Ocenění

Pomalé pronikání do hlubin lesa (recenze)

Autor | Aktuality | Pátek 9 Říjen 2015 9.05

Vzpomínám si, jak jsem v roce 1994 coby šestnáctiletý jinoch zakoupil a přečetl první vydání Lesa mytág. V té době jsem byl po uši zamilován do Tolkienových knih, hltal jsem Amber, Zaklínače a další fantasy. Les mytág mě tehdy opravdu zaujal, i když šlo o náročnější čtení, než některé z výše uvedených – byl vážnější, hlubší, osobitější a dospělejší. Nové vydání po jedenadvaceti letech je proto vítanou příležitostí, jak se k této důležité knize vrátit, ohlédnout se přes propast času a zjistit, jestli cesta do hlubin mytického lesa, která okouzlila mladého adolescenta, osloví i životem už lehce okoralého muže takřka na prahu čtyřicítky.

Les-Mytag-PREBAL

Hrdinou Lesa mytág je Steven Huxley, britský válečný veterán, který se v roce 1946 vrací do rodného domku v hrabství Herefordshire. Dům těsně sousedí s Ryhopským lesem, jenž ve Stevenových dětských vzpomínkách působí dojmem tajemného, divokého a trochu zlověstného místa, na jehož okraji však v dětství s bratrem Christianem zažívali četná dobrodružství. Právě Christian je jediným členem rodiny, kterého Steven po návratu nachází – otec nedávno zemřel, matku ztratili ještě před válkou. Christian je sice Stevenovým návratem rozradostněn, ale Stevenovi neuchází, že se bratr změnil – je neklidný, roztěkaný, často hovoří o lese, o jeho průzkumu a bytostech, které v něm potkal. Stevenovi tím silně připomíná jejich otce, který byl lesem doslova posedlý a jeho zkoumáním trávil veškerý čas, což mělo poměrně drtivý dopad na rodinné vztahy.

Pod vlivem Christiana se i Steven začne o les zajímat a záhy zjišťuje, že Ryhop je opravdu magické místo – jedná se o pozůstatek prastarého lesa ještě z dob poslední doby ledové, ve kterém se prostor a čas řídí vlastními pravidly a kde lze narazit na tzv. mytága (mýtická imaga, jak je nazýval Stevenův otec), jakási zhmotnění mýtických postav, dávných hrdinů ukrytých v hlubinách lidského podvědomí, kteří ožívají díky interakci lidí (členů rodiny Huxleyových) a hvozdu. Christian je, podobně jako dříve jeho otec, Ryhopem postupně zcela pohlcen, podniká do něj dlouhé výpravy, z nichž se vrací jako jiný člověk. Osudovým se poté pro oba bratry stává setkání s mytágem dívky-bojovnice Guiwenneth, kterou byl v minulosti okouzlen i jejich otec.

Robert Holdstock sice psal SF už od konce šedesátých let minulého století, ale teprve v Ryhopském lese (román Les mytág vyšel v originále v roce 1984, stejnojmenná novela o několik let dříve) našel své opus magnum. Prvotní hvozd, který Holdstock stvořil, je zřídlem pohanských a raně křesťanských mýtů. Evokuje nám vizi starověké Británie, kde její dávní obyvatelé bojovali věčný boj nejen s římskými dobyvateli, ale i s nehostinným světem plným tajemna, nejistoty a strachu. Obklopeni ponurými lesy, táhnoucími se na míle daleko, snili své sny o budoucnosti, o hrdinech jejich věku. Hrdinech, kteří překonají veškerá protivenství, postaví se cizáckým nájezdníkům, pochopí podstatu divoké a chaotické přírody, čímž se vymaní z jejích osidel a triumfálně stanou na prahu nové doby.

mythago-wallpaper

Hvozd je světem sám pro sebe, má svá vlastní pravidla, která případný vetřelec buď pochopí a přijme, nebo bude potrestán. Vzhledem k mytické povaze lesa i jeho obyvatel je příznačné, že při pronikání do něj racionální přístup selhává. Huxleyovi se nejprve snaží přistupovat k lesu vědecky – kreslí si mapy, konstruují detektory mytág…, ovšem brzy je zjevné, že les a jeho obyvatele nelze změřit, zaškatulkovat a tím je zbavit jejich moci. Hluboký hvozd je ostatně sám o sobě mýtem, obava z jeho divokosti a neprostupnosti je v lidech hluboce zakořeněna, s čímž umí pracovat i populární kultura, vzpomeňme třeba nízkorozpočtový horor Záhada Blair Witch, kde je zdrojem veškeré hrůzy na první pohled obyčejný les.

Autor přitom nezůstal jen u mýtů, ale umně je propojil s poznatky analytické a hlubinné psychologie. Jde o logické spojení, neboť právě jeden ze zakladatelů analytické psychologie, C. G. Jung, postuloval princip kolektivního nevědomí – neuvědomělou, zhusta až potlačenou zkušenost předchozích staletí a tisíciletí. Imago je také termín používaný Jungem – jakási subjektivní projekce, reflektující osobní zkušenost s obrazem kolektivního nevědomí. A aby toho nebylo dost, v dramatu Stevenovy rodiny nacházíme zase principy freudovské – vymezení se vůči vlastnímu otci a staršímu bratrovi, symbolizované mimo jiné volbou stejné partnerky, keltské princezny Guiwenneth.

V tomto okamžiku cítím potřebu uvést, že Les mytág je nejen dílem myšlenkově bohatým, jak je doufám z výše uvedeného patrné, ale také čtivým a čtenáři poměrně snadno přístupným. Vše je nám předestíráno nenásilně a srozumitelně – Steven je zpočátku Ryhopem nezasažen, podobně jako čtenář, před jehož zraky následně do lesa proniká. Jedná se o svébytné a osobité dílo, výrazně se vymykající mainstreamovému fantasy kánonu druhé poloviny dvacátého století. Autorovi se navíc podařilo na Les mytág zdařile navázat dalšími romány a povídkami, které základní koncept rozvíjejí a přitom se nestávají stereotypními. Holdstock je nepochybně poutavý vypravěč – obrazy některých míst, situací či příběhů z hlubin Ryhopského lesa se mnou zůstávají i dlouho po dočtení.

les-lavondyss

Z předchozího textu je doufám jasné, že kniha nijak nezestárla. Jak by také mohla, jde o nadčasový příběh, který má nesporný potenciál oslovovat další generace čtenářů díky tomu, že úzce souvisí se samotným lidstvím, s tím, co nás definuje a formuje. Dokud lidé zůstanou lidmi s jejich touhami a sny, ale také úzkostmi a neurózami, s jejich strachem z neznámého, z něčeho většího, mocnějšího než jsou oni sami, bude k nim Ryhopský les promlouvat, děsit je, ale také neodolatelně vábit.

Robert Holdstock: Les mytág

vázaná, překlad Petr Kotrle, obálka Geoff Taylor, 256 stran, 278 Kč

Související odkazy:

Navštivte temný a fascinující Les mytág (ukázka)

argo-logo

1 227 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 3 »

  1. Comment by tomeek — 9.10.2015 @ 9.58

    Krásná recenze! Při jejím čtení se vyrojila kupa vzpomínek… díky.

  2. Comment by Jan Peregrin — 9.10.2015 @ 17.18

    tomeek: Děkuju!

  3. Comment by Martin Sust — 5.11.2015 @ 16.39

    Nakladatelství Argo potvrdilo, že se příští rok dočkáme dalších dvou svazků této skvělé série (Lavondyss by měl vyjít ještě tento rok).

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.