Ocenění

Sivokova literární rektoskopie (03)

Autor | Aktuality | Čtvrtek 22 Říjen 2015 8.30

Třetí díl literární rektoskopie vás provede peklem, v němž vám bude průvodcem odborník na zabíjení rozličného druhu Štěpán Kopřiva. Donutí vás pobaveně otáčet stránky plné hnusáren a trefných hlášek, před nimiž by i Deadpoolovy vtipy obrostly z nudy mechem. Dále smekneme před velikánem české antiutopie Karlem Čapkem a jeho stále aktuálním továrenským absolutnem. Není na škodu rýpnout si do dnešního dění s látkou téměř sto let starou. Říjnový výlet zakončíme ve vědeckofantastickém světě, který stvořil mistr vesmírných bitev a dramatických přestřelek Robert Fabian. Pište komentáře, chvalte nebo si stěžujte, prostě buďte aktivní a já slibuji, že budu dál dělat, že je čtu…

Boží mlýny melou pomalu, ale ty Kopřivovy jistě!

Asfalt

Řeknu vám to na rovinu: Kopřivova tvorba není žádná vysoká literatura. Není to autor, kterého bychom vyhledávali pro jeho brilantní imaginaci, nepatří ani mezi vypravěčské bohy, kteří postupně proplétají desítky drobných nitek příběhu, aby je v závěru dokonale propletli do kulervoucí pointy. Ale to on být nechce! Teda asi, já se ho totiž neptal. A to jsem ho poctivě pět týdnů stólkroval i na záchodě.

Pokud bych měl jeho dílo přirovnat k filmařině, jako první mě napadne Quentin Tarantino. Tenhle chlapík povýšil filmová béčka na řemeslně propracovanou zábavu. A přesně tak se dá označit Zabíjení (kniha o zabíjení ve sci-fi hávu), Asfalt (kniha o zabíjení v pekle), Holomráz (kniha o zabíjení ve fantasy hávu) nebo třeba Aktivní kovy (kniha, v níž se vrací k sci-fi zabíjení). Co byste taky čekali od spoluautora scénáře Choking Hazard (film o zombie zabíjení), jednoduše úplná studnice rozmanitých motivů.

Za mě je jeho asi nejzdařilejší knihou Asfalt. Líbí se mi Kopřivovo peklo, jehož jediným stavebním materiálem a základním prvkem jsou těla mrtvých obětí, které se po smrti dostávají do péče démonů svědomitě obsluhujících obří masomlýnky. A co se stane, když se démonická obsluha mlecích nástrojů pokusí rozemlít příslušníka elitního žoldáckého komanda? Přesně to, na co myslíte! Masakr v pekle! Chudáci démoni.

Čapkovo fanaticky nadčasové absolutno

Tovarna-na-absolutno

Je úplně jedno, která z prací prvního českého božského Káji přijde na přetřes, v každé najdeme báječné příběhy se skvělou atmosférou a barvitými pointami. Za všemi se však skrývá pojítko, a to je vztyčený prostředník… pardon, myslím ukazovák. Velký vykřičník, který má varovat před budoucími válkami. Mou dnešní volbou je Továrna na absolutno, i když hrozí, že mě mechaničtí R. U. R. nebo žabincem zapáchající mloci budou strašit ve snech. Ovšem nikdy není od věci připomenout, co všechno může způsobit fanatismus. Obzvlášť v dnešní době, kdy o něj není nouze.

O čem tedy Továrna na absolutno vlastně je? Je tu vůbec někdo, kdo to neví? Představte si vědce, díky němuž se na svět vyklube malý, na první pohled obyčejný přístroj, který vedle kávy umí stvořit jediného a pravého boha! Dělám si srandu, kafe nedělá. Jenže, co se stane, když se přístroj rozeběhne? No, přece vytváří další a další pravé a jediné bohy. Jak je vám asi jasné, potíže na sebe nenechají dlouho čekat.

Lidé mají v sobě cosi prohnilého, a pokud někdo zpochybní jejich víru, je nasnadě se navzájem pozabíjet. Ne si o tom poklábosit nad lahvinkou alkoholicky procentuálně zvýhodněného moku a vyřešit vše klidnou domluvou. To by přece nebylo normální. A tak přijde na řadu veškeré spory nikdy k uspokojení neřešící Válka, Válka s velkým V. Pokud si chcete přečíst něco nudného, najděte si na netu výtah ze čtenářského deníku, protože jen tak může Čapek nudit. Raději přemozte svou vrozenou lenost i veškeré pochyby a vydejte se do knihkupectví.

Kdo chce Mariňákem být, hůl si vždycky najde

Marinaci

Robert Fabian je jedním z nejčtenějších českých autorů, ale ví se o něm ještě méně, než třeba o chorobně stydlivém Jiřím Kulhánkovi. Údajně byl členem vojenské speciální jednotky, což by bylo ku prospěchu věci, protože jeho knihy drsně hrají právě na military strunu. Nespokojil se ovšem pouze se všedními ozbrojenými konflikty a zamířil do časů budoucích, v nichž svým hrdinům nahodil vesmírné bojové obleky.

Ať už se bavíme o Mariňácích, Carpe Diem, Dies irae nebo o jiné z jeho knih, příběh je vždy jedna velká bitva. Jde se o pravou testosteronovou akci, která nenechá čtenáře vydechnout, dokud s posledním přečteným doslovem neodloží knihu a svůj těžký kulomet. Není nouze o krvavé pozemní bitvy, vesmírné křižníky soupeřící na orbitě a sem tam přijde na přetřes i nějaký ten atomový hříbek.

Občas se vám některé scény mohou zdát povědomé a pak si z nudy pustíte osmdesátkové Vetřelce a bouchnete se do čela. To se týká především Mariňáků, kde první třetina knihy opravdu jede podle zajetých vesmírných kolejí dle Jamese Camerona, ale je to třeba brát spíše jako poctu, protože autor sám nic neskrývá a neváhá zapojit do příběhu vetřelčí ságou proslaveného desátníka Hickse nebo slavný počítač Matku. Ovšem nenechte se mýlit, další části knihy Mariňáci už jsou čistá Fabianova military SF, která s polymorfem trpícím výrazným vysunovacím předkusem nemá nic společného.

Související odkazy:

Sivokova literární rektoskopie (01)

Sivokova literární rektoskopie (02)

390 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.