Ocenění

Mistři animované fantastiky 47 – Attila Dargay

Autor | Aktuality | Pátek 25 Září 2015 17.45

Po představení snímku, který zpracováním i příběhem konkuruje velkorozpočtovému Avatarovi Jamese Camerona, se vraťme zpět do Evropy k dílům vytvářeným klasickou animací a zavzpomínejme na maďarského režiséra, jehož počiny si pamatuje spíše generace fanoušků středních let, Attilu Dargaye. Bude to vzpomínání spíše nostalgické a představované snímky budou v ostrém kontrastu k některým filmům zejména japonské produkce, ovšem kvalitou zpracování se jí rozhodně vyrovnají. Je sice pravdou, že nás v nich nečeká akční děj ani příliš fantastické kulisy a že se spíše povezeme na vlně poklidnějšího vyprávění určeného mladším divákům, ale překvapivé perličky objevíme i tady. Ať už to je příjemný děj, vtipné postavy nebo jen oživení atmosféry osmdesátých let a vzpomínek.

058_vuk

Než se stal Attila Dargay po studiích režisérem animovaných filmů, byl zaměstnán jako malíř kulis v Maďarském národním divadle a po dvě dlouhá desetiletí pracoval jako animátor. Svůj celovečerní debut, snímek pro celou rodinu Ludas Matyi (Pasáček Matyi, 1977), uvedl na plátna až v padesáti letech. Příběh o šibalském chlapci, který dá s humorem za vyučenou zlému pánovi, dodnes překvapuje precizním zpracováním. Bohužel ale nejen z důvodů politických nebyl uveden za hranicemi železné opony, a tak v dobovém kontextu nemůžeme posoudit, jak by obstál v konkurenci konce sedmdesátých let. Ačkoliv se totiž animovaný film na západ od našich hranic věnoval i tématům, která nebyla určena dětským divákům, tvůrci východního bloku byli nuceni vkládat do snímků dospělejší motivy velmi opatrně.

Attila Dargay proslul nejen provedením animace, ale i vtipem, jakým byla jeho díla vskutku prodchnuta. Po značně populárním televizním seriálu pro děti Pom Pom meséi (Mecháčkovy pohádky, 1980), na který dodnes vzpomínají hlavně slovenští diváci, měl už o rok později premiéru další celovečerní počin, jenž se výrazně zapsal nejen do paměti diváků, ale i do dějin maďarské kinematografie, Vuk (Lišák Vuk, 1981). Hrdina, malý lišák, vyrůstá jako sirotek, učí se umění přežít od svého starého strýce a bojuje s nemilosrdným lovcem. Zažívá nejen dobrodružství, ale i krutost samoty i života v přírodě. I když se jedná o snímek určený čistě dětským divákům, zaznamenal veliký úspěch i mezi dospělými a pozoruhodným způsobem přesáhl rovněž politickou atmosféru své doby. Výrazný ohlas si vysloužil pozornost i za železnou oponou a roku 1987 byl Vuk uveden na VHS i na americký trh. Na úspěch příběhů liščích hrdinů poté navázali další maďarští režiséři János Uzsák a György Gát a roku 2008 natočili další pokračování, které se ovšem ihned po uvedení setkalo s dosti negativními reakcemi domácího publika.

Ani Attila Dargay ovšem po uvedení Vuka nezahálel. Natočil další vtipný televizní krátkometrážní seriál A Nagy ho-ho-horgász (Velké zimní rybaření, 1982) a jako následující celovečerní počin příběh dvou sirotků Szaffi (Saffi, 1984). Hledání ztraceného domova i pokladu v divokých dobách, kdy zemi napadli Turci, bylo natočeno podle předlohy Mór Jókaie, a opět se setkalo s vřelým přijetím. O čtyři roky později Dargay uvedl svůj poslední počin, jímž byl Az Erdö kapitánya (Lesní kapitán, 1988). Záchrana lesa se zvířecími hrdiny byla opět kladně přijata a stala se součástí vzpomínek každého fanouška animovaných filmů v Maďarsku i v našich zemích. Ačkoliv méně známý a oceňovaný, díky své precizní práci se Attila Dargay stal skutečným klasikem maďarské kinematografie, který u našich východních sousedů položil základy poctivé animované tvorby. I když se tedy v jeho snímcích nevyskytuje tolik žánrových prvků, kolik by dnešní fanoušek rád viděl, a nebyl zdaleka tak uznávaný jako někteří jeho mladší kolegové, bylo jistě na místě si ho připomenout.

301 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.