Ocenění

Geralt v boji s mytickou liščí čarodějnicí (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 17 Březen 2016 14.30

Komiksovému Zaklínači scenáristy Paula Tobina a kreslíře Joa Queria jsme se věnovali už v recenzi na předchozí svazek série Skleněný dům. Rovněž nedávno vydané Liščí děti jsou uceleným příběhem vycházejícím z nezapomenutelného díla polského mistra fantasy žánru Andrzeje Sapkowského, tentokrát konkrétně z jeho posledního románu Bouřková sezóna. Čtenáře knihy tak nečeká žádné překvapení, příběh se od předlohy liší jen v drobných nuancích. Vizuálně je komiks opět blízký Geraltovu světu, jak ho známe z prozatím poslední počítačové hry Zaklínač 3: Divoký Hon.

zaklinac-lisci-deti

Vše začíná v temném lese kdesi v pohraničí mezi Redanií a Temerií, poblíž delty Pontaru. Dvojice nesourodých hrdinů tvořená vědmákem Geraltem a trpaslíkem Addariem je na cestě do Novigradu. Zrovna opékají kance, který jim zkřížil cestu, když je překvapí troll Krokoskal. Na úvod si spíše než akční sekvence vychutnáváme trpaslíkovu hanáčtinu, kterou v překladu Martina D. Antonína častuje své souputníky. Po krátkém prologu zamíříme do přístavu Větřín, kde kotví obchodní kutr a Geralt dostane nabídku si odpracovat cestu jako ochránce plavidla. Výprava má za cíl osvobodit dceru významné elfky, kterou unesla příšera. Jenže nic není tak, jak bylo zprvu řečeno, a příběh se začíná odebírat skrze pavučinu tkanou ze lží až do světa plného magie, jemuž vládne démonická Agurara, mytická liščí čarodějnice.

Obálky se tentokrát zhostil Julian Totino Tedesco, známý především svou prací pro Marvel, a jakoby tím naznačil odklon od mystické mignolovské atmosféry Skleněného domu. Tedescova ilustrace je bezesporu kvalitní, ale spíše než komiks evokuje přebaly fantasy knih a počítačových her. Ani v samotném příběhu nenajdeme tolik hravé atmosféry a lehké nadsázky jako minule, naopak z něj sálá ryzí fantasy, v níž krom vědmákových mečů vládnou především kouzla. Zlehčujícími momenty tak zůstávají jen Geraltovy suché hlášky a občas pronášená moudra či výše zmíněná jadrná trpasličtina. Věřím, že nově zvolené pojetí může být bližší oddaným fanouškům literární tvorby polského literáta, naopak se vzdaluje obvyklým příznivcům komiksového média.

Komiks však přesto nepostrádá tvůrčí lehkost a neschází mu ani šmrnc akční fantasy, a to od úvodního rozdání karet a nezbytného zasvěcení do zákulisí příběhu až k poněkud neobvykle přeslazenému zakončení. Sází se ale především na fanoušky celosvětově populární slovanské fantasy epopeje. Oproti minulému svazku se autoři drží při zdi a nechávají se snad až příliš slepě vést knižním námětem. Vytvořili tak dílo, které v rámci Zaklínačova světa jistě obstojí a pravděpodobně i sklidí ovace, přesto v něm chybí cokoli nového a jedinečného. Výsledek připomíná zmíněný autorův poslední román, jenž byl přijat sice s radostí, avšak spíše vlažně, což oproti minulému svazku komiksové série, v němž autorská dvojice dokázala, že Geraltovu světu umí přidat na hodnotě vlastními nápady, jednoznačně zamrzí. Nejsem si tak jist, zda nejde o plýtvání nemalým autorským potenciálem, aniž by komiks mohl hlouběji oslovit širší čtenářskou základnu…

Zaklínač – Liščí děti

scénář Paul Tobin, kresba Joe Querio

brožovaná, překlad Martin D. Antonín,

obálka Julian Totino Tedesco, 136 stran, 329 Kč

Související články:

Vědmák ve skleněném domě (recenze)

crew-logo

223 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.