Ocenění

Konzumu navzdory! (úvaha)

Autor | Aktuality | Středa 16 Září 2015 10.30

Blíží se Essen, deskoherní svátek pro všechny hráče v Evropě. Zároveň je to veletrh prodejní, a tak každý rok z výstavy odcházejí tisíce hráčů s naditými taškami přetékajícími krabicemi s novými úlovky a nadšenými úsměvy na tvářích. Stejnými radostnými úsměvy, které jsou vidět, když jim tvůrci představují své hry a přátelé si užívají nové i starší kousky jednotlivých vydavatelů. Celá ta radost z her (i těch počítačových) má ovšem i jednu stinnou stránku, o níž bude dnešní úvaha.

Konzum_01

Sběratelství, nebo zábava?

Společenské hry se v poslední době v mnoha ohledech mohou podobat jiným kratochvílím a koníčkům, kterým se lidé s vervou věnují. Zatímco soused vám bude celé hodiny vykládat o numismatice a ruce vám div neubrousí svou sbírkou mincí, hráč vás kolikrát postaví před plné police a skříně s pestrobarevnými krabicemi a nápisy a začne vám vykládat o herních mechanismech, oblíbených autorech, herních sériích a vydavatelstvích. Nadšeně bude celé hodiny obalovat desítky a stovky karet do plastových obalů, bude zastřihávat růžky žetonků z válečných her a hledat ty nejlepší figurky, kterými by nahradil dřevěné figurky meeple. Když se však zamyslíte nad časem stráveným kupováním a následnou péčí o hry se samotným časem vynaloženým na jejich hraní, můžete se mnohdy dostat k zarážejícím číslům. Hraní, tedy hlavní účel her, totiž může představovat méně času.

Každý rok vyjde přes tisíc nových her, z nichž většina se pouze krátce vynoří na světlo, aby už další rok zmizela v zapomnění. Přesto si je lidé kupují a krabice se doma kupí a kupí. Stejná situace je mnohdy u her počítačových, které si hráči v rámci slev na službách Steam, GoG či Humble Bundle kupují za pár korun a jejich virtuální „knihovna“ tak nabývá každým rokem o desítky titulů. Hranice mezi hráčem a sběratelem se tak pomalu tenčí a nabízí se jednoduchá otázka – kde ti lidé berou čas zakoupené hry hrát?

Konzum_02

Lapače prachu

Výše položená otázka má prostou odpověď. Majitelé her na jejich zahrání čas jednoduše nemají. Videoherní sbírka se plní a k jejímu dohrání by byly třeba stovky a stovky hodin herního času. Stolní hry plní police a majitel je rád, když je na setkání s přáteli vytáhne alespoň jednou za rok. Nenasytná touha vlastnit naplňuje naše materialistické tužby štěstím a náš byt plní dalšími předměty, které celoročně pilně udržují archivní prachovou vrstvu.

Nejde přitom o problém pouze herní, ale o celkový postoj naší společnosti, která postavila svou filozofii na stále se zvětšující konzumaci. V nedávno zveřejněném videu kanálu The Dice Tower se známý recenzent Tom Vasel pozastavoval nad množstvím her, které každoročně chrlí vydavatelé, a apeloval, aby se přestalo s vydáváním průměrných her a zaměřilo se raději na hledání opravdových klenotů. Pravda, najdou se vydavatelství, která vydají jednu, maximálně dvě hry ročně a povětšinou jde o perfektně vyladěné kousky se zajímavým pojetím stávajících herních mechanismů a svěžími nápady. Takovýchto vydavatelství je však minimum a valná většina neváhá vydávat nepřeberné množství her.

Konzum_04

Nemohu tvrdit, že je to špatně, protože kdyby nebyla žádná poptávka, nebude ani nabídka a vydavatelství jednoduše zkrachují. Přesto se člověk neubrání zamyšlení, když mu je několik let po sobě v Essenu či jinde předvedena prakticky stejná hra, pouze od jiného vydavatelství, s jiným tématem a jménem autora na krabici. Je další klon oblíbené hry opravdu nutný?

Zalykat se zábavou

Žijeme v přebytku a v něm si můžeme dovolit trávit stále větší množství času zábavou. Svědčí o tom vzrůstající tržby filmového průmyslu, neutuchající poptávka po videohrách i rychle se rozrůstající obliba stolních her. Nabídka je navíc natolik pestrá, že si vybere každý, ať už jde o milovníka přírody, zasněného fanouška fantastických světů nebo laického astronoma, který při čtení science fiction ztrácí pojem o čase. Pro každého existuje nabídka knih, filmů, her a dalšího vyžití a všudypřítomná reklama nás na to upozorňuje, ať se otočíme kamkoliv.

Konzum_05

S výběrem a nekonečnou nabídkou ale některé věci začínají postrádat smysl. Namísto abychom si pořizovali hry za účelem dobře stráveného času s přáteli, kupujeme hry pro samotný akt koupě. Návštěvníci veletrhu si pořídí novou hru, aby si ji doma dali do skříně k ostatním, a už se dívají, co by pořídili dalšího. Dobře to ilustruje i momentální rozmach crowdfundingových projektů, které umožňují i těm nejmenším tvůrcům přeměňovat své herní vize ve skutečnost. Kolikrát slýchám, jak si přátelé na Kickstarteru zaplatí jednu hru, aby už nadšeně mluvili o dalším projektu. Stáváme se otroky vlastních vášní a touhy po dalších krásných věcech, aniž bychom používali ty už zakoupené.

Prostě hrát

Smyslem dnešního článku ale není nastínění pochmurné vize končící zhltnutím sebe sama vlastní nenasytností a konzumem. Svět není tak černý a smyslem her je stále bavit. Stejně tak nehodlám nikoho odrazovat od koupě her, návštěvy kina nebo dlouhých hodin strávených před obrazovkou počítače u napínavého herního příběhu. S ohledem na mé zaměstnání bych si tím sám podřezával větev, na níž sedím. Navíc sám znám radost z nově zakoupené hry, čerstvě rozbaleného balíčku karet, vyloupávání žetonků a specifické vůně nových komponent, která se náramně podobá vůni nově pořízené knihy. Zkusme ale udělat jednu jednoduchou věc.

Konzum_06

Zavřete své prohlížeče se záložkami nových her, přestaňte na chvíli s prohlížením obchodů se stolními nebo počítačovými hrami a na malý moment odložte i své seznamy novinek, které si přivezete z nejbližší herní akce či výprodeje. Podívejte se na hry, které máte ve své sbírce, na poličce, nebo na PC či konzolích. Najděte si chvilku, pozvěte přátele, vytáhněte a oprašte krabice s hrami. Užívejte si je, zahrajte si dlouho nehrané věci, bavte se a radujte se z toho, co už máte doma. Nezapomínejte, že hry jste si nekupovali jenom proto, abyste je měli. Odpočiňte si od dnešního shonu a tlaku k dalším a dalším nákupům a jednoduše se radujte s tím, co máte. Uvidíte, že vám ta chvíle oddechu od všedního tempa prospěje. Navíc se při hraní můžete zeptat sami sebe, proč jste zrovna vybranou hru už tak dlouho nehráli, když vám přináší takovou radost.

1 222 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 3 »

  1. Comment by idle — 16.9.2015 @ 12.02

    Jo, přesně z tohohle důvodu jsme deskovky už před pár lety v podstatě přestali kupovat.

  2. Comment by tomeek — 16.9.2015 @ 12.44

    Velice překvapivý, dobře napsaný a skvěle míněný článek… udělal jste mi radost, Tomáši.

  3. Comment by Cloudy — 22.9.2015 @ 12.30

    Já to mám hlavně o počítačových hrách, deskovkám se v mém okolí nikdy nedařilo. Udělal jsem si rychlou statistiku Steam a GoG knihoven dohromady. Celkem 340 her, z toho 40 dohraných, zbytek téměř netknutý. Když se ohlédnu do poloviny devadesátých let, období těžce postiženého pirátstvím, tak her bylo požehnaně, každá byla hraná, dohraná téměř žádná.

    Dneska tu máme ještě streaming na Twitch.tv a Let’s Play videa, což bere hráče a vytváří pasivní diváky.

    A k těm nákupům: Na GoGu je Outcast, Albion a čerstvě System Shock. Přece je tam nenechám ležet, takové klenoty.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.