My a ti druzí (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pondělí 8 dubna 2019 18.30

Ačkoli sledujeme tento jev teprve podruhé, lze již teď prohlásit, že každý nový autorský film Jordana Peelea je událost. Bylo tomu tak nejprve s Uteč prodávaným divákům jako horor opřený o citlivou rasovou otázku, který nakonec nebyl ani ryzím hororem, ani ostrou čepelí tnoucí do rasistické problematiky. Proti očekáváním jde Peele i se svým druhým filmem My. Hororový žánr je zde opět jen odrazovým můstkem a obalovým materiálem námětu, jemuž by jiní tvůrci pravděpodobně přisoudili přístupnější a daleko nákladnější formu. Takhle postačí pouhé dvě rekvizity, zlaté nůžky spolu s červenými montérkami, jako symboly navenek zjevných nervydrásajících událostí a uvnitř skrytých nekonečných interpretací…

Čtyřčlenná rodina (termín nukleární rodina by zde byl možná vhodnější, ovšem ten je až příliš silně spojený s představou rodičů a dětí bílé pleti) si prázdniny strávené na chatě poblíž kalifornského pobřeží určitě představovala jinak. Jednoho večera se jim u dveří objeví čtveřice podivínů, kteří vypadají a také ve skutečnosti jsou jejich kopiemi či odrazy. Prosluněná idylka končí, přichází trýzeň a boj o holý život. A to by bylo asi tak všechno, o co ve filmu jde. Samozřejmě je nutné se později dopracovat podrobnějších vysvětlení, ovšem ústřední myšlenka uvedená tím, že existují dvě verze jednoho člověka, je zřejmá od samého počátku. Není zapotřebí se rozplývat nad originalitou takového námětu, s nímž čas od času některé filmy nebo seriály pracují (Moon, Dva světy), oproti mnoha jiným je však My snímkem, který rozehraje dvě hry zároveň, jednu se svými postavami a druhou s divákem.

Jedna verze člověka zde představuje jedince spokojeného a lebedícího si v pohodlí konzumní společnosti, zatímco ta druhá musí jen bezduše následovat vše, co jí bylo určeno, stejně jako stín. Nejen pro všechny ty, kteří už film viděli a přitom si dosud nenašli čas příslušný text dohledat, zde uvedu verš Jeremiáš 11:11, jehož souměrné (zrcadlící se) číslování pozorný divák zaznamená hned na několika místech filmu a také v mnoha doprovodných reklamních materiálech: „A proto tak praví Hospodin: Hle, přivedu na ně neštěstí, kterému nebudou moci utéci. Tehdy budou volat ke mně, ale já je nevyslyším.‟ Podle ukázky se zdá být jasné, koho se tento verš týká, koho čeká neštěstí. Ve filmu už výklad tohoto verše není ani zdaleka tak jednoduchý a internet se od premiéry plní bezpočtem různých výkladů. A nejde jen o tento citát. Prakticky jakýkoli motiv podléhá různým interpretacím – elojové a morloci, sociální členění americké společnosti, běloši a černoši, atd. Stejně tak funguje i úplný závěr, který všechno ještě víc zamotá a leckdo pro něj možná bude schopen odsoudit celý film. Nic proti takovému jednání, jen mi přijde divácky nesmyslné zahodit kvůli pár závěrečným minutám dosavadní dvouhodinový zážitek.

My se v distribuci prezentuje jako horor a tak není divu, že na něj lidé jako na horor chodí. Je to ovšem jen škatulka z povinnosti. Struktura filmu tomuto žánru z části odpovídá. Nabízí klidný začátek určený k seznámení s postavami následovaný prudkým přívalem adrenalinu ve skutečně vypjaté sérii scén. Namísto otravných lekaček si Peele kreativně pohrál s žánrovými klišé dovedenými často k bizarním zakončením. Od jistého okamžiku lze však o My hovořit jako o hororu jen stěží. Hlavním předmětem zájmu postav se stane snaha rozklíčovat příčinu všeho dění, což už není činnost zdaleka tak děsivá, jako tomu bylo na začátku. Diváka čeká ještě náročnější práce a to se ve všemožných významech alespoň trochu zorientovat. Dualismus je zde mantrou.

Po Skleněném je My s krátkým časovým odstupem dalším filmem nabízejícím nevšední zážitek, kterému ovšem diváci musí předně vyjít vstříc. Jako horor s prvky grotesky a tajemnou atmosférou poslouží obstojně, avšak nijak neusiluje o prvenství v oboru. Jako další neobyčejný film Jordana Peelea, který provokuje, vybízí k zamyšlení a otevírá prostor nespočtu interpretací, si však v letošní filmografii drží jednu z čelních příček. Bude opravdu zajímavé sledovat, s čím přijde tento nadaný tvůrce příště.