Ocenění

Lenka Šimečková: Takovej za počítačem zalezlej brouk

Autor | Aktuality | Čtvrtek 24 Duben 2014 9.15

Poslední dobou pronikají na tuzemské komiksové výsluní mladé autorky, které bezpochyby čeří vody, jež se začaly zdát poněkud stojaté. Jedním z nejvýraznějších talentů je zcela jistě Lenka Šimečková, která už publikovala ve více časopisech a fanzinech, a také má za sebou vítězství v soutěži CZ.KOMIKS. Ročník 1991, bývalá studentka SUŠG Jihlava, v současnosti studuje Fakultu designu a umění v Plzni v ateliéru ilustrace a komiks pro děti. O její tvorbě, dětství i o výhledech na budoucnost jsme si povídali na následujících řádcích. Věřím, že její tvorba zaujme mnohé a ty, kteří mají rádi temné fantasy a duchařské hororové příběhy, obzvláště.

Můžeš se na začátek představit a říct pár slov o sobě pro ty, kteří se s tvou tvorbou ještě nesetkali?

Tak, je mi 23 let, kreslím hororově laděné věci, někdy přičuchnu ke komiksu a občas k nějakému videohernímu fanartu. Moje věci můžete vidět třeba tady.

Kreslila jsi odmala? Byly tvými nejoblíbenějšími hračkami v dětství pastelky a papíry?

Dá se říci. Pamatuji se, že jsem jako malá, ještě v době, kdy jsem nechápala, co se v těch knížkách vlastně odehrává, hrozně obdivovala ilustrace ve verneovkách. Všechno to křížení čar, světla a stíny, bylo to jako magie. Takže jsem pastelkové období skoro přeskočila a zkoušela černými tužkami a fixami napodobovat kresby Nautilu a hrozně jsem se vztekala, proč mi to s tím nejde, jelikož jsem samozřejmě tehdy neměla ponětí o nějakých rytinách.

„Chodila jsem do ZUŠky, tehdy ani ne tak pro to kreslení,

ale protože to bylo jediné místo, kde jsem mohla potkávat další divné děti.“

Máte tvůrčí schopnosti v rodině? Chodila jsi do nějakých kroužků či do výtvarky?

Vím, že mamka chtěla jít v mládí na výtvarnou školu, ale nebylo jí to umožněno. Tak jí to možná vynahrazuji. Chodila jsem do ZUŠky, tehdy ani ne tak pro to kreslení, ale protože to bylo jediné místo, kde jsem mohla potkávat další divné děti a mezi těmi hordami papíru a vyschlých barev jsem se cítila dobře.

Kdy jsi poprvé objevila kouzlo komiksu a pamatuješ si, které tě oslovily jako první?

To bylo kolem třetí třídy, asi? Na půdě jsem jednou vyhrabala nějaký skautský komiks, bylo to jak napodobenina Rychlých šípů. Obsah mě tehdy nebral, protože tam byli všichni tak hodní, čestní a veselí jak hrdinové od Disneyho, ale ta forma byla něco, co jsem přesně potřebovala. Mívala jsem živé noční můry a mamka mi poradila, ať se z nich vypíšu anebo vykreslím. U psaní jsem nikdy nevydržela a obrázek toho nedokázal zas tolik vyprávět, takže když jsem našla, že existuje forma, kde se pojí obojí, bylo to osvícení.

Ale konkrétní komiksy, které mě oslovily, to bylo o dost déle. Na vesnici bez internetu jsem se nejblíž dostala ke komiksu skrz recenze v Pevnosti, kde jsem četla, jak údajně úžasní jsou nějací Gaiman nebo Moore. Na střední, kde byla konečně vybavenější knihovna, jsem si to potvrdila. Takže samozřejmě Sandman, pak Preacher, Watchmen a už to jelo.

 Kdy si to zkusila s komiksem poprvé ty sama? Jak tento pokus dopadl?

To je docela srandovní, můj první vážný pokus o komiks byl ve druháku na střední. Byl to příspěvek do soutěže magazínu Crew a jmenoval se Třída smrti podle scénáře Josefa Choze Blažka. Já tehdy vůbec netušila, co mám dělat s písmem, tak jsem to tam nějak uplácala, z mého dnešního pohledu totální katastrofa, ale tak… vyhrálo to.

 „Jsem fanoušek příběhů, kde je svět podobný našemu,

 jen nějaká maličkost v jejich historii šla jinak…“

Tvá kresba je inspirována hororem a fantastikou, jsou to tvé oblíbené žánry?

Jsem fanoušek příběhů, kde je svět podobný našemu, jen nějaká maličkost v jejich historii šla jinak, nebo jsou nějak pozměněné principy. Proto mě baví městská fantasy, steampunk, a pak samozřejmě nostalgické seriály z dětství jako Hvězdná brána, Cesta do neznáma a vůbec cokoliv o jiných dimenzích. Horor miluju pro atmosférično, proto sahám hlavně po duchařinách a po filmu spíš staršího data, špatný triky si vychutnávám. Vincent Price a pak Hammeráky s Leem a Cushingem, starý Universaly a další klasiky.

Máš nějaké vzory nebo autory, kterých si považuješ a sleduješ je? Nemusí to samozřejmě nutně být komiksoví autoři…

Pár pevných ilustrátorských a komiksových srdcovek, které pravidelně stalkuju, mám, např. Audrey Benjaminsen, Nicolas Delort, Tony Sandoval, Abigail Larson nebo João Ruas.

Své komiksy si už publikovala v různých časopisech a fanzinech, cítíš, že je o tvou tvorbu zájem? Děláš například i knižní ilustrace? Pochlub se, co všechno máš za sebou.

Moc toho asi není, jelikož se pořád necítím na té úrovni, abych mohla se svými ilustracemi obesílat nakladatelství. Zatím jsou to tedy spíš menší ilustrace pro jednotlivce. Ve dvou číslech Comics & Manga Book jsem měla komiksy Sigrid a V pět hodin ráno, v šestém BubbleGunu pak komiks Ve stázi. To byly všechno takový hodně začátečnický pokusy. Se Sídlem v sedmém BubbleGunu už jsem spokojenější. Pak ještě ve Full Moonu jsme měli s Chozem a Shirley Zámek hrůzy podle jejich scénáře.

„Člověk je sice díky tomu snadno identifikovatelný, což má své výhody,

ale myslím, že na dlouho trať to může být likvidační.“

V komisové revue Aargh! jsi publikovala svůj komiks Blátivý muž, přijde mi, že je dělaný jinou technikou než ostatní komiksy, které jsem o tebe viděl. Zkoušíš různé techniky a styly? Máš pocit, že se umělecky vyvíjíš?

Je to vlastně stejná technika, kterou používám nejvíc, tužka kolorovaná v počítači, jen jsem tehdy asi použila trochu jiný způsob vybarvení než obvykle. Různé styly a techniky zkouším, jelikož někde něco vidím a hned se pro to nadchnu, ale většinou se zase rychle vrátím k tomu svému. Nelíbilo by se mi se zaseknout v jednom konkrétním stylu a technice. Člověk je sice díky tomu snadno identifikovatelný, což má své výhody, ale myslím, že na dlouhou trať to může být likvidační. Ve vývoji mi někdy přijde, že se vracím zpátky, a že nový věci jsou horší než ty starší, a pak je zas den, kdy se dívám na den starý obrázek a divím se, jak jsem to sakra udělala. Takže jak na lodi, raději nad tím nepřemýšlím a nechám to na zhodnocení ostatních.

S tímto komiksem jsi vítězila v soutěži CZ.KOMIKS, změnilo se díky tomu něco v tvé kariéře? Máš například více nabídek na práci a publikování?

Nabídek ani ne, ale podařilo se mi díky tomu rozšířit kontakty a poznat lidi, kteří se kolem komiksu pohybují už déle, což je fajn.

 „A hlavně se u toho nemusíte bát, že byste autora svojí interpretací nakrkli! “

Komiksově jsi adaptovala povídku E.A. Poea Černá kočka, máš ráda otce hororu? Jaké je to tvořit na základě řekněme klasického díla? Máš v plánu nějakou další adaptaci?

Rozhodně. Dělat podle klasiky je příjemné, vyhovuje mi ta dobová atmosféra. A hlavně se u toho nemusíte bát, že byste autora svojí interpretací nakrkli! Akorát je nebezpečí, že to už někdo zpracoval a mnohem lépe. Před nějakou dobou jsem v knihovně našla zajímavou sbírku hororově-fantaskně psychologických povídek z 19. století Komu se to dostane do rukou, kde jsou věci od tehdy slavných a dnes zapomenutých autorů, nebo naopak zapomenuté věci dodnes slavných autorů. Odtud mám založených pár kousků pro možnou budoucí komiksovou adaptaci.

I na tvém profilu na humanart.cz jsou různé ukázky, skici atd. Přijde mi, že jsi celkem tvůrčí, trpíš přetlakem?

Většinou jsem nejvíc tvůrčí v době, kdy bych měla dělat něco zcela jiného, a když mám čas být tvůrčí, tak mě nenapadá, co vlastně tvořit. Ale jo, řekla bych, že se snažím neflákat se v tom, ale zároveň vím, že bych mohla a měla přidat o hodně víc.

Máš i jiné zájmy? Co tě dál baví nebo v čem se angažuješ?

Jsem spíš takovej ten za počítačem zalezlej brouk, tak toho moc není – knížky, počítačový hry a tak. Ale baví mě starý věci – hledat na půdách, ve sklepech, blešácích; oblečení, cetky, knížky; prolézat opuštěné budovy, zkoumat věci s nějakou malou zapomenutou historií… Jen tam nesmí být moc pavouků.

Studuješ Fakultu designu a umění v Plzni, v čem vidíš největší přínos tohoto studia pro tvou tvorbu a jak si představuješ svou budoucnost v rámci oboru?

Člověk má čas a i relativní volnost pro to dělat, dělat a dělat to své, i když občas se o to musí trochu porvat. A je fajn, že na škole jako vyučující působí i někdo jako Václav Šlajch nebo Lucie Lomová, kteří jsou ve své tvorbě aktivní a aktuální a ví, jak to v realitě s komiksem vypadá. A svou budoucnost? Ha, dům v lesích, kde kromě spousty koček, stolu a postele bude už jen počítač, odkud budu posílat svý přeslavný komiksy a obálky k legendárním titulům do světa. Ne vážně, nevím. Tedy, mám své vysněné cíle, ale ty se neprozrazují nebo hrozí, že se nesplní.

Z těch malinkato dětských reakcí, co jsem někdy měla, usuzuji,

že se jim to líbilo, jen o názoru jejich rodičů si už nejsem tolik jistá…“

Ateliér, který studuješ má název Ilustrace a komiks pro děti. Nemyslíš, že tvá tvorba je pro děti trošku hrůzostrašná? Máš na ni nějaké reakce od dětí?

Toho pro děti v názvu si raději moc nevšímám. Z toho, co tu lze studovat, je to nejblíž tomu, co bych chtěla dělat. Z těch malinkato dětských reakcí, co jsem někdy měla, usuzuji, že se jim to líbilo, jen o názoru jejich rodičů si už nejsem tolik jistá…

V rámci semestrální práce jsi vydala knihu Dům v rámu, můžeš ji více představit?

Je to podle zadání pop-up knížka pro trochu větší děti, dělaná kombinací kresby, fotky a koláže. Hrdinkou je Eleanor se svou kočkou Lunou, která najde ve starém domě obrazy neznámého autora a ty jí vtáhnou do světa za nimi, kde se setkává s jejich tvůrcem. Ten je tu uvězněný na věčnost, může existovat jen v místech, která namaloval a to proto, že si za života přál, aby ho jeho obrazy udělaly nesmrtelným, ale přání bylo pochopeno až příliš doslovně. Jelikož za tu dobu, co byl uvězněn v obrazech, už byla vynalezena fotografie, Eleanor napadne řešení, díky Luně se vrátí do reálného světa (protože se říká, že kočky existují ve více dimenzích) a pomocí fotek se jí podaří malíře vysvobodit a udělat ho nesmrtelným/slavným v tom smyslu, jak si malíř původně přál.

Na čem aktuálně pracuješ a na co se od tebe můžeme v blízké budoucnosti těšit?

Právě teď dokončuji bakalářku, kterou je asi sedmdesátistránková komiksová knížka Páteř domu, což bych popsala asi jako takovou hororovo-snovou variaci Alenky v Říši divů, odehrávající se ve strašidelném domě. Než jsem nad touhle věcí začala pracovat, přemýšlela jsem, že bych ji potom zkusila udat třeba přes Startovač, ať to zase neleží jen v mém a školním šuplíku. Ale uvidím, jaké budou první reakce, momentálně si tou věcí nejsem vůbec jistá, tak asi jako s každým dílem. Pak mám v plánu zpracovat další scénář k hororové povídce od Shirley a Chozeho, na to se těším.

Sleduješ tuzemskou komiksovou scénu? Kdo se ti líbí nebo koho obdivuješ?

Přiznám se, že českou scénu moc načtenou nemám, ale líbí se mi atmosféra, kterou ve své tvorbě má Pavel Čech a technicky Václav Šlajch nebo Renáta Fučíková.

„Teď, díky internetové době, kdy dílo jde často od autora přímo ke čtenáři

a mizí tam prostředníci, kteří selektují nabídku, možná začínají být autorky jen víc vidět.“

Dlouhou dobu bylo spojení žen a komiksu považováno za určitou anomálii, mám pocit, že se to pomalu ale jistě mění… jak vnímáš ženami vytvořený komiks ty a lze to vůbec tahle dělit podle pohlaví?

Nelze, a neuvědomovala jsem si, že bych to rozdělovat mohla a že to vůbec někdo takhle rozděluje, dokud mně na to lidé sami neupozorní… Asi i díky tomu, že i u spousty tvůrců, které virtuálně stalkuju, si vlastně pohlavím často nejsem vůbec jistá, tak na co to řešit. Ale teď osobněji: Přijde mi, že spousta lidí si to jako tu anomálii záměrně vsugerovává, přestože ženy v komiksu byly vždy. Dřív tedy o dost nenápadněji, ať už kvůli předsudkům, možnostem v uplatnění nebo protože dělaly příběhy, které se nehodily do repertoáru větších vydavatelství… Nevím, nechci se v tomhle pouštět do nějaké velké debaty, ale byly tam, stejně jako čtenářky. Teď, díky internetové době, kdy dílo jde často od autora přímo ke čtenáři a mizí tam prostředníci, kteří selektují nabídku, možná začínají být autorky jen víc vidět. Jo, a jenom taková perlička – fakt jsem si neuvědomovala, že to nějací lidé takhle dělí, dokud jsem nenarazila na jeden zahraniční článeček o svých věcech, kde autor věnoval dvě řádky dílům a odstavec tomu, jestli jsem fakt holka kreslící horor a jak je to divný. Ale no tak, jakej rok to máme…

Komiksové rozhovory:

Jiří Grus na trnité cestě krajinou českého komiksu

Lucie Lomová míří ve své tvorbě neustále kupředu…

Fanouš kontra Tryskošnek – jaká bude budoucnost Dana Černého?

Petr Kopl: Prvořadým záměrem je kvalitně pobavit

Pavel Čech: Vypravěč s duší dítěte

Vlastislav Toman: Věčně mladý, precizní a nadšený (část 1.)

Vlastislav Toman: Věčně mladý, precizní a nadšený (část 2.)

Václav Šorel: Kdo je dnes jeho vzorem?

Honza Bažant: Ten skafandr fakt nutně potřebuju!

Mikuláše Podprockého baví chodit po tenkém ledu…

Martin Přibyl: Šedá eminence české komiksové scény?

Vhrsti: Talentovaný introvert s duší dítěte…

RandO comics důkladně testuje český trh

2 204 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 5 »

  1. Comment by filtr — 24.4.2014 @ 10.02

    krása!

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 9 Thumb down 0

  2. Comment by Kim — 24.4.2014 @ 11.26

    pecka

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 1

  3. Comment by Fiona — 24.4.2014 @ 15.59

    Wow.
    Lenka píše, že tvoří pro Fakultu a do šuplíku. Přijde mi to jako škoda. Moc ráda bych si tu knížku přečetla a třeba za to něco zaplatila. Neuvažovala, že by to přidala třeba do Humble Bundle nebo zpětně svoje díla do něčeho jako starter nebo podobně? Moc ráda bych se k jejím dílům dostala a prošla si je celé, klidně v elektronické formě :) 

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 5 Thumb down 0

  4. Comment by Martin Sust — 24.4.2014 @ 21.52

    Komiks ti sice neslíbíme, ale vypadá to, že ilustrace do xbéčka snad ano. Právě domlouváme tu první a zatím je to na dobré cestě :-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 3 Thumb down 0

  5. Comment by Julianne — 24.4.2014 @ 22.09

    To jsou skvělé zprávy! Lenčiny kresby jsou nádherné.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.