Půvabná a okouzlující animace, která oplývá francouzským šarmem a precizním zpracováním, nás čeká i tento týden. Ovšem místo tvůrců, jejichž životní osudy přetnuly bouřlivé evropské dějiny dvacátého století, zmíníme jednoho ze zástupců mladší generace. Belgický režisér, scenárista a herec Stéphane Aubier je u nás znám jen úzkému okruhu věrných festivalových fanoušků, ovšem jeho dosavadní filmografie slibuje mnohá překvapení do budoucna. Už dnes bychom ale mohli vyjmenovat množství festivalových úspěchů a ocenění, kterých talentovaný tvůrce dosáhl. Představme si tedy nejen jeho úspěchy s celovečerní tvorbou, ale i u nás méně známé počiny, které by neměly mezi množstvím blockbusterů amerických produkcí zapadnout.

Rodák z Verviers se režii animovaných snímků věnuje od roku 1988, v převážné většině v autorském tandemu s Vincentem Patarem. Ve svých filmografiích mají řadu zpravidla krátkometrážních snímků. Změnu přinesla až televizní série Panique au village (od r. 2002), která svým úspěchem a sympatickými postavami připravila tvůrcům prostor pro první celovečerní snímek ze stejného světa. Hravé a surrealistické dobrodružství kovboje, indiána a koně, jehož narozeniny jsou důvodem k oslavě Panique au village (Panika v městečku, 2009), točili Stéphane Aubier s Vincentem Patarem právě na motivy krátkých pětiminutových skečů necelý rok a za celou tu dobu se jim podařilo rozpohybovat přibližně patnáct set plastových figurek.

Výroba celovečerního snímku se sice prodloužila na dva roky, ovšem eskapády hlavních hrdinů si získaly nejen srdce fanoušků, ale i přízeň odborné kritiky. Film navíc drží nesmírně zajímavé prvenství – stal se prvním animovaným celovečerním filmem vytvořeným technikou stop-motion, který byl promítnut na festivalu v Cannes, a je třeba dodat, že publikum tehdejšího ročníku doslova uchvátil a ceny poté sbíral i dál. Stéphane Aubier využil tradičního napětí mezi hrdiny a postavil jejich osudy do překvapivých reálií. Zajímají-li vás tedy dobrodružství koně, který se sprchuje, touží hrát na klavír a propadne se do Antarktidy, rozhodně fantaskní dílo natočené ve smrtelně rychlém tempu nesmíte minout. Přestože se tvůrci nikdy nesníží k laciným vtipům, Panika baví absurdností i hravostí dětské fantazie a lehkým šarmem. Bláznivost tvůrců ovládla nejen Cannes, ale i Austin či Magrittovy ceny v Belgii a otevřela tandemu Stéphane Aubier a Vincent Patar další možnosti.

Filmový festival v Cannes se roku 2012 stal místem premiéry dalšího snímku Ernest & Celestine (O myšce a medvědovi, 2012), jenž vznikal na motivy knižní série Gabrielle Vincentové Erneste a Celestina. Snímek o upovídané myšce a vážném medvědovi, mezi kterými vznikne pouto neobvyklého přátelství a kteří se pokusí dokonce spojit dva nesmiřitelné světy, se posléze stal největším úspěchem belgického tvůrčího tandemu. Posbíral třináct festivalových cen z celého světa a jedenáct nominací, mezi kterými vévodí i ta na Oscara.

Zajímavě se jistě jeví i zcela odlišný vizuální styl, jaký tvůrci zvolili. Styl, jenž se ostře liší od bláznivých eskapád figurek kovboje, indiána a koně. I když by se mohlo zdát, že je Erneste a Celestine spíše dětská podívaná, pozornější dospělý divák v příběhu odhalí i temné podobenství v pozadí, které příběhu dodává zajímavý podtón. Snímek původně určený pro dětské diváky tak nenudí ani dospělé diváky. Po tomto úspěchu se Aubier a Patar vrátili ke svým tradičním hrdinům z plastu – indiánovi, kovbojovi a koni – a v minulém roce uvedli jejich další krátkometrážní (tentokrát vánoční) dobrodružství. Patříte-li tedy mezi fanoušky surrealistických hrátek svobodné fantazie i groteskních situací, neměli byste tyto tvůrce animovaných filmů minout.