Ocenění

Mlok 2015: S obojživelníkem na křídlech motýlů (recenze)

Autor | Aktuality | Pátek 18 Březen 2016 8.30

V antologii Mlok jsou každoročně publikovány nejúspěšnější práce literární soutěže O cenu Karla Čapka. Statistiky pro rok 2015 čítají celkem 127 přijatých příspěvků od 99 autorů, z čehož se do sbírky prosadilo čtrnáct prací díky umístění na čelních příčkách v rámci čtyř kategorií. S přibývajícím rozsahem povídek je zřejmá početní převaha autorek nad autory, mezi nadpřirozenými tvory si získali největší oblibu motýli několika váhových tříd a z aktuálních problémů se nejvíce řešilo nakládání s odpadem a vztah k ekologii obecně. Základní charakteristiky bychom tedy měli za sebou, teď ještě zbývá posoudit výslednou kvalitu antologie a s tím i loňského ročníku soutěže.

mlok-2015

Po úvodním slovu Jiřiny Vorlové o soutěžících porotcích se v první části sbírky představí tři nejlépe hodnocené práce v kategorii mikropovídek. Vítězné Geniální miminko Karla Doležala je nataženou anekdotou o úskalích zrychleného vývoje člověka v průběhu prenatálního období, jež všechno sází na nadsázku a sílu pointy v poslední větě. Dagmar Lachmanová zvolila v povídce Portrét jako živý trochu zvláštní úvod ve formě popisných dialogů, jejichž význam se vysvětlí až později. Výsledek je příjemně poskládanou hříčkou. Vladimír Němec se v povídce Třetí míza posadil do hospody, kde si nechal vyprávět o nadpřirozených bytostech a boji za ochranu životního prostředí. Vznikla tak úsměvná důchodcovská historka.

Nejúspěšnější pětici povídek v kategorii krátkých povídek otevírá Serena Romana Bureše odehrávající se v postapokalyptickém světě gigantických komplexů, v jejichž útrobách zbylo ze zákonů současné společnosti jen torzo. Příběh mladičké Sereny, jež se rozhodla vypořádat se svým osudem, je svižný, drsný a bez zbytečných kudrlinek. Andrej Jáchim v povídce Stena nechá svoje hrdiny šplhat po třicetikilometrové stěně tvořící hranici obrovského kráteru, v němž jsou ostatní lidé uvězněni. Ačkoli by výstup za poznáním mohl být o poznání více deprimující, povídka je i přesto dostatečně výrazná. Škoda jen slabšího zakončení, kterému chybí větší důraz.

Trable se zákony si hrají s myšlenkou rozumně a jasně definovaného zákona omezujícího činnost nadpřirozených bytostí. Klasická humorná povídka Ivana Mlse, která člověka doslova posílá od čerta k ďáblu, není v kontextu ostatních prací nijak výjimečná. Podobně je na tom i další povídka, Praktická inštruktáž nováčika pri odvoze odpadu technickými službami Lenony Štiblaríkové, v které je popelářský novic zasvěcován do tajů práce s odpadem. Směs všech možných motivů je prostý jakéhokoli děje, založený pouze na dialozích, přičemž chvílemi sklouzává až k dětinskému humoru. Nejlépe se mezi krátkými povídkami umístilo Černé dřevo, jemuž Eva Trnková propůjčila potřebný přesah a nostalgickou atmosféru. Příběh ztracených možností a nové naděje je zároveň příběhem tmářství a zneužité autority. Kromě jemného patosu lze povídce jen těžko něco vytknout.

mlok-2011-2012

Prach motýlích křídel Veroniky Barborkové je první prací v kategorii povídek. Čtenář se konečně vydá mimo naší domovskou planetu, i když není zcela zřejmé, jak vzdálené je ono místo, v němž podivní mimozemští motýli provádějí své zvrácené pokusy. Pozemská část povídky je překvapivě lepší než ta nadpozemská, která by i při zachování hlavní myšlenky mohla být o poznání kratší. Do ponuré detektivky V pohoří Gabreta od Lukáše Hermy jsem měl zpočátku problém se pořádně začíst. Ve světě temné a okultními silami zmáhané budoucnosti je církev institucí přinášející řešení, přestože jeho cena je obrovská. Textu na jednu stranu chybí čtivá lehkost, ale tento nedostatek vynahrazuje netradičním hrdinou, který je pro třísky schopen pokácet les.

Následující Železná opona Anežky Melounové přináší do sbírky špetku erotiky v příběhu plném tajemných sil lesa a mokřadů. Otázkou je, jaký rozsah by povídka měla, kdyby si hlavní postavy mohly při jednom ze svých setkání pořádně promluvit. Možná by se potom nemusely plahočit tak daleko. Díky Rose na kolejích si Věra Mertlíková vybojovala v kategorii povídek první místo. Události provázející výpravu tří trampů a dvou hráčů larpu do lesa o jedné dušičkové noci jsou odvyprávěny svižně a vtipně. Je zde umně propojena atmosféra táborových písní, her na hrdiny a duchařských příběhů. S klidným srdcem bych Rosu na kolejích označil za nejlepší povídku celé knihy. Abeion Vela Kristýny Obrdlíkové je dalším příběhem s detektivními prvky. Město Abeion je ohrožováno mechany zvenčí a ovládáno hrozivými proroky zevnitř. Klíčem k podstatě tohoto podivného uspořádání je mladá dívka, toho času na útěku. Možná je povídka o něco delší, než by musela být, ale od okamžiku, kdy se dívka dostane pod povrch, už šlape bezproblémově.

Vítězná novela Motýloletec a půlnočnice vzešla z pera Barbory Čečákové a v mnoha směrech odhaluje úskalí soutěžního díla podobného rozsahu. Příběh letců na motýlech toužících po poznání a nalezení pravdy bojuje se svou délkou, patetickými popisy a dialogy, nezvládnutým množstvím postav a nelogičnostmi. Je zde evidentní snaha o rozmáchlou fantasy, kde se cestuje křížem krážem světem s několika odlišnými kulturami. V závěrečném souhrnu vyzdvihuje Lucie Lukačovičová autorčinu bohatou představivost a nápaditost. Avšak čtenář je také zahlcen nadměrným množstvím nových pojmů a jmen, čímž se šance na orientaci mezi postavami snižuje na minimum. Neustálé nahlížení do myšlenek hrdinů příběhu, kteří sami sobě kladou otázky, na něž občas naleznou odpověď, je vyčerpávající. I po pozorném přečtení nejsem schopen příběh motýloletců uceleně převyprávět. Po zkrácení textu na polovinu a omezení postav na třetinu by možná vznikl ucházející výsledek. V tomto stavu ovšem novela balancuje na samé hranici únosnosti.

Mlok-2013-2014

Mloka 2015 jsem otevíral s očekáváním svěžích nápadů podaných přijatelnou a konzistentní formou. Zavíral jsem ho s rozpaky. Forma je povětšinou v pořádku, ale o svěžesti zvolených témat mám pochybnosti. Přitom žánrové literární soutěže by měly být především o příležitosti poukázat na svobodu a nezměrnost fantastiky. Ze science fiction se ve sborníku stala okrajová záležitost, na hard SF si netroufl nikdo. Jen málokdy se v jádru svých příběhů autoři snažili vypořádat se společenskými nebo civilizačními jevy; povídka je tím, co je napsáno na papíře, ničím víc. Žádný z příběhů čtenáře neznervózní nebo ho nenechá po dočtení tupě civět s otevřenou pusou. Od nejlepších sci-fi a fantasy povídek roku bych něco takového očekával. Možná příště.

Mlok 2015: Nejlepší sci-fi a fantasy povídky roku 2015

brožovaná, obálka Paul Juds, 396 stran, 262 Kč

Související články:

Mlok 2014: Jak je na tom známý obojživelník? (recenze)

Mlok 2013: Líheň talentu a originality i slušného průměru

cena_karla_capka_ckc

934 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 8 »

  1. Comment by Ronkar — 18.3.2016 @ 9.35

    Nevyhrávají ženské povídky, protože je v porotě více žen než mužů? Co takhle nějaký příběh, kde hrdina kosí zombíky po desítkách nebo kde explodují vesmírné bitevníky v mezigalaktické válce? :D

  2. Comment by Ronkar — 18.3.2016 @ 9.36

    Obálka se mi hodně libí, ovšem když je to tématicky „o motýlech“, proč ten obsah nějak do té grafiky nezakomponovat? :)

  3. Comment by Cloudy — 18.3.2016 @ 9.55

    Nechtěl bych příliš zabíhat do tématu „ženských povídek“, protože u Mloka 2015 bych při zakrytí jména autora často nedokázal odhadnout, jakého pohlaví autor je. A autorky nám třeba na stránkách XB-1 taky už párkrát předvedly, jak kosit zombíky nebo bojovat ve vesmíru.

    Motýli mají sedminový podíl v celkovém počtu povídek, ale berou si téměř třetinu obsahu. Ale té kočce na obálce by mohli místo vran vzlétat ze zad motýli, to zase jo.

  4. Comment by Ronkar — 18.3.2016 @ 10.32

    Mně je jasný, že se to ne vždy pozná, přesto mám pocit, že krásnější část populace přece jen ve většině případů píše emocionálněji, jemněji. Víc dá na vztahy a vnitřní pochody hrdinů než na stříkající střeva a ustřelené hlavy :)

  5. Comment by hseiner — 18.3.2016 @ 12.11

    „Víc dá na vztahy a vnitřní pochody hrdinů než na stříkající střeva a ustřelené hlavy :)“

    Až doteď jsem netušil, že jsem žena…

  6. Comment by Ronkar — 18.3.2016 @ 12.21

    Vidíš, co vše se tu nedozvíš :D Je to samozřejmě jen nadsázka :)

  7. Comment by arwenu — 18.3.2016 @ 14.41

    Nejsi žena, ale patříš do krásnější části populace.

    ;)

  8. Comment by Jana Dvořáčková — 20.3.2016 @ 10.43

    Vztahy a vnitřní pochody hrdinů jsou stejně nejlepší v kombinaci se stříkajícími střevy, ustřelenými hlavami a samozřejmě něžným přístupem autora :) .

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.