Ocenění

Mistři animované fantastiky 1 – René Laloux

Autor Petra Kubátová | Aktuality | Pátek 23 Květen 2014 8.55

Audiovizuální fantastika je ve světě animované tvorby více než doma. Vždyť to byli právě animátoři, kdo pomohl na svět médiu, které dodnes vládne stříbrnému plátnu. I když se názory historiků a odborníků rozcházejí, velká část považuje za absolutně první animovaný snímek Gertičku Dinosaura Winsora McCaye, který svým dílkem (okolo roku 1909–1912) získal pro kreslenou tvorbu mnoho talentů. Bez nadsázky bychom tedy mohli tvrdit, že to byl žánrový snímek a potřeba ukázat divákům fantastické vize, které stály nejen za vznikem animovaného filmu, ale částečně i filmu jako takového. V další sérii věnované audiovizuální fantastice se tedy pojďme seznámit se zajímavými a originálními tvůrci, jejichž počiny opravdu stojí za zhlédnutí.

Prvním tvůrcem animované fantastiky, kterého představíme, je René Laloux (1929–2004), francouzský výtvarník a režisér. Počátky tvorby Reného Lalouxe rozhodně stojí za zmínku. Původně totiž studoval malbu a k animaci se dostal až v prostředí psychiatrické léčebny, kde vytvářel s pacienty experimentální terapeutická dílka. Nejen vize nemocných ho inspirovaly natolik, že se rozhodl společně s nimi vytvořit technikou papírkové animace krátkometrážní snímek Les Dents du singe (1960). Rozvoji tohoto typu animace se René Laloux věnoval dalších třináct let a natočil společně se scenáristou a výtvarníkem Rolandem Toporem další dva krátkometrážní snímky. Prvním delším dílem a zároveň i vrcholným, který natočil už zmíněnou technikou, je Divoká planeta (La Planète sauvage, 1973), kde uplatnil nejen svůj talent, ale i bohaté vize a zkušenosti, jež nasbíral v zaměstnání. Divoká planeta, první film Reného Lalouxe v žánru sci-fi, má navíc velmi zajímavou historii vzniku. Režisér jí natáčel v letech 1969 až 1973 a první záběry byly rozpohybovány ve studiu Jiřího Trnky v Praze. Bohužel ale politická situace tvůrcům nepřála, a tak musel být snímek dokončen v Paříži. I tak ovšem zahlédneme v titulcích i česká jména. Fantastická podívaná plná bohatých obrazů získala ocenění na MFF v Cannes a byla i nominována na cenu Nebula. Především ovšem upozornila na nebývalý talent svého režiséra.

Pokud zpozorníte při slově Moebius či dokonce patříte mezi obdivovatele francouzského výtvarníka Jeana Girauda, který se za tímto pseudonymem skrývá, rozhodně byste neměli minout další ze sci-fi snímků Reného Lalouxe Les Maîtres du temps (1982), na kterém se tento klasik evropského komiksu podílel. Stejně jako u Divoké planety byla předlohou příběhu kniha Stefana Wula, technika animace je ovšem jiná. Ačkoliv zůstává věrný svému atmosférickému stylu vyprávění, poprvé tak činí pomocí kreslené animace. Příběh chlapce opuštěného na cizí planetě, jemuž letí na pomoc přítel, bodoval svou poetikou a byl v roce své premiéry nominován na Saturn Award a získal i cenu na Fantafestivalu v Římě.

Po dvou fantasy laděných krátkometrážních snímcích navázal René Laloux spolupráci s dalším známým komiksovým tvůrcem Philippem Cazaumayouem, který publikuje pod pseudonymem Caza. Jejich společným filmem je Gandahar (1988), příběh podle knihy Jean-Pierra Andrevona Les hommes-machines contre Gandahar. Fanoušky asi nejvíce oceňovaný Lalouxův snímek ovšem bodoval jen nominací na Fantasportu. I přes to je označován za jedno z nejklasičtěji vyprávěných sci-fi v animované podobě. Asi bychom stěží hledali dalšího tvůrce s tak bohatou fantazií, který dokázal tvořit tak okouzlující příběhy bez nutnosti udržet si pozornost diváka akčními sekvencemi či šokujícími scénami. Ve spojení s kvalitní kresbou dvou hvězd evropského komiksu obohatil animovanou žánrovou fantastiku o nestárnoucí díla. Ačkoliv René Laloux nemá ve své filmografii desítky titulů, každý jeho počin se zapsal nesmazatelně mezi žánrové klenoty a rozhodně stojí za zhlédnutí.

1 328 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Cloudy — 28.5.2014 @ 18.20

    Víkend jsem věnoval Lalouxově filmografii a mohu za to Petře jen poděkovat, protože o Divoké planetě jsem nikdy předtím neslyšel a teď se jen divím, jak je to možné. Pány času považuji z té trojice celovečerních filmů za nejslabší, nicméně jsem si neustále říkal, že kdybych ten příběh četl v povídkové podobě, označil bych jej za třeskutě originální. A Gandahar je výborný, sice není ani zdaleka tak nápaditý jako Divoká planeta, ale zase je mnohem rozmáchlejší (v prostoru i čase) a hlavně tuhle rozmáchlost zvládne ukočírovat.
     
    Pro fanoušky sci-fi povinnost.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.