S prvním japonským režisérem jsme otevřeli svět animované fantastiky, který oplývá nejen bohatostí a žánrovou různorodostí, ale jenž je také skutečně úžasný množstvím motivů i pozoruhodnou vizuální stránkou. Další tvůrce, jemuž se budeme věnovat, nemá sice filmografii příliš bohatou, ovšem jeho význam pro anime a mangu je obrovský. Nejenže pracoval na manze, která získala jako první cenu kritiků Grand Prix Award, proslavil také mangu a anime i za oceánem a pomohl tomuto stylu prosadit se v anglosaském světě. Ačkoliv se to tedy dnes zdá takřka neuvěřitelné, postavení mangy mimo asijské země se změnilo až v osmdesátých letech, kdy na sebe upozornil právě Kacuhiro Ótomo, spisovatel, výtvarník a režisér. Připomeňme si jeho nejzásadnější snímky, kterými se zapsal do srdcí fanoušků.

Kacuhiro Ótomo patřil mezi filmové fanoušky už od dětství. Po střední škole odešel do Tokia a začal pracovat v rychle se rozvíjejícím manga průmyslu. První příběhy tvořil pro časopis Action a jeho práce brzy získala oblibu čtenářů. V osmdesátých letech slavil úspěchy s opusem Domu. Tato manga, které se prodalo před půl milionu výtisků, byla jako první manga vůbec oceněna kritiky Grand Prix Award v kategorii nejlepší sci-fi příběh. Ve stejném období vstoupil Kacuhiro Ótomo i do světa filmu a vyzkoušel si režii prvních příběhů anime. Natočil soukromě dlouhometrážní snímek Jiyû o warera ni (1982) a o rok později se již zapojil jako řádný člen štábu v projektu Harmagedon (1983). Než uvedl na stříbrná plátna svůj první profesionální celovečerní debut, podílel se jednou epizodou na minulý týden zmiňovaném projektu Neo Tokyo (Manie-Manie: Meikyū monogatari, 1987). Vzhledem k tomu, že v té době už byl Kacuhiro Ótomo na japonských ostrovech uznávaným tvůrcem a Neo Tokyem upozornil i na svůj talent filmařský, celovečerní debut tohoto tvůrce se stal nejočekávanějším snímkem sezóny.

Adaptace vlastní mangy Akira (Akira, 1988) držela dlouho pozici nejdražšího japonského filmu všech dob a svým zpracováním budila respekt i v anglosaském světě. Legendární komiks Kacuhira Ótomy byl prvním, který prošel procesem digitálního barevného zpracování, jaké se používá dnes. Protože se v drtivé většině odehrává děj v noci, použili výtvarníci rekordních 327 barev a jen pro potřeby snímku vytvořili padesát nových. Akira odstartoval novou vlnu obliby japonské animované fantastiky, stal se v roce uvedení nejnavštěvovanějším snímkem japonských ostrovů. Cenu pro Kacuhiro Ótomu však vybojoval pouze na festivalu žánrových filmů v Amsterodamu v roce 1992. Síla příběhu, neuvěřitelně věrohodné zobrazení postapokalyptického Tokya, zajímavé charaktery, precizní zpracování, to vše vyzdvihlo adaptaci mangy Akira v očích fanoušků mezi nejoceňovanější snímky, o čemž svědčí i další uvedení v roce 2001 s vylepšeným dabingem i hudbou. V roce 2004 byla dokonce uvedena na Tokyo Motorcycle Show i funční replika kultovní červené motorky, uvažovalo se i o hrané celovečerní adaptaci. Projekt byl ale kvůli finančním nárokům takřka ihned pozastaven.

Po fenomenálním úspěchu Akiry vyzkoušel Kacuhiro Ótomo i režii hraného snímku a tvorbu scénáře. K animované fantastice se vrátil jako producent opět adaptací svých mang. Memories (1995) je povídkový snímek, který tvoří tři příběhy. Kacuhiro Ótomo se chopil režie posledního, na předchozích dvou pracoval jako spoluautor scénáře. I když se nejedná o jeho ryzí počin, každá epizoda nese známku úchvatného vizuálního stylu, kterým prosluly jeho mangy, a snímek by rozhodně neměl uniknout žádnému fanouškovi japonské animované fantastiky.

V průběhu dalších let ovšem vytrvale pracoval na dalším celovečerním projektu, který opět překonal několik rekordů. Práce na příběhu Steamboy (Steamboy, 2004) trvala takřka deset let. Rozpočtem dvaadvaceti miliónů dolarů se stal nejdražším animovaným japonským filmem, co je ovšem mnohem důležitější, je jedním z nejpozoruhodnějších animovaných snímků v žánru steampunk. Úžasná podívaná Kacuhiro Ótoma z viktoriánské Anglie je prozatím posledním celovečerním počinem, který natočil. Od existenciálního hard sci-fi Akira se Steamboy sice velmi liší, precizností výtvarného zpracování ovšem svého předchůdce překonat dokázal. Od animované fantastiky se Kacuhiro Ótomo odklonil a v dalších letech natočil hraný film podle vlastního scénáře Bugmaster (Mushishi, 2006) a později se podílel krátkou epizodou v animovaném povídkovém projektu Short Peace (2013). Nezbývá tedy než doufat, že v této chvíli opět pracuje na dalším celovečerním projektu a své fanoušky z celého světa v brzké době příjemně překvapí.