Ocenění

Krvavý slasher ze Starého Orechu (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 15 Květen 2018 20.35

Slovenský spisovatel Marián Kluvanec píšící pod pseudonymem Mark E. Pocha není dalším tuctovým úkazem slovenské literární scény. Pro svou tvorbu si vybral hororový žánr a píše jej s chutí a nadšením, které by se neztratilo ani na mnohem větším trhu, než je zdejší žánrové políčko. Svá díla mohutně podporuje na nejrůznějších akcích a conech, přičemž kolem sebe buduje marketingově promyšlenou popkulturní auru a sám sebe definuje jako Charlese Mansona československej literárnej scény. Pozoruhodná je také kadence, s níž na pulty chrlí své romány. Před dvěma lety jsme měli tu čest s lidožroutským survival hororem Krajina kanibalov, loni nás potěšila mimozemská invaze lokálního charakteru Kontakt: Záhuba prichádza z nebies, a letos svůj triptych se studenty v rolích obětí (prozatím) uzavřel klasickou teenagerovskou vyvražďovačkou z ospalého slovenského městečka – Na dušičky zomrieš.

na-dusicky-zomries

V roce 1999 se na maloměstě stane brutální vražda, která nadlouho otřese širokým okolím. Během magické noci, jejíž uctívání má prazáklad v dávných časech, je vyvražděna čtyřčlenná rodina. Pachatel je ten nejméně pravděpodobný, ovšem jasné důkazy a rychlý zásah policistů přímo na místě činu jej nekompromisně usvědčují. Je tedy zavřen do psychiatrické léčebny, kde má strávit zbytek života. O sedmnáct let později se ve vrahově nitru dřímající zlo znovu probouzí a jeho vytouženým cílem se stane dospívající Lucia. Děvče má stejné zájmy jako většina dospívajících středoškolaček – vzplanutí k novému spolužákovi či útrapy s nejlepší kámoškou… Dle očekávání se však její život rychle převrátí naruby. Jí preferovaný žánr „krváků“ se stane realitou všedního dne a podobně jako na všechny filmové oběti, tak i na ni čeká jen jedna cesta, a tou je boj o holý život.

Napsat slasher, žánr preferovaný spíše filmovými tvůrci, kde máte od začátku jasně danou zápornou postavu rozsévající brutální zlo a skupinu obětí, jež jsou postupně krvavě zbavovány života, není zase tak jednoduchá záležitost, jak by se ze základní premisy mohlo zdát. Mark E. Pocha předešlými knihami jasně dokázal, že jím psaný horor příliš nevychází z klasiky literatury hrůzy, ale mnohem více se soustředí na popis vizuálních obrazů, které svou barvitostí připomínají právě filmové scény. Umně pracuje s obrazotvorností čtenáře, zvláště pokud nejde o žánrového novice. Nemusí mít totiž tak načteno, jako spíš nakoukáno. Pokud k tomu přidáme celkem jednoduché dějové linky, a především lehkost a čtivost, se kterou autor své knihy předkládá, dostává se nám nekomplikované, napínavé a strhující akční jízdy. Cíleně zde nejde o žádnou velkou literaturu, ale naopak o střemhlav letící příběh, který si v sobě nese punc ohmataných sešitů dobrodružné šestákové literatury, jejichž obsah je přefiltrován moderními trendy současného hororu.

na_dusicky_zomries-promo

Jenže to, co víceméně fungovalo v předchozích dvou knihách, tentokrát, alespoň u mě, poněkud selhává. Zatímco předtím vám barvitě vylíčená scéna evokovala ten nebo onen snímek, zde se vše ve značné míře upíná pouze k jedinému opusu. A dovolím si tipnout, že ideovým základem pro knihu nebyl ani tak kultovní vyvražďovací biják Johna Carpentera, jako spíš jeho remake z tvůrčí dílny Roba Zombieho. Například ve scéně, kdy ozbrojená eskorta vede dospělého sériového vraha chodbou psychiatrické léčebny, si v duchu nepředstavíte nic odkudsi z hlubin vaší fantazie, ale identickou scénu filmového Michaela Meyerse. A máte problém. V duchu vám vlastně „nejede“ Pochův příběh, ale x-tý díl Halloweenu, který je zajímavý pouze v tom, že se z nějakého pohnutí mysli tvůrce odehrává na slovenském maloměstě. A vše, co v knize následuje, tomu dává za pravdu. To už nejsou jen hrátky s oblíbenými substancemi žánru, to je bohužel plagiát. Sám autor sice poukazuje na to, že míra originality se v současnosti v mnohém přeceňuje, s čímž sice lze souhlasit, ale přece jen lehoučký závan slovanské mytologie a notně povedená scéna s hledištěm v kulturním domě mi přijdou na stodevadesátistránkový román poněkud málo.

Únavným aspektem knihy je navíc masivní množství v posledních době všudypřítomných popkulturních odkazů. Jistě, že ve Stranger Things onen osmdesátkový žánrový pelmel působil neotřele, ale zároveň se tím definoval novodobý trend. A tomu Mark E. Pocha poněkud propadl. Je fajn, když si „bystré hlavy“ u sledování filmu všimnou, že v pokojíčku hlavního hrdiny na zdi visí filmový poster z kultovního bijáku, ale pokud to čtete černé na bílém, tak to přece jen funguje jinak, stejně jako úvavné úryvky z textů populárních kapel. Pravda, přímo na obálce (opět povedená práce Martina Luciaka) je kniha definována jako Young Adult Horror Story, ale bohužel či snad bohudík osobně vidím Na dušičky zomrieš očima čtyřicátníka, který už něco viděl a něco četl. A snad právě z tohoto důvodu kniha nefungovala, jak by měla, každopádně ji ale nelze odepřít tah na branku a čtivost. Podobně jako u mnoha hororových filmů, jde jednoduše jen a pouze o spotřební zboží na jedno použití…

Mark E. Pocha: Na dušičky zomrieš

brožovaná, obálka Martin Cuco Luciak, 224 stran, 3,50 €

hydra-logo

547 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.