třeba i hodinu. Bývaly doby, kdy jsem se na Fantasy Planet opakovaně vracel, pročítal bující diskuzi a někdy do ní třeba i něčím přispěl. Ty doby už jsou dávno pryč. Dnes mi stačí na proskenování nejen Sardenu a Fantasy Planet, ale i Daemonu, Legie a Fantasye asi tak jedna minuta čistého času. Do diskuzí se nejenže nezapojuji, ale většinou je ani nečtu. Chvíle slávy SF/F webzinů se staly minulostí a my můžeme jen hledat příčiny jejich úpadku. A právě o tom je následující text…

sarden-logo

Jsem si celkem jistý, že ještě nedávno měl Sarden v emblému První a jediný český sci-fi internetový deník. Teď už tam ten slogan nenajdete. Nevím, kdy se ho zbavili, ale udělali dobře. Současný Sarden je něco jiného než ten původní. Ale popořádku… Sarden býval podrubrikou Neviditelného psa, zaměřenou nejen na sci-fi, ale (v rozporu se sloganem) i na další fantastické žánry. Představoval serióznost, zosobňoval informovanost. Na Sardenu byly uveřejňovány samé noblesní a relevantní texty. Všechno tam bylo krásné – až do té nešťastné příhody s ordogem. Pod články začal do diskuzí přispívat jakýsi ordog. Normálně tam trolil, psal se však rok 2008 a já ještě o trolení neměl ani tušení. Abyste věděli, o co vlastně šlo, uvedu zde dvojici ordogových výkřiků tak, jak jsem je zkopíroval, tedy s textem psaným výhradně malými písmeny:

Pod rozhovorem s Karolínou Francovou, 15. 4. 2008: ach, bože: už je to tu zas. princové, mágové, draci… cožpak těm kašpařinám nebude nikdy konec?

Pod recenzí knihy M. L. Kossakowské Rozsévač větru, 15. 4. 2008: ježíši: pravice páně, saranče, hvězda záhuby… ta kossakowska musela mít hodně špatnej trip.

Tyhle ordogoviny mi silně vadily. Můžu vám připadat přecitlivělý, ale uvědomte si, že tohle byl Sarden, který mě měl každé ráno naplnit pohodou. Párkrát mě ordogovy štěky nakrkly natolik, že jsem do diskuze napsal cosi vzteklého. A víte, co se stalo? Redakce moje vzteklé příspěvky smázla, kdežto ordogoviny tam zůstaly. Z toho jsem usoudil, že ordog je experiment mladých redaktorů Sardenu. Možná jim vadilo, že se na konkurenční Fantasy Planet bouřlivě debatuje, zatímco na Sardenu se diskutovalo jen střídmě a uměřeně. Možná chtěli tímto způsobem povzbudit diskuzi… Toto je samozřejmě jen moje teorie, ale faktem zůstává, že projekt ordog fungoval pod dohledem a se souhlasem redaktorů Sardenu. Vlastně ani nevím, jestli se jim povedlo rozproudit diskuze (pokud to bylo cílem). Přestal jsem mít Sarden rád. Přestal jsem tam chodit a v podstatě jsem se už nikdy nestal jeho pravidelným čtenářem. Ordog později prosákl i na Fantasy Planet, ovšem komunita tamních čtenářů a diskutérů byla natolik robustní, že ho jednoduše vytěsnila.

Po ordogově řádění dostal Sarden dalších pár facek. Neviditelný pes přešel i se Sardenem pod Lidové noviny. Vznikla povinnost registrovat se do diskuzí. To mělo za následek, že diskuze pod články naprosto zmrtvěly. Nikdo se neregistroval, nikdo nediskutoval. Redaktoři Sardenu raději odešli od Lidových novin někam jinam, kde nebyla registrace nutná. Tím vznikl zcela nový webzin, který se shodou okolností rovněž jmenuje Sarden. Když si na Neviditelném psu rozkliknete kategorii sci-fi, zjistíte, že poslední článek byl otištěn 3. 11. 2010. Nový Sarden má s tím starým (ukončeným v roce 2010) společného jen málo. Stal se z něj internetový deník, který neurazí, ale ani nenadchne. Články sice vykazují pět set i více přečtení (tj. rozkliknutí), ale diskuze se limitně blíží nule.

fantasy-planet-logo

Fantasy Planet byla dítkem Ondřeje Jireše a konkurencí Sardenu. Na rozdíl od seriózního Sardenu byla FP tak trochu bulvární, což však myslím v dobrém slova smyslu. Ondřej Jireš měl úžasný přehled o dění v tuzemské i zahraniční fantastice. Dokázal si vybrat dostatečně agilní a dostatečně praštěné spolupracovníky, kteří z FP udělali něco jako permanentní ohňostroj. Mělo to i své negativní stránky, občas tam došlo ke konfrontacím. Typickým příkladem je záležitost s knížkou Za okraj světa od Edity Dufkové. Z důvodu osobních třenic, které tady nechci rozebírat, byla na FP otištěna odstřelující recenze (3. 7. 2006). Protože však knížka nebyla zdaleka tak špatná, jak tvrdila recenze – a protože byla celá záležitost dosti vošajstlich – rozpoutala se pod recenzí bouřlivá diskuze. Dosáhla neuvěřitelných 746 příspěvků, což dneska vypadá jako skutečná sci-fi.

Ve svých počátcích FP úzce spolupracovala s Pevností a působila jako odkladiště textů. Otiskovala to, co se do Pevnosti nevešlo nebo nehodilo. Kromě toho i experimentovala. Například publikovala zajímavé články od Andrzeje Vandrovce Pilipiuka, přeložené z polštiny. Poskytla prostor i nám, autorům, kteří jsme měli tu perverzní potřebu něco sdělovat veřejnosti. Já osobně jsem tuto možnost využil za šéfování Pavly Lžičařové, a i proto pokládám Fantasy Planet tak trochu za svou, mám k ní sentimentální vztah a vadí mi, co se z ní dnes stalo.

A co se stalo? FP dlouho odolávala trendům, které srazily na kolena starý Sarden, ale její sešup byl o to strmější. V dnešní době je názorným příkladem toho, že méně je někdy více, tedy že někdy je lepší žádná diskuze než taková, jaká je teď na FP. Usídlil se tam jakýsi ordogův bratranec Podchaljuzin, který, jakmile diskuze jen trochu nabobtná, začne obšírně vykládat, jak to chodí u nich na vsi. Konkrétně se jedná o ruskou vesnici z časů Antona Pavloviče Čechova. V menší míře jsou jeho rusofilní textíky zábavné, pokud však přečtete dva nebo tři, víte o Podchaljuzinovi všechno a dál už vás to jenom obtěžuje. Podchaljuzin má oponenta, který se nazývá Kulagin (pokud ovšem Podchaljuzin není schizofrenik a Kulagin není jeho temná strana) a každá diskuze se spolehlivě zvrátí k urážkám a sprosťárnám. I dnes se můžete v diskuzích na FP dopídit relevantních informací (ne vždy), ale musíte prstíčkem kopat, špendlíčkem hrabat a prodírat se podchaljuzinovsko-kulaginovským roštím.

Chybějící čtenáři

Z předchozího textu jako by vyplývalo, že příčinou zkázy webzinů je skutečnost, že jejich majitelé nedostatečně pečovali o svá virtuální políčka, vpustili do nich různé ordogy, Podchaljuziny i Kulaginy a nechali je tam zahnízdit. To je pravda, ale jen zčásti. Experiment ordog ukázal, že důvěra čtenářů i potenciálních autorů je křehká záležitost (já osobně bych po ordogovské epizodě neposkytl starému Sardenu ani řádku). Hlavní příčinou úpadku webzinů jsou však chybějící čtenáři. Ano, rozumíte dobře: chybí čtenáři. Takoví čtenáři, kteří jsou článek ochotní nejen rozkliknout, ale i přečíst a pak k němu něco napsat – a tím myslím něco konstruktivního a k věci, nikoliv ordogovsko-kulaginovské úchylárny.

Autoři textů na Fantasy Planet – a já jsem byl jedním z nich – z toho nikdy neměli ani korunu. Dělali jsme to kvůli zpětné vazbě a pro pocit, že se účastníme dobrodružství. Inteligentních, zábavných, sympatických, možná trochu praštěných, ale především reagujících čtenářů bývalo na FP i na Sardenu spousta – a teď jsou pryč. Kam se poděli? Nevím. Teď už je to jen takové volání do prázdna. Haló, je tam někdo?… Něco slyším… Né, to je jen ozvěna, která zaznívá v té velké prázdné jeskyni. Naproti tomu autorů je pořád ještě dost. Nevěříte? Počítejte se mnou. Je tady web XB-1, Fantasya, reformovaný Sarden. Bývalí redaktoři Fantasy Planet si založili vzdorwebzin Dagon. Určitě byste vyjmenovali další blogy a e-magazíny. Všechno mi to však připadá jen jako zdi nářků. Jako prázdné jeskyně bez ozvěny.

Příčiny

Já vlastně nevím, proč webziny vyšly z módy a jsou teď aktuální asi tak jako kalhoty do zvonu. Mám několik teorií, ale nevím, do jaké míry jsou relevantní. Tady je máte:

  1. Atomizace fantazácké scény – dříve byly fantastické záležitosti konzumovány tak nějak v celku. Většina uživatelů četla knížky a sledovala filmy napříč žánry. Později se komunita začala štěpit na příznivce sci-fi a fanoušky fantasy. Někteří čtenáři opovrhovali fantasy, kdežto jiní by se nedotkli scifárny ani klackem. Štěpení pokračovalo. Vznikly subkultury o několika desítkách členů, kteří se nezajímají o nic jiného než o svůj úzce vymezený chlíveček. Máme kupříkladu steampunkery (to je jen příklad, neberte to, prosím, osobně), kteří se pohybují na svých úzce zaměřených webových stránkách a nezajímají se o cokoliv jiného. Pak máme obdivovatele Hry o trůny, kterým je šumafuk Harry Potter či Pán prstenů. Ti se na Fantasy Planet či Sarden podívají jednou za rok, když se tam objeví aktualita o nové seriálové řadě. A tak dál. Chápete, doufám, jak to myslím.
  2. Absence dospělých témat – v letech 2000 až 2010 se tady rozjížděla spousta dospěláckých záležitostí. Některé skončily dobře (například filmová série Pán prstenů), některé špatně (ve smyslu zpackaně – například seriál Lost). Některé zamrzly – třeba již zmíněná Hra o trůny, od které se však odštěpil alespoň derivát (seriál). Další fenomény vyšuměly (New Weird). Tohle všechno byly dospělé záležitosti, avšak s postupem času se fantastika dementizuje, dětinští a stává se nestravitelnou pro dospělého čtenáře či diváka. Příkladem zdětinštění je Hobbit, Osamělý jezdec, nový filmový Conan, literární deriváty upířin zkombinované se soft pornem a tak dál… Všiml jsem si, že v jakémsi filmovém opusu se vyskytuje (po boku standardní prsatice) superhrdinský medvídek mýval. Na takový film byste mě do kina nedostali. I recenzi bych si přečetl jen s revolverem u hlavy. Na Kačeří příběhy jsem starý a články o superhrdinských filmech či komiksech vůbec neotvírám.
  3. Fyzická neexistence čtenářů – není tajemstvím, že fantastiku konzumují především mladí lidé mezi 15 a 25 lety – a právě přišly do konzumentské fáze slabší polistopadové ročníky. Příčinná souvislost mezi počtem potenciálních zájemců a skutečným zájmem není lineární. Funguje tady kumulativní efekt, tedy čím více, tím více a čím méně, tím méně. V tomto případě platí druhá možnost.
  4. Nechuť vůči reklamě – internet se v dnešní době stal prostorem pro reklamu – jak pro tu agresivní, tak pro sofistikovanou, podprahovou a záludnou. Čtenáři – a koneckonců i já osobně – si vypěstovali imunitu. Doporučení na webzinech vnímáme jako reklamu, která nám vnucuje nekvalitní zboží. Například masivní propagace Františka Kotlety ve mně zlomila důvěru vůči určitým (konkrétním) recenzentům, kterých jsem si dříve vážil. Ale nejde jen o Kotletu. Jsou tady i další (méně dryjáčnické) reklamní kampaně, které nám vnucují (s prominutím) šmejd. Webziny jsou v současné době vnímány jako nástroj propagandy.
  5. Že by to způsobily sociální sítě? – pokud jde o sociální sítě, jsou tady dvě vysvětlení a ani jedno není pro budoucnost webzinů povzbuzující. Vysvětlení jednoduché: současná mládež má nové hračky a webziny jsou pro ni zastaralým formátem, vyšlým z módy jak walkman na magnetofonové kazety. Vysvětlení složitější: diskuze pod články měly i jistou sociální funkci, suplující v té době ještě neexistující Facebook. Tyto aktivity se teď přesunuly tam, kde je jejich místo, tedy na sociální sítě. Diskuze pod články zmrtvěly, či se zvulgarizovaly. Chybí zpětná vazba i motivace pro autory článků. I ten nejzanícenější autor postupně ztratí drajv, protože „volání do tmy“ se časem omrzí. Z webzinů se tak stávají výkladní skříně knižních obchodů a nástroje propagace (viz předchozí bod), nebo jakési „osobní čtenářské deníčky“.
  6. Tohle všechno dohromady
  7. Nebo jsem úplně vedle, což je docela dobře možné – pokud znáte pravdu, tedy skutečnou příčinu sešupu fantastických webzinů, tak se nežinýrujte a podělte se o ni. Vážně by mě to zajímalo.

web-logo

3 406 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 34 »

  1. Komentáře by wiwi — 12.8.2015 @ 9.26

    Tak Boris toho moc nového nevymyslel, ale FP za jeho působení aspoň víceméně jela ve starých kolejích, hlavně proto, že pod ním ještě působila stará redakce Horký, Kužel, Šrámek, Brunhoferová atd. Tedy kvalitní redaktoři s osobním zájmem na FP.

    Jinak máš samozřejmě pravdu, pro současného šéfredaktora to není žádná záležitost, natož srdeční. Je to škoda, no. Myslím, že by se nakonec někdo ochotný, a hlavně se zájmem o žánr našel.

  2. Komentáře by Sichr — 12.8.2015 @ 10.09

    @Vladimír Šlechta: Tak v té době to sedělo i na mne 🙂 každopádně díky za zdroj, pokusím se doplnit si info u známých.

  3. Komentáře by Sliva — 12.8.2015 @ 14.46

    Na Sarden jsem přišla před pěti lety, tedy v době, kdy už fungoval samostatně. Vše předtím mám je z doslechu, nicméně povinná registrace nebyla určtitě tím jediným důvodem. Redakce se chtěla zcela osamostatnit – prostě jim stěny pouhé rubriky přestaly stačit. A v té době bylo sktečně v redakci dost lidí, co měli přehled, zkušenosti a velký zápal pro věc. Redakční diskuze nad recenzemi byly kolikrát pěkně šťavnaté, než se text vůbec dostal ven a všichni se snažili, co mohli:-) Bohužel i tohle je minulost, ne že bychom teď neměli šikovné redaktory, ale staří bardi odešli za… něčím jiným, vyhořeli, co já vím a ta postupná obměna s sebou přinesla ten podivný fakt, že už se moc nediskutuje ani uvnitř redakce. Natož venku. Sarden ale nikdy nebyl nějakým extrémním diskutováním postižen (aspoň co pamatuju) a než to, co se děje na FP, tak opravdu raději nic. Na druhou stranu, je-li to článek jako ten nedávný od Jiřího Reitera, přece jen přiměje k diskuzi pár lidí. A ta diskuze má dokonce hlavu a patu. A nikdo tam netrolil:-)

    Osobně si myslím, že za to všechno může kombinace okoukání – sociální sítě – diverzifikace portfolia (jak by řekli finančníci 🙂
    V době na kterou tak rád vzpomíná pan Šlechta, to všechno byl nový fenomén a možnost diskutovat přímo pod recenzemi a články jistě přiváděla lidi, které to zajímalo, do euforie. Ti ovšem časem přestali být tolik aktivní, protože je semlel život a práce a rodina a bůhví co. Ta současná „mladá“ genereace je skutečně víc na sociálních sítích a řekne si všechno potřebné tam – však se také i nakladatelství přizpůsobují a mnohé informace najde redaktor na jejich FB místo na webovkách.
    A tyhle dvě živoucí fosilie, dávané zde za příklad úpadku, mají obrovskou konkurenci v mnoha další žánrových webech a blozích, které neustále vznikají a zanikají a tvoří si vlastní maličké komunity.

    My ale pořád máme jednoznačně doložitelnou čtenost a návštěvnost, takže určitě nevysíláme do zdi. A že se všechno nelíbí všem… k tomu se nedá nic dodat. Koneckonců proto taky vzniklo to moje okurkové hlášení.

    A musím dát za pravdu těm, kteří tu v diskuzi psali, že web XB-1 je široko daleko jedno z mála míst, kde se ještě nějak diskutuje a je to vždy k tématu. Napadají mě ještě úzce žánrově zaměřené Renčiny Děti noci, například. A v obou případech platí, že se mnoho diskutérů zná osobně a není to jen plkání s cizími lidmi. Tak jestli to nebude tím 🙂

  4. Komentáře by Cloudy — 17.8.2015 @ 12.27

    Stránky Daemonu už nějaký ten týden nejedou. U e-shopu se pro příčiny problémů nemusí chodit daleko. Ale té jejich databáze je fakt škoda.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.