Ocenění

Kosmonautova cesta do vlastního nitra (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Pátek 9 Červen 2017 8.05

Dokonalá ilustrace amerického snu, do známého sloganu by se dal shrnout dosavadní životní příběh mladého autora Jaroslava Kalfaře, alespoň pokud budeme vycházet z poskytnutých rozhovorů. Jeho matka se z Čech odstěhovala na Floridu, on sám ji později jako patnáctiletý následoval, původně jen na prázdniny, bez nejmenší znalosti jazyka. Nakonec ve Spojených státech zůstal, v rámci možností se vypořádal se středoškolskou docházkou a následně dostal stipendium na prestižní universitě v New Yorku. Napsal román v angličtině, se kterým uspěl natolik, aby mohl díky finanční záloze pracovat na dalším. Oním průlomovým debutem je v originále letos vydaný Kosmonaut z Čech, román využívající některé vědecko-fantastické kulisy. Česky ho vydalo nakladatelství Plus, ovšem nepřekládal ho sám Kalfař – ten pouze odsouhlasil finální verzi –, ale zkušená Veronika Volhejnová.

Kosmonaut-obalka

Zápletka románu je vcelku přehledná, děj zasazený do roku 2018 (tedy hodně blízké budoucnosti) se točí kolem situace, kdy český národ, možná až příliš ambiciózně, vstoupí do kosmického provozu a vyšle do vesmíru vlastního kosmonauta. Je jím mladý fyzik Jakub Procházka, jehož cíl představuje tajemný oblak kosmického prachu Chopra, zatažený kometou kamsi mezi Venuši a Zemi. Ten v poslední době zastínil fialovou září noční oblohu, nicméně se zdá, že začíná pomalu mizet a pro lidstvo jde proto o jednu z posledních šancí tajemný úkaz prozkoumat. Procházka tak v jednomístné kosmické lodi nazvané Jan Hus 1 vyráží ze státem vlastněného brambořiště nedaleko Petřína vstříc největšímu dobrodružství nejen svého života, ale vlastně i celých národních dějin. Společnost mu dělají prakticky jen kniha o Robinsonovi, popel vlastního dědečka a pečlivě rozpočítaný příděl lahví alkoholu. Ze Země jej doprovází velká vlna fanouškovského zájmu, pro Čechy se kosmonaut stává pochopitelně celebritou prvního řádu. Procházkova odvážná výprava ovšem neskončí očekávaným úspěchem, cesta původně naplánovaná na osm měsíců se nakonec poněkud zkomplikuje a vyústí v kosmonautovu smrt, alespoň v očích veřejnosti. Ve skutečnosti ovšem Jakub přežije a tato skutečnost mu umožní po utajeném návratu na rodnou planetu pokračovat v nerušené existenci neznámého občana, bez nutnosti zvládat okovy slávy a zájmu, které by jej jinak nevyhnutelně tížily.

Především je nutné zdůraznit, že ačkoliv Kalfař zejména v první části románu využívá řadu SF rekvizit, nenapsal science fiction v pravém slova smyslu. Kosmonaut z Čech je přinejlepším románem fantaskním, a možná i to je příliš silné označení. Létá se zde sice do vesmíru a dojde i na setkání s telepatickým pavoukovitým mimozemšťanem, veškeré tyto eskapády mají ale výrazně metaforický charakter, po technické stránce nejsou nijak zvlášť propracované, což je evidentně autorův záměr. Ve středu jeho zájmu totiž stojí zcela jiné věci než mračno kosmického prachu. Procházkův život je formován několika vlivy, a právě cesta do kosmu je jakýmsi pokusem o únik z jejich spárů, byť zpočátku spíše nevědomým a samozřejmě odsouzeným k neúspěchu. Klíčovou roli hraje především doposud bezdětné manželství s Lenkou, které se i přes idylické vzpomínky na vzájemnou blízkost ve skutečnosti začíná rozpadat. Zpočátku se Lenka pravidelně v týdenních intervalech s Jakubem spojuje, pomocí zvláštní, vládou zřízené linky tak udržují komunikaci a snad i vzájemný vztah. Během třináctého týdne však přichází pro Jakuba šok, Lenka zčistajasna odmítne pokračovat ve vysílání a prchá neznámo kam. Jakuba sice ještě chvíli udržují v obraze špionské zprávy vládního agenta, který Lenku bez obtíží sleduje, po krachu celé mise však přichází i o ně.

Druhou siločárou Jakubova života je pak tíha minulosti, kterou za sebou vláčí jako nezaviněnou kouli na noze. Jeho otec byl totiž aktivním estébákem, z opravdového přesvědčení drtícím nepřizpůsobivé živly ohrožující minulý režim. Procházka se ho už na nic zeptat nemůže, neboť bývalý agent krátce po revoluci i s manželkou zemřel na dovolené. Malý desetiletý Jakub tak zůstal na vesnici v péči milujících prarodičů, vystavených postupně sílícímu opovržení ze strany sousedů. To výrazně vzroste po návštěvě tajemného muže s železnou botou, bývalé oběti mučení ze strany Procházkova otce, nyní jednoho z prominentů nové politické situace (jeho skutečné jméno se dozvíme až v závěrečné fázi románu, do té doby vystupuje pod tímto označením, vztaženém k nástroji fyzického týrání, který nosí jako důkaz a připomínku při sobě). Po konfrontaci s dědečkem tlak na Procházkovi vzrůstá a zdá se, že odchod do města jako vynucené řešení bude nakonec nezbytným východiskem.

Linie střetu Jakuba a Muže s botou přináší do příběhu motiv pomsty a její smysluplnosti. Muž s botou se snaží mstít na potomkovi svého již nežijícího mučitele, Jakub mu naopak později oplácí neradostný osud svých prarodičů. O významu takového jednání lze vést polemiku a k podobnému závěru nakonec oba protagonisté více méně dospívají i na stránkách knihy, veškerá pomstychtivost se ve vzájemném setkání spíše vytrácí. Právě motiv nesmyslné touhy po pomstě spojuje Kalfaře s Milanem Kunderou a jeho Žertem, byť jde jinak o srovnání pro Kalfaře přece jen příliš lichotivé. Naopak neobstojí přirovnání k Lemovi, jehož Solaris má v románu daleko aktivnější roli než Chopra v Kosmonautovi, nebo k až příliš metaforickému Saint-Exupérymu. Kalfař jde vlastní cestou a byť se občas nevyhne klopýtnutí, míří zcela jistě správným směrem. Ten mu pomáhá držet především hlavní hrdina, ostatně v ich formou vyprávěných románech, jako je ten Kalfařův, je jeho věrohodné ztvárnění naprosto nezbytné. A Jakub Procházka takovým silným vypravěčem je, občas ironický, častěji pochybující, vždy však naprosto přesvědčivý.

Jaroslav Kalfař v Kosmonautovi z Čech předkládá dovedně konstruované dílo, mířící především na milovníky společenského románu, respektive ty, kteří k plnohodnotnému čtenářskému zážitku nepotřebují plně funkční fantastickou složku. Právě takovým typem literatury totiž jeho výtvor je, dovedně balancuje po nikdy zcela nevyčištěných hranách, ať už jde o unavenou lásku, stíny minulosti nebo vyvanulou pomstu. Veškeré motivy precizně pojmenovává a analyzuje, SF složka naopak záměrně zůstává v pozadí a v roli pouhého zrcadla. Příští autorův se román se má věnovat americkému hrdinovi, vztah k Čechám je však opět přislíben – budeme na něj zvědaví, ať už se opět opře o nějakou fantastickou složku či nikoliv. Přísliby obsažené v jeho debutu jsou mnohoznačné a další kroky autorovy literární dráhy si jistě zaslouží zvýšenou pozornost.

Jaroslav Kalfař: Kosmonaut z Čech

vázaná, překlad Veronika Volhejnová, 320 stran, 299 Kč

Související odkaz:

Mladý Čech ohromil svým románem USA (ukázka)

plus-logo

166 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.