O zajímavém projektu městské duchařské fantasy s prvky hororu, kterou neobvyklou metodou napsal kolektiv pěti českých autorek – Karolina Francová, Sanča Fülle, Vilma Kadlečková, Lucie Lukačovičová, Julie Nováková – jsme vás už dříve informovali. Překrásně ilustrovaná kniha bude slavnostně pokřtěna v úterý 31. 5. 2011 v 16:30 hodin v knihkupectví Fantazie na Tylově náměstí 1 (poblíž stanice metra I.P. Pavlova). Každý ze samostatných příběhů knihy je koncipován tak, aby zároveň přispěl i k výstavbě příběhu společného. Každá z autorek se své části zhostila svým svébytným způsobem. S ohledem na to, že dvě z autorek jsou orientalistky, prolínají se celou knížkou barvité odkazy na Orient, především Čínu a Japonsko.

Nenechte si ujít křest i následnou možnost získat autogramy všech autorek.

Před dávnými lety, tak dávno, že si to lidé nepamatují ani skrz báje a mýty, byly křehkým mostem spojeny dva rozdílné světy. Náš, svět lidí, a druhý, dnes již až na výjimky zapomenutý. Svět otisků a pavučin, mlhy a věčného větru, závislý na existenci našeho světa a lidské civilizace; svět přízraků.

Děj tajné knihy Šerosvitu se odehrává v Čechách v naší současnosti, dokonce v několika konkrétních městech, ale také v zásvětí – v Říši šera. Je příběhem dvou míšenců, bratra a sestry, kteří od sebe byli v dětství odděleni, on vyrůstal v  Šerosvitu, ona v Liberci. Oběma je jim v patách Vymítač ze Šerosvitu, jehož jediným úkolem je udržet oba světy od sebe oddělené.

Co je vlastně Šerosvit, míšenci, Vymítač? Co když kromě našeho světa existuje svět přízraků – Šerosvit, ne jako „pohádková říše“, ale jako další vrstva reality, navázaná na náš svět? Svět přízraků, který vznikl v důsledku duševní činnosti lidí a jehož existence je podmíněná existencí lidské civilizace, protože ta mu dodává energii a umožňuje jeho neustálou obnovu…

Tento svět se s naším kryje jako posunutý obrázek. Kopíruje vše lidské, jen všechno, co náleží do lidského světa, se v něm jeví přízračně. V tom světě se ve věčně vanoucím Odlivu na třpytivých vláknech připevněných k našemu světu vznášejí přízračná města – Starověžka (Praha), Zlatolibra (Liberec), Har Tavor (Tábor)… Žijí v něm přízraky. Rodí se z lidských emocí a lidskými emocemi se živí. Lidi potřebují, ale zároveň se jich k smrti bojí.

Každá povídka je koncipovaná tak, aby předkládala samostatný příběh, ale zároveň obsahuje i část dalšího příběhu společného. Čtenáři by si tento příběh měli spojit do celku po přečtení celé knížky. Každá z autorek se své části zhostila svým svébytným způsobem. S ohledem na to, že dvě z autorek jsou orientalistky, prolínají se celou knížkou barvité odkazy na Orient, především Čínu a Japonsko (jedna z vedlejších postav je kupříkladu liščí démon).