Ocenění

Matt Murdock je Daredevil! A co na to řeknou lidi? (recenze)

Autor Martin Šust | Aktuality | Čtvrtek 28 Březen 2013 7.45

Když se před dvěma roky objevil na českém trhu první omnibus věnovaný Daredevilovi, doprovázela ho pověst něčeho výjimečného. Mluvilo se o kongeniálním splynutí scénáře Briana Michaela Bendise s bezútěšnou kresbou Alexe Maleeva. O superhrdinském komiksu, který jde pod kůži obvyklým postavičkám v barevných elasťácích. O komiksu, který je spíše o muži pod maskou, než o hrdinovi, jenž brání město před zlem. Ale znáte to, podobných legend se u nás v poslední době urodilo dost a dost, vždy jsou doprovázeny slovy o skvělém scénáři a neméně výborné kresbě. O neskutečném komiksovém prožitku. V případě Daredevila navíc mluví v neprospěch fakt, že jako postava není u nás příliš znám a filmové zpracování nedopadlo zrovna dvakrát skvěle…

Jenže Daredevil je zvyklý stát proti zdánlivě nepřekonatelným překážkám, alespoň pokud jde o slepého hrdinu v podání Briana Michaela Bendise. Když ho Bendis v roce 2001 převzal z rukou Kevina Smithe (jo, přesně toho Kevina Smithe), toužil dokázat něco, co tu předtím ještě nikdy nebylo. Zbavit superhrdinu tajné identity, odkrýt jeho tvář široké veřejnosti a nechat ho nést veškeré následky s tím spojené… Byla to dlouhá jízda, která skončila o pět let později a k nám se výsledek dostává ve čtyřech obsáhlých omnibusech. Ze všeho nejdřív musím upozornit, že není zase tak důležité znát Daredevila jako komiksovou postavu a jeho postavení v marvelovském univerzu. Ano, komiks pracuje se vztahy vůči superhrdinským kolegům, ať už jde o přátele (Spider-Man či Luke Cage), dávné lásky (Elektra a Nataša Romanovová) a samozřejmě i padouchy (Bullseye a Kingpin), ale vzájemná interakce je snadno odvoditelná a pochopitelná a její předchozí neznalost tak příliš nevadí. Hlavní je tu ústřední konflikt uvnitř samotného Daredevila a proklatě působivá, bezvýchodně temná, niterně ubíjející atmosféra ve stylu: Kurva tohle přece nemůžu zvládnout!

Čtvrtý svazek uzavírá příběh Bendisova superhrdiny, slepého právníka dohnaného okolnostmi až za samý okraj. Stal se diktátorem práva, strážcem, jenž budí strach a obavy nejen v srdcích padouchů, ale i u obyčejných lidí. Samozřejmě, že ne vždy právem, jak ostatně dokazují střípky mozaiky v podobě úvodního desatera, které nám Daredevila a jeho vládu nad Hellʼs Kitchen představují v sérii navzájem volně propojených příběhů postav, jež byly různými způsoby ovlivněny snahou ochránit obyvatele JEHO města takřka za každou cenu. Bendis v celém svém daredevilovském komiksu nenechává zapomenout na své noirové začátky, ještě než se proslavil v superhrdinském mainstreamu. Začátek jednadvacátého století ho zastihl ve vrcholné formě, kdy vedle Daredevila oslnil rovněž ultimátním Spider-Manem (toho nám servíruje Crew v časopisecké podobě prostřednictvím řady Ultimate Spider-Man a spol.) a svedl ho ke spolupráci s Maleevem, jehož kresba sedí noirovému pojetí jako ulitá. Ostatně Daredevil, původně stvořený Stanem Leem a v osmdesátých letech zpopularizovaný Frankem Millerem, si stejně jako mnozí jiní superhrdinové prochází temnými i barvitými a lehce humornými obdobími poměrně pravidelně, Bendis se naštěstí zrovna trefil do doby, kdy bylo na čase dost přitvrdit. Naštěstí ale Daredevila neproměnil v hláškujícího trotla, který své protivníky rozmašíruje na maděru s šíleným úšklebkem na rtech.

Přesto opravdu nejde o komiks pro dítka školou povinná bažící po třeskutých dobrodružstvích, namísto toho si na své přijdou ti, kteří od moderního komiksu požadují alespoň v mezích možností psychologickou věrohodnost a značnou realističnost. Život se s Mattem Murdockem po veřejném odhalení jeho skryté identity věru nemazlí, ačkoli on sám se zprvu odmítá s tímto problémem příliš trápit, nakonec ho však realita přece jen dožene a na závěr čtvrtého svazku přivede až k neodvratitelné ztrátě svobody. Bendise – či lépě řečeno samotný Marvel – lze jen pochválit, že ze stanovené cesty nesešel a dovedl ji k nevyhnutelnému závěru, jenž mnohé možná zprvu nepotěší, ale zpětně si to bez něj opravdu málokdo dokáže představit. A BB/art pak nelze než poplácat po virtuálním rameni za odvahu, se kterou nám předložili skvělý a hlavně docela neotřelý komiks, jenž nesálá komerční atraktivitou a namlsá hlavně milovníky tvrdých, ale nikoli neomylných hrdinů. Je jasné, že na pokračování ve formě Brubakerových sešitů si budeme muset počkat a kdoví, možná se jich ani nedočkáme, ovšem přesto lze doufat, že se s Daredevilem neloučíme navždy. A i kdyby ano, pořád nám zůstane uzavřený příběh mistrovsky zvládnutý jak po stránce scénáristické, tak po stránce kreslířské, v tomhle pro tentokrát výše zmíněná legenda nekecala ani trochu. Světe div se, i marketingové tlachy občas dojdou ospravedlnění.

Bendisův Daredevil možná není tak slavný jako Millerův Batman, ale troufám si tvrdit, že se mu vyrovná a každý batmanolog by si neměl nechat ujít ani marvelovský protipól. Natahuje meze superhrdinského komiksu na dříve jen stěží představitelnou mez. Stále je to Marvel a stále jde o chlápka, jenž se po nocích toulá v elasťácích a i přes svou slepotu nakope prdele komukoli, takže pokud máte proti superhrdinům hluboce zakotvený odpor, dost možná se ve vás nezlomí ani tentokrát. Jenže za zkoušku to určitě stojí a na závěr nezbývá než doufat, že se jednou dočkáme i filmového zpracování, které by mohlo být tomuhle komiksu důstojným partnerem, ačkoli jde o přání s přihlédnutím na dnešní hollywoodské megafláky značně troufalé.

Brian Michael Bendis, Alex Maleev: Daredevil – Muž beze strachu 4

vázaná, překlad Tomáš Jeník, obálka Alex Maleev, 384 stran, 990 Kč

170 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.