Ocenění

Magie a věda – proti sobě nebo spolu? (recenze)

Autor | Aktuality | Středa 31 Květen 2017 16.00

K aktuálně vycházejícím žánrovým hvězdám, se kterými se (alespoň výběrově) tuzemské publikum setkává s minimálním odstupem za originálním vydáním, patří i americká autorka a publicistka Charlie Jane Andersová. Seznámit jsme se doposud mohli s její cenami ověnčenou noveletou z roku 2011 Šest měsíců, tři dny (roku 2013 vyšla v XB-1, později pak ještě v antologii Plameňák na konci léta), nyní zásluhou brněnského nakladatelství Host přichází na trh její žánrový románový debut Všichni ptáci na nebi, v originále vydaný loni. Obě jmenovaná díla vedle kritického ohlasu (Všichni ptáci na nebi autorce přinesli cenu Nebula) spojuje i tematická spřízněnost, vždy je na základě romantické zápletky zkoumán střet dvou odlišných světů. V Šesti měsících, třech dnech jde o dva různé typy telepatie, obecněji o souboj determinismu a svobodné vůle, ve Všech ptácích na nebi zas o věčný dualismus vědy a magie či techniky a přírody…

Anders_Vsichni-ptaci

V románu Andersová sleduje životní osudy dvou ústředních protagonistů, Patricie a Laurence, vyprávění se věnuje nejprve jejich dětství, později v čase přeskočí až do dospělosti. Obě postavy od mala spojuje postavení vyvrhelů většinové společnosti, outsiderů ve škole i ve vlastní rodině. Patriciin život je formován raným zážitkem, jakousi zpola snovou účastí na takzvaném Sněmu ptáků. Dívka z něj odchází jako čarodějka, nakrátko jí bylo dáno porozumět řeči zvířat, ovšem o tuto schopnost okamžitě přichází a zůstává bez pomoci ve světě stále nemilosrdnější školní džungle, která netoleruje odlišnost. S podobnou nenávistí okolního prostředí se utkává i Laurence, od útlého dětství poněkud potrhlý geek a nesporný technický génius. Nemilosrdné šikaně ze strany spolužáků dokáže zčásti unikat až v okamžiku, kdy vynalezne dvouvteřinový stroj času, jakési hodinky, které mu umožňují posunovat čas dopředu právě o dvě vteřiny, čímž se vyhne nejpotupnějším okamžikům své školní docházky. Příběhy obou protagonistů se protnou zhruba ve věku dvanácti let, Patricia poskytuje Laurencovi, rodiči nucenému k účasti v nejrůznějších zájmových aktivitách, alibi ohledně fiktivních výletů do lesa, na oplátku je zase vděčnou posluchačkou jeho nápadů a svérázných fantazií.

Už z tohoto krátkého náčrtu úvodní části románu je patrné, jakým způsobem Andersová se svým světem pracuje. Vedle neupřesněné datace, patřící nejspíš někam do blízké budoucnosti, jde o jemný posun v chápání reality. Vše naznačuje samotný úvod, kdy šestiletá Patricie putuje lesem na Sněm ptáků a následně nejsou popsané události nijak zpochybněny. Což na druhou stranu neznamená, že by byly široce akceptovány okolím, to jistě ne, ostatně dívka se terčem často až příliš brutální šikany stává právě pro svou odlišnost, možnost mluvit se zvířaty však není popírána. Podobně jsou na tom i Laurencovy stále bláznivější vynálezy, jejichž vrcholem je samostatně myslící počítač umístěný ve skříni. Ani v tomto se nedočkáme nedůvěřivě pozdvihnutého obočí. I přes všechny podobné výstřelky se život obou pronásledovaných hodně podobá, jde o více či méně nepřetržitý sled různých ústrků, vrcholících Laurencovým odsunem na speciální vojenskou školu, ve skutečnosti jen o hodně drsnější stupeň institucionalizované šikany, kde už může jít skutečně o život.

Stojí za zaznamenání, že ani přes nejhrůznější útrapy nepropadá žádný z hrdinů sebelítosti nebo úvahám o kapitulaci, vždy vidíme jen snahu přežít a držet si veškeré dění pokud možno od těla. Následuje další skok přes propast času, tentokrát překonávající období deseti let, během nichž nedošlo k vzájemnému kontaktu obou hrdinů příběhu. Nacházíme se v San Franciscu a obě již dospělé postavy stojí na opačných stranách zatím nepříliš znatelné barikády. Patricie absolvovala školu magie a nyní coby studovaná čarodějka plní úkoly svých nadřízených, a přitom bokem páchá dobré skutky, Laurence oproti tomu patří ke skupině techno šílenců, vedoucích lidstvo k záchraně svým projektem deseti procent. Jejich cesty se opět protnou, jak nakonec vše skončí, však vyzrazovat nebudu, spokojme se alespoň s příslibem opravdu těžko předvídatelných událostí.

Důležitou roli zde hraje ohrožené životní prostředí, právě environmentální problémy reprezentované povodněmi a zemětřesením jsou ostatně neustálou hrozbou lidské civilizaci. Není otázkou, jestli přijde úder síly natolik drtivé, že se lidstvo jen obtížně vzpamatuje, jde spíše o to kdy. Zda se dokáží přeživší znovu zformovat a držet prapor civilizace dál nad hlavou (ať už na naší nebo jiné planetě) nebo zda to už možné nebude a lidstvo nevyhnutelně zanikne. Kolem této klíčové otázky je vystavěný příběh romantického zápolení Patricie a Laurence, dvou představitelů odlišných přístupů k možné záchraně světa. Zmiňovaný Laurencův program deseti procent znamená deset procent obyvatel Země, kteří odcestují na jinou planetu a přežijí tak neodvratné běsnění přírodních živlů. Patricie, čarodějka hluboce spojená s přírodou, je naopak spolu s ostatními mágy připravena v nejhorším případě lidstvo obětovat, takzvaný Rozklad je finálním řešením lidské otázky, které umožní naší planetě další existenci, ovšem už bez homo sapiens. Oba principy se celkem logicky dostanou do střetu, role Patricie a Laurence je ovšem komplikovaná vzájemným vztahem, který časem nevyhnutelně přeroste v milenecký. Když přírodní tragédie jejich svazek roztrhne, zůstávají každý sám se svým úkolem a jen chabou vyhlídkou na opětovné spojení.

Jak už bylo naznačeno, koncepce románu je veskrze dualistická, založená na neustálém porovnávání dvou protikladů. Předně jde o princip vědy a magie jakožto dvou opozičních sil. Pro vědce bude v popředí jejich snah vždy člověk, jakožto nejcennější produkt evoluce. Proto pro ně není problémem naši planetu („kus kamene“) opustit a hledat nové, příznivější prostředí k životu. Čarodějové naopak vycházejí z přírody, jejich vidění světa umožňuje postavení člověka redukovat a připouští i jeho definitivní vyhlazení pomocí Rozkladu, prioritou je přežití planety, byť v podstatně jiné formě, než ji známe dnes.  Stejně tak lze ale román číst i jako střet literárních žánrů ve formě science fiction (věda) versus fantasy (magie). Příběh je místy až přezdoben nejrůznějšími žánrovými ozdůbkami, jako jsou roboti a okouzlení technologickým pokrokem na straně jedné a čarodějnickými školami na straně druhé (a to ještě údajně v raných náčrtech románu figurovali mimozemšťané a zlý čaroděj). Právě střet a kombinace všech těchto ingrediencí, zasazených do naší reality, je vysoce funkční a drží vyznění celé zápletky, které by se v opačném případě mohlo zdát příliš násilné. Je to právě láska, která je jako jediná schopná nabídnout cosi jako řešení, zda se však k tomuto poznání nakonec doberou i naši hrdinové, ponechme stranou.

Všichni ptáci na nebi představují skutečně kouzelnou žánrovou směs, v lecčem připomínající samu autorku. Zkušenosti s odlišností a jejím přijímáním většinovou populací s největší pravděpodobností sama má, snad proto se jí v prvních částech podařilo tak skvěle vystihnout svět jedinců vyřazených ze smečky. Na síle román neztrácí ani v pozdějších fázích, jde o jeden z klíčových příběhů vyprávěných těm, kteří se nebojí slyšet a přemýšlet. Pro každého ctitele inteligentní literatury jsou Všichni ptáci na nebi povinností, které se nelze vyhýbat, najít slabé či pochybné místo se zkrátka nedaří.

Charlie Jane Anders: Všichni ptáci na nebi

vázaná, překlad Milan Pohl, obálka Will Staehle, 423 stran, 349 Kč

Související odkaz:

Veletržní novinky 2017: HOST (ukázky)

host-logo

382 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.