Ocenění

Nadčasová vize vzdálené budoucnosti (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 2 Únor 2015 7.30

Arthur C. Clarke, velikán Zlatého věku science fiction, se objevuje na českých knižních pultech zas a znovu. Poté, co nakladatelství Laser-books uspělo s novým vydáním cyklu Vesmírná odysea, zkouší to i s raným Clarkovým titulem Město a hvězdy. Pojďme tedy poodhalit nadčasovost, která se zjevně v autorových knihách ukrývá. Zavítáme do budoucnosti vzdálené miliardu let. Země už není tím, co bývala. Kontinenty a oceány nahradily skály a poušť. Zůstalo jen jedno město – Diaspar. Město řízené Centrálním počítačem a v něm kultura stagnující ve svém bytí.

Do tohoto světa je stvořen Alvin. Ano, stvořen, protože lidé se už miliardu let nerodí, ale jsou probouzeni z paměti Centrálního počítače, kam se také mohou kdykoliv nechat uložit, aby se s promazanou myslí zase za dlouhý čas zrodili. Na Alvinovi je výjimečné to, že je po milionech let první, kdo je novou myslí. Už od začátku je patrné, že zvídavému chlapci je městem vymezený svět malý. Ptá se a hledá cestičku, kudy by se z Diasparu dostal. A především touží odhalit, co je pravdy na legendě o Nájezdnících. Lidstvo totiž prý kdysi obývalo vesmír, ze kterého jej vyhnali Nájezdnici a nechali mu jen Zemi. Alvinova cesta za poznáním je dlouhá, za každou zodpovězenou otázkou se objevují další a překonání hranic Diasparu je jen prvním krůčkem na velmi dlouhé cestě.

Clarke napsal svůj román v blocích, které dělí pouze kapitoly, což musí čtenář akceptovat, protože jinak se při přerušování těchto bloků snadno v textu ztratí. Je to jeden z mála mínusů knihy, jelikož trend v dnešní tvorbě je text více dělit. Na druhou stranu má autorovo dělení do dlouhých bloků svůj smysl. Každá kapitola odhaluje novou rovinu románu a zachycuje změnu v chápání textu. Autorův styl není akční, spíše se dá vnímat jako filozofující. Za zmínku stojí rovněž zobrazení charakterů a kultur, jež nám autor nabízí. Vzhledem k tomu, že lidé jsou dlouhověcí a děj se odehrává miliony let v budoucnosti, se společnost v Diasparu jeví jako naivně humanistická, ale to může být zdůvodněno právě budoucím vývojem společnosti. Zkrátka lidstvo v Clarkově románu překročilo svůj stín, což se navíc snoubí s autorovou vírou ve vítězství rozumu nad vším špatným, co v sobě nosíme.

V originále vyšel román mnohokrát, u nás už potřetí, tentokrát v upraveném překladu.

V čem tedy vězí ona nadčasovost? Clarke se v románu takřka nesnaží zabývat budoucí technikou. V jeho miliardu let vzdálené budoucnosti se pokrok v souladu se slavným autorovým výrokem jeví téměř jako magie. Z textu jsou cítit spisovatelova inteligence a velkolepé myšlenky, vše je navíc napsáno kultivovaným stylem, což je jeden z důvodů, proč bude text čtenářům přístupný i za dalších padesát let. Arthur C. Clarke tak dokazuje, že čtivé dílo lze napsat i bez přívalů akce a krvavých mordů, což dokážou jen skuteční velikáni a to nejen v rámci fantastického žánru.

Arthur C. Clarke: Město a hvězdy

brožovaná, překlad Tomáš Jirkovský, obálka Chris Moore, 288 stran, 225 Kč

Související články:

Arthur C. Clarke znovu odkryvá Město a hvězdy (ukázka)

523 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.