Ocenění

Sivokova literární rektoskopie (07)

Autor Jiří Sivok | Aktuality | Středa 18 Květen 2016 21.30

Vítejte v sedmém ordinačním dni naší rektoskopické čekárny. Pokud se dobře rozhlédnete, můžete zahlédnout náruživou M.T. Majar čekající na výsledky vyšetření možné nákazy lykantropií. Pozitivní snad není, ovšem takové štěstí její vlkodlačice Tori bohudík neměla. Druhým kulhajícím pacientem je Jiří Kulhánek, pořádně si ho prohlédněte, neboť jako správný upír moc nevychází na světlo a raději tráví čas v útulném prostředí Nočního klubu. Posledním ve frontě je děsivý jarošovský patriot Svatopluk Doseděl se svým Zlem, které přichází třikrát. Na co si do čekárny bere sekáček, to se mě neptejte. Je načase to odstartovat, takže: Další!

Vlk se nadral a kozy zůstaly celé

majar-znameni

Jelikož jsem doma pod nátlakem dvou ženštin a jedné feny, nedalo se nic dělat, a prostě jsem musel do našeho seriálu připravit i nějaké čtivo pro ženské. Jedná o autorku vystupující pod pseudonymem M.T. Majar, která do fantastického literárního světa přispěla sérií o vlkodlačici Tori v knihách Znamení vlka a Krvavý písek. Nalijme si kapku rulandy modré, autorka se zaměřuje na jasnou cílovou skupinu – a to dámy, které touží po něčem drsnějším, než je Stmívání (pocity jsou fajn, ale my chceme sex), a něco stokrát lépe zvládnutého než Padesát odstínů šedi (sex je fajn, ale nemusí být popisován tak neuměle). A právě tahle cílovka musí být nadšená!

M.T. Majar zná své řemeslo a ví, co její čtenářky (a já) chtějí, a tak jim to servíruje se vším všudy. Začlenění Tori do smečky vlkodlaků působí nenuceně a postupně se seznamujeme nejen s reáliemi a zvyky Lycas, ale třeba i s byrokracií, s níž se musí vlkodlaci potýkat. Právě to, že lykantropové nejsou v autorčině světě tvorové schovávající se ve stínech lesů a v nočních můrách, působí novátorsky a atraktivně. V úvodním svazku série si čtenářky užijí srážku s jinou tlupou, sexuálně (jak jinak) laděný únos, ale i souboj o post manželky vůdce smečky. Věc, která mi na Znamení vlka vadila jako žvejka ve vlasech (a za to budu doma klečet na hrášku), byl ten všudypřítomný sex. Chápu, že o tom chtějí holky číst, ale to neopodstatňuje, proč by celá jedna kapitola měla být nasáklá koko-bongem, když nám to nikam neposouvá děj. Inu, i to se žádá, takže chlapi, vy raději čtěte nějakého dalšího z hostů rektoskopické čekárny.

Zubaté tornádo řádí v Nočním klubu

nocni-klub

Co by to bylo za sondu do české fantastiky, kdybychom se alespoň v krátkosti nepodívali do útrob Jiřího Kulhánka. Muže opředeného mnoha tajemstvími a rovnicemi o více neznámých (důkazem o jeho podobě nechť je pět fotografií, které kolují na internetu). Je to ikona české fantasy, bez níž bychom zřejmě neměli své Kotlety, Kopřivy i Žambochy (trochu to zní jako soupis surovin na polední menu). Kdo ještě nečetl Noční klub, jako by nebyl, a to se jedná jen o ropnou skvrnku na znečištěném moři Kulhánkových děl. Přesto je pro mě absolutní jednička. Hlavní plus je, že mimo jiné nahlédneme do českých luhů a hájů. Text je protkaný skvělými suchými hláškami a akcí, která na vás může vyskočit z podzemní kanalizace, v mezinárodních vodách, v tramvaji i v Japonsku. A často se to neobejde bez katanami ozbrojených upírů. Dnes styl, jakým je klub napsán, možná neohromí, ale když si laskavý a vnímavý čtenář uvědomí, že první vydání jsme dostali do rukou už v roce 2002, přijde pochopení – sakra, vždyť tu nic takového tehdy nebylo!

Něco málo z příběhu: Noční klub je takovou organizací mladých perspektivních zabijáků, kteří berou spravedlnost do svých krvavých rukou. Ovšem, když si na tuhle partičku posvítí vampírská banda a skupinku dobrodinců zmasakrují na prvních stránkách publikace – není konec. Naopak. V chladném hrobě se probudí hlavní hrdina Tobiáš, který z nějakého důvodu (ne)žije a cítí, že přichází čas si nechat proplatit všechny členské klubové příspěvky. A že se bude jednat o dlouhou a přetěžkou cestu, na to vezměte jed. Dnes už jde o kultovní záležitost a povinnou četbu, takže mákněte do knihovny anebo si na internetové aukci připravte pár tisíc korun, abyste se potěšili z geniálního obsahu dárkově baleného v ilustracích Luise Roya. Vyplatí se to.

Řezník z jihočeského Derry

rekto-dosedel

Kdo uhodl, že se jedná o Svatopluka Doseděla, získává bonbon, který je k vyzvednutí v Jarošově nad Nežárkou. Ano, to je ono neblaze pověstné město plné duchů, zombií, strašidelných budov, bláznivých lidí či zubatých lykantropů. Řekněte sami, není to skvělé místo na dovolenou?

Mistr Doseděl je jedním z mála psavců, který se úchyluje ke psaní hororů a i když to nerad slyší, je označován za českého Stephena Kinga. Je to samo sebou velkohubé, protože na božského Stephena nemá nikdo, ale Svatopluk rád využívá hororová americká klišé a umně je zasazuje do tuzemských měst. A právě proto takové spojení ve fanoušcích vyvolává. V tvorbě se orientuje převážně na povídky a krom sborníků Krvavá hostina a Truhla ze zálivu smrti, samostatného románu Bestseller má na svědomí i útlý almanach Zlo přichází třikrát, v němž se (překvapivě) objevují tři luxusní počiny jako Kalvárie, v níž spisovatel Benedikt Langer hloupě riskuje život svůj i manželky, jíž při seancích využívá jako medium. A to vše jenom proto, aby získal pro svou knihu o strašidelných místech dost materiálu. Na budovu, které se po Jarošově neřekne jinak než Kalvárie, rozhodně nezapomene, o to se postará čarodějnice, která v ní po nějaký čas žila a jaksi se jí ani po smrti nechce odejít.

Další povídka se opět zaměřuje na genius loci Jarošova, tentokráte na místo, kde zbytek francouzského batalionu smázli Prušáci v roce 1741 po bitvě u Jindřichova Hradce. Místní, jak se sluší a patří, mrtvé pohřbí, ale jaksi přehlédnou jednoho z vojáků. Ten tedy ani po smrti nedojde pokoje a hodlá strašit (což obnáší znásilňování, stínání hlav atd.), dokud jeho kosti nespočinou u jeho bratrů z batalionu. Poslední povídkou je Lykantropie, jež není nějak objevná a už podle názvu je jasné, okolo čeho se bude točit. Přesto se jedná o skvělou tečku za takzvanou Jarošovskou trilogií. Doseděl není žádný grafoman, nepíše dlouhé litanie, ale je čtivý a dokáže navodit atmosféru, při níž vám vypadají vlasy z uší a chlupy z hlavy. A především o tom horor je.

362 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 6 »

  1. Comment by Kim — 19.5.2016 @ 7.06

    Nočním klubu moje srdcovka

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  2. Comment by standa.e — 19.5.2016 @ 11.25

    Přiznám se, že úplně nechápu tu oblibu (a zároveň procenta na Legii) zrovna u Nočního klubu. Zrovna u něj jsem totiž dospěl k závěru, že i když je to lepší než předchozí Divocí a zlí, tak už mě nejspíš nemá Kulhánek čím překvapit. Reálie nereálie, Míková nemíková. Přišlo mi, že je to v zásadě stále na jedno brdo, jen krapet přifouklé. Ale možná je rozhodující těch čtrnáct let rozdílu věku mezi mnou a ctěným retroskopem a nejspíš i mezi tím, která a v jaké fázi života byla tou kulhánkovou iniciační. Pro mě byl v 2002 Kulhánek už zaběhnutá značka jedoucí si svoje klišé. Holt jsem už také retro ;-)
    Možná i proto je mé pořadí oblíbenosti Cesta krve (každý musí milovat ten obrňák a přemýšlet o Jonášově osudu!), Vládci strachu (Dumal jsem tehdy, jak moc je finále podobné prostředím finále Nekroskopa. A pak vyrazila po letech do tajných ruských vojenských základen i Petřina Tina…), Noční klub (Vlastně si vybavuji už jen tu Taťánu Miíkovou a japonsky znějící postavu) a Divocí a zlí (Pan Dobrej by se měl poučit u Supermana s Batmanem a Iron Mana, že fakt není v pořádku během páchání dobra masakrovat nezúčastněné pro jejich dobro jako na jatkách! ;-)). Zbytek už jsem ignoroval.
    Stejně tak si myslím, že Žambocha bychom měli i bez Kulhánka

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  3. Comment by Slavo — 19.5.2016 @ 16.01

    Myslím, že skoro každý má pár vyvolených autorov, ktorých číta aj keď ho už nemajú čím prekvapiť. U mňa napr. N. Asher, stále je to stále o tom istom, ale keď on je ten jeho vesmír taký príťažlivý. Ale napriek tomu mu nedávam plné hodnotenie. Ešte som nenašiel odvahu si prečítať žiadne dielo od Kulhánka, či jeho nasledovníkov. Najďalej som asi zašiel pri M. Žambochovi, ktorého Na ostřích čepelí považujem za jednu z najlepších fantasy, aké som kedy čítal. Ďalšie knihy ma už tak nepresvedčili a keďže uprednostňujem SF, tak som to s ním vzdal. Takže ktovie, keby som čítal od Kulhánka ako prvú knihu Noční klub, možno by som bol tiež nadšený :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  4. Comment by standa.e — 19.5.2016 @ 16.42

    Je to spíš o té zkušenosti s autorem. Ashera jsem také přestal. S Mirkem Žambochem mám podobnou zkušenost. Přijde mi hrozná škoda, když někdo s jeho talentem nakonec ustrne víceméně ve stále stejné poloze. Ale co už holt naděláme, je to to prokletí úspěchu a své publikum si najde. A to je také dobře.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  5. Comment by monika12344192 — 17.5.2017 @ 21.12

    Chcem sa spýtať či niekto nepredá noční klub už som z hľadania zúfalá :(
    Ďakujem za rady

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  6. Comment by PMarek — 19.5.2017 @ 6.28

    Nabidky k prodeji jistě jsou, je to spíš otázka peněz, které za oba díly jste ochotna dát.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.