Ocenění

Třetí jízda postapokalyptickým metrem (ukázka)

Autor | Aktuality | Pondělí 4 Duben 2016 17.00

Knižní klub v edici Světový bestseller vydává třetí, závěrečný díl sci-fi trilogie Dmitrye Glukhovskeho, ve kterém se završuje příběh Arťoma, „zachránce metra“. Málokterý knižní titul vzbuzuje taková očekávání a zájem, jako právě Metro 2035. Miliony čtenářů na celém světě na něj nedočkavě čekaly několik let, zahraniční nakladatelé zakoupili práva na překlad dávno předtím, než byl román dokončen. Fenomén Metro se zrodil záhy po vydání prvního dílu, za který Dmitry Glukhovsky získal prestižní evropskou cenu ESFS Awards Eurocon 2007 jako nejlepší literární debut. Na motivy románů Metro 2033 a Metro 2034 vznikly mimořádně úspěšné počítačové hry a známí hollywoodští producenti Michael De Luca a Stephen L’Heureux připravují filmovou adaptaci Metra 2033.

metro_2035_prebal_nahlad_print_2016_cz

Dmitry Glukhovsky: Metro 2035

vázaná, překlad Rudolf Řežábek, 488 stran, 399 Kč

Třetí světová válka smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí. Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se lidé snaží přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se vrátí na povrch – jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými jadernými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…

Metro 2035 završuje příběh Arťoma z první knihy kultovní trilogie. Na tuto knihu miliony čtenářů čekaly řadu let a zahraniční nakladatelé zakoupili práva na překlad dávno předtím, než byl román dokončen.

Ukázka z knihy:

knižni-klub-logo

757 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by arwenu — 14.4.2016 @ 23.14

    Přečetla jsem si ukázku a přemýšlím.
    Vyhledala jsem hromady recenzí na všechny díly a pořád přemýšlím.
    Kvanta amerických post-apo filmů ukazují klišé. Fotky z ukrajinské Pripjati ukazují rozklad. Ale ještě před pár lety ukazovaly fotky stejná místa, ze kterých ze dne na den utekly tisíce lidí. Byly tam vidět na nástěnkách obrázky, které namalovaly děti, byly tam jejich školní třídy.
    Možná mám jen divnou náladu a možná je post-apo v Rusku (čti v bývalém CCCP) prostě reálnější než jinde ve světě. A k tomu rádiové signály, ty které jsem zaslechla jako dítě, když jsme procházeli při táborovém výletě okolo radioamatérské stanice, a jsou pro mne stále trochu mystické.
    První, velmi rozporuplně hodnocený díl, je už na cestě ke mně. Třetí si určitě přečtu. Trochu mne děsí zmínky o mizerném překladu, ale odradit se nenechám.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.