Po vlně autorů pocházejících z anglosaského světa se ohlédněme i po jiných kinematografiích a zmiňme i snímky, které často neprávem upadly v zapomnění. Stejně jako v Americe má i Asie zajímavé kořeny animované tvorby, které pro mnohé překvapivě sahají do období před druhou světovou válkou, kdy zažíval boom filmového umění takřka celý svět. V dnešní části si představíme práci bratří Wanů, čtyř čínských autorů, průkopníků animovaného filmu v Číně a tvůrců prvního zvukového i prvního celovečerního animovaného čínského filmu. I když je totiž asijský trh v dnešní době zcela pohlcen příběhy ve stylu anime, původní tvorba vycházející z tradičních výtvarných postupů a umění stojí za připomenutí. Ať už jste fanoušky animace ruční nebo té moderní, kouzlo orientálních příběhů vás rozhodně zaujme.

Jména bratří Wanů se poprvé objevují v rodící se čínské kinematografii v roce 1922, kdy dva z nich, Wan Laiming a Wan Guchan, natočili první animovanou reklamu. Společně s krátkometrážním snímkem Dog Treat a další reklamou pro jednu tabákovou společnost se tyto počiny staly prvními vlaštovkami v čínské animované tvorbě. Brzy ale pohltila práce na takových snímcích i zbylé dva bratry, a tak všechny čtyři sourozence nalezneme zaměstnané o dva roky později u Great Wall Film Company. Jako průkopníci animované tvorby v Číně natočili snímek Uproar in the Studio (1926), který kombinuje animované sekvence s hranými, ovšem stříbrná plátna té doby ovládl Pepek námořník Walta Disneyho, a tak se k natáčení vrátili až o dalších deset let později, kdy opět uvedli první animovaný čínský zvukový film The Camel’s Dance (1935). V období druhé světové války se dva z bratrů angažovali v protijaponském odboji a natáčeli krátké filmy, které měly Čínu ve válce s Japonskem podpořit. Když měl v roce 1937 premiéru první dlouhometrážní snímek Walta Disneyho Sněhurka a sedm trpaslíků, rozhodli se bratři Wanové vytvořit dílo, které by bylo stejně kvalitní. Bohužel ale naráželi na nevůli čínských producentů, kteří nechtěli investovat do riskantního projektu. Premiéru snímku Princess Iron Fan (1941) ovšem poznamenala postupující japonská okupace. Přestože se podařilo uhradit náklady a Čína se dočkala prvního animovaného zvukového celovečerního filmu, producenti museli opustit Šanghaj a další snímek, kterým měl být příběh Opičího krále, zůstal pouze v přípravách.

Wan Laiming se ale do Šanghaje po japonsko-čínské a občanské válce vrátil a začal pracovat jako režisér u Shanghai Animation Film Studio. Pod křídly této produkční společnosti opět získal další prvenství a uvedl krátkometrážní příběh Why Is the Crow Black-Coated (1956), první čínský barevný animovaný film. Zároveň se jedná i o první čínský animovaný snímek, který byl promítán i v zahraničí, a to v roce 1956 na MFF v Benátkách. Ovšem myšlenka zfilmovat příběhy Opičího krále Wan Laiminga neopouštěla. Na svou příležitost však čekal dalších pět let. Až v roce 1961 se mu podařilo začít pracovat s bratrem Wan Guchanem na první části snímku, který nakonec dokončili v roce 1964. Havoc in Heaven (1964) uvedl čínskou animovanou tvorbu definitivně mezi světovou špičku. Příběhy legendárního Opičího krále se ale bohužel staly i smutným vrcholem veškeré čínské animované tvorby a uzavřely druhou zlatou éru čínského filmu. O rok později byla studia animátorů zavřena kulturní revolucí, mnozí z umělců byli posláni do pracovních táborů a stříbrná plátna na čas utichla. Animovaná tvorba musela od té chvíle sloužit pouze propagandě. Ačkoliv bylo už po několika letech jasné, že tzv. kulturní revoluce byl omyl, který nesmírně poškodil nejen filmovou tvorbu, z tohoto období se čínská kinematografie vzpamatovávala několik dalších let. Wan Laiming už žádný další snímek nenatočil. Zemřel roku 1997 v Šanghaji, kde jeho úspěchy i přínos čínské kinematografii připomíná jeho socha.