Nový král marvelovských superhdinů!? (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Úterý 20 února 2018 10.50

Po slabším ročníku 2017 nasazuje Marvel letos do kin rovnou tři tituly, s nimiž se chystá překonat řadu historických milníků. Jako první jde do boje Black Panther, jehož trailery běžely v českých kinech často vedle ukázek na druhý Pacific Rim. Z nerovného souboje vyšla lépe černá pohyblivá šelma, která uzemnila monstrózní robotické figurky neotřelým prostředím plným barev a energické akce. Jeden z nejnovějších marvelovských hrdinů uvedený do filmového světa ve velkém crossoveru Captain America: Občanská válka, kde ovládnul nejednu scénu, nyní otevřel tajnou bránu do země svého původu, království Wakanda, jediného místa na Zemi, které pod povrchem ukrývá ložiska vzácného vibrania. Kdo vládne Wakandě, vládne i vibraniu, a země právě přišla o svého krále…

Princ T’Challa, známý jako superhrdina Black Panther, se po teroristickém útoku, při němž zemřel jeho otec, vrací do Wakandy, kde bude korunován králem. Země je to díky futuristické architektuře a pohádkové přírodě vskutku úchvatná, technologie budoucnosti jsou k vidění na každém rohu a spokojení obyvatelé žijící ve skrytu mimo dohled okolního světa představují pestrou směsici afrických kultur. Nebo alespoň takových kultur, s nimiž má laická veřejnost spojené země jako Etiopie nebo Keňa. Speciální efekty a na vysoká rozlišení vybroušené pixely se na diváka valí z každého filmového políčka, ale právě díky tomu, že je tato digitální estetika ve Wakandě tak všeobjímající, působí celkem přirozeně jako opozice k obrazům ze světa mimo zemi zaslíbenou.

Black Panther je příběhem zrady a pomsty a po vzoru ostatních sólovek od Marvelu si za vzor bere jeden z akčních žánrů, tentokrát špionážní thriller ve stylu Jamese Bonda nebo Mission Impossible. Nechybí laboratoř plná vraždících hraček ze sféry sci-fi, třenice tajných služeb v dostatečně exotické zemi, strhující automobilová honička a zástupné mise zastupující jiné zástupné mise. Jako etno bondovka je Black Panther naprosto famózní a po dobu prvních devadesáti minut přímo srší energií. Poté však vstoupí do fáze, kdy má díky novým pořádkům nastat ten pravý teror a v srdcích hrdinů zavládnout beznaděj.

Jenže Black Panther není tříhodinovým vrstevnatým eposem, který by diváka protáhnul bahnem zmaru a zbavil ho veškerých emocí. Ani ho nenechá čekat na rozuzlení v už oznámeném pokračování. Takhle to Marvel u sólovek nedělá. Závěrečná třetina filmu se proto nese v duchu popírání sebe sama. Většina zajímavě rozehraných motivů se rychle odklání stranou a řešení se soustředí do chaotické bitvy pěti armád a do neméně podivné akční scény ve vibraniovém metru. Hlavní hrdina, jehož čest je mu do té doby vším, se vzepře tradicím a koná v podstatě jako vlastizrádce, zatímco hlavní záporák nedostane tolik prostoru, kolik by si jeho po všech stránkách zdařile rozvinutá postava určitě zasloužila.

Nakonec je tedy Black Panther jen další marvelovkou, zručně udělaným komiksovým filmem, jenž svým tvůrcům ostudu rozhodně nedělá, už nyní vydělal obrovské množství peněz a zajistil si v plánech studia prostor pro nejedno pokračování. Tým Avengers navíc obohacuje o první velkou postavu afroamerického původu, což u nás zní možná úsměvně, ale stačí si vzpomenout, čeho dosáhla Wonder Woman díky obdobnému boji na genderovém kolbišti. Na opravdu revoluční film od Marvelu si ovšem budeme muset ještě nějakou chvíli počkat…