Nedokážeme cestovat časem. Nedokážeme poskočit do budoucnosti, i když předpokládáme, že nám to relativistická fyzika dovoluje, jen naše současná technologie nedospěla k bodu, abychom s tím mohli cokoli dělat. Nedokážeme se vrátit do minulosti, což je téma, u kterého si už ani fyzika pořádně neví rady. A pak těch paradoxů, které jsou s tímhle cestováním spojené, dejte pokoj. Americký science fiction snímek Looper se odehrává v roce 2044 a lidé stále nevědí, jak na to. Za dalších třicet let už však cestování časem možné bude, bude sice zakázané, ale i přesto bude efektivně využívané. Ona taková budoucnost, kde má zabití člověka fatální následky, protože jsou všichni pod dohledem všemožných sledovacích mechanizmů, není až tak růžová.

To se pak nešťastník pošle s jednosměrnou jízdenkou do minulosti, kde na něj uprostřed třtinových polí čeká chlapík s podivnou brokovnicí v ruce a s volnou cestou ke kremační peci. Chlapíkovi, který ukončuje něčí životní a časovou smyčku, se říká looper, podivné brokovnici trombón a pec zůstává pro úplnost pecí. Joe je looper, nosí vázanku, staré hodinky, učí se francouzsky a má jeden velký sen o svých úsporách a Francii. Joe ovšem jednoho dne nedokáže ukončit sám sebe. A zápletka je na světě. Cestování v čase je samo o sobě atraktivní, a pokud se přiohne tím správným způsobem, je také velice efektní. Nemá asi smysl řešit, zda lze nebo nelze změnit minulost, je pouze důležité, aby fikční svět pracoval účelně s pravidly, která si pro sebe nastaví. Svého času jsem odmítl přiřknout Terminátorovi 2 jakékoli kvality, protože všechno, co se v něm odehrálo, nemělo z pohledu kauzality jakýkoli smysl. Je to už dvacet let a já jsem byl strašlivě hloupý. V Looperovi se minulost mění za běhu a nutno říct, že ovlivňování budoucnosti nikdy nebylo zábavnější. Využívá přesně tu hru na efekt, která se od slibného námětu očekává.

Režisér Rian Johnson ve svých předchozích filmech prezentoval svéráznou vypravěčskou formu, kterou v Looperovi zklidnil a představil ji divákovi ve své dosud nejvstřícnější podobě. Akce z počátku sestává z jednotlivých poprav, následně se film přes sérii honiček přenese do odlišné polohy, ve které se netrpělivě vyčkává na neodvratné finále. Kouzlí se se střihem, obrazem a hlavně s nápady. Široce se otevírá prostor postavám, jejich příběhům a motivacím. Zároveň jim nehrozí, že se při dvouhodinové stopáži někam nekontrolovaně rozutečou. Postupem času jsou stavěny do vzájemného kontrastu, vedeny z temných stínů minulosti nebo naopak zbavovány veškerých znaků lidskosti. Nejvíce patrný je tento proces na ústřední dvojici, jejíž vzájemné konfrontace jsou vždy prodchnuty elektrizující atmosférou.

Obsazení obou hlavních rolí je především výhrou po stránce herecké zdatnosti než vnější podoby, žádný revoluční obličejový mapping ve stylu Benjamina Buttona se nekoná, i když se maskéři na Josephu Gordon-Levittovi pěkně vyřádili. Bruce Willis se po mnoha rolích, v nichž byl skutečně postradatelný, objevil konečně ve filmu, kde dokáže dokonale prodat svoji značku se vším všudy. Ani Emily Bluntová nebo Jeff Daniels nezůstávají v pozadí. Řadě diváků bezpochyby utkví v paměti i dětská role Pierce Gagnona. Za třicet milionů dolarů byl natočen snímek, který letos nemá ve své váhové kategorii konkurenci. Bude bezesporu zajímavé sledovat všechny bonusy a komentáře ve speciální DVD edici, ale kino je kino. Looperovi to totiž na velkém plátně ohromně sluší.