Ocenění

Tulák v nakaženém světě (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 29 Srpen 2016 12.00

Mlčenlivá postava bezejmenného bojovníka kráčí zpustošenou zemí, hledá svůj jasně vytyčený cíl a zároveň plní roli jakéhosi morálního kompasu, vedoucího ostatní zbloudilé ovečky směrem k dobru. Podobná archetypální figura není ve světě literatury či filmu ničím novým, žánrový fanoušek si okamžitě vzpomene na Kingova Pistolníka, a přesně takového hrdinu ve svém zajímavém fantasy debutu Tulák představil britský autor Peter Newman. Děj románu umístil do přitažlivého prostředí dystopického světa, které patří k hlavním devizám příběhu. Jedná se o planetu obíhanou dvěma slunci, respektive polovinami dříve celistvé hvězdy. Společnost obývající tento svět vykazuje rysy tradičního fantasy uspořádání, tedy jakási kvazi středověká struktura sociálních vztahů, na stránkách knihy potkáme Císařství, rytíře i dávnou věštbu týkající se Trhliny, pukliny v zemi, která se jednoho dne rozestoupí a vyvrhne na zemi pohromu…

Newman_Tulak_obalka

Vedle očekávaných rekvizit však narážíme i na známky technického pokroku dosaženého zřejmě v pozapomenuté minulosti, hned v první větě nás čeká záře neonů, občas narazíme na věci jako tanky, čipy nebo další předměty odkazující k naprosto jinému typu civilizace. Newman zde možná po vzoru některých počítačových her vytváří zvláštní směs fantasy a sci-fi, feudálního světa vybudovaného na troskách vyspělejší společnosti, přičemž nelze zcela vyloučit ani možnost, že se jedná o některou z verzí vzdálené budoucnosti naší planety. Tato v žánrové literatuře nijak neobvyklá varianta není nikde zcela vyvrácena a patří spolu se svérázným stylem vyprávění k hlavním prvkům držícím čtenářovu pozornost.

Děj románu se rozbíhá v okamžiku, kdy Trhlina skutečně naplní neblahé proroctví, rozevře se a vypustí na zemi armádu démonů a jiných stvůr. S těmi se utká Gama, jedna ze Sedmy, zvláštní rady střežící lidstvo právě před takovou katastrofou, a k překvapení všech padne. Netvoři obsazují jižní část lidských měst i tělesných schránek jejich obyvatel, podstata Newmanem vybájených démonů je totiž většinou čistě spirituální, ke své existenci potřebují nositele, tělo původně samostatného člověka. Takto postižení lidé jsou označováni jako nakažení, často se tato skutečnost projevuje již na první pohled zřejmým fyzickým postižením či nezvyklou modifikací, není to ale podmínkou. Sever zůstává pod ochranou zbylé části Sedmy baštou čistoty, obě části země pak od sebe odděluje strážená zeď. Ta ovšem není nepropustná, jak se čtenář záhy přesvědčí.

Zápletka se točí kolem Gamina meče, kouzelného a velice mocného artefaktu nazvaného Zlo. Ten se po Gamině pádu v jižních zemích nakonec dostane až do rukou Tuláka, jenž se doprovázen malým batoletem vydává směrem k severnímu Zářícímu městu, sídlu Sedmy, která čeká na návrat ztracené zbraně. Tato cesta je jeho posláním a jediným smyslem existence, za tímto cílem směřuje alespoň zprvu bez nejmenšího zaváhání. Román je vyprávěn ve dvou časových liniích, tu hlavní představuje právě záznam Tulákova putování. Zpočátku jde jen on sám s dítětem a mečem, rychle však opatří ještě zdroj mléka v podobě svéhlavé kozy, časem přibudou i další společníci.

Ústřední dějová linka je občas proložena retrospektivními kapitolami, které zpětně osvětlují dřívější důležité události počínaje osm let vzdálenou minulostí (bitva Gamy a Uchvatitele, nejsilnějšího démona) a postupují v čase směrem do současnosti, aby se v závěru románu protnuly s výše zmíněným popisem Tulákovy cesty, dlouhé pouti s jednoznačným cílem. Svým charakterem částečně připomene Tolkienův opus Pán prstenů, konkrétně především střední část, věnovanou vyčerpávajícímu putování napříč Středozemí. Nepojmenovaný svět Newmanova příběhu zdaleka nemá ambici být podobně propracovaný, nicméně tísnivá atmosféra jižních pustin, jen občas oživených městem plným povětšinou nakažených obyvatel, nemá svou ponurostí k Tolkienovi tak daleko, jak by se na první pohled mohlo zdát.

peter-newman-books

Svérázný a poměrně originální je ovšem styl, kterým Newman svůj román vypráví. Krátké, úsečné a leckdy snad až příliš stručné věty záměrně veškerý děj popisují pouze zvenku, nikdy nám nedovolí nahlédnout do hlavy Tuláka a konečně ani dalších postav. Vzhledem k tomu, že se autor rozhodl pro němého hlavního protagonistu, je tento skutečnou černou skříňkou, zrcadlem, v němž se můžeme pokoušet číst emoce ostatních, nikoli však samotného hrdiny příběhu. Postupně se k němu v jeho putování přidávají další postavy, důležitý je především Ranař, zprvu protivník, později přítel, jenž plní funkci Tulákova mluvčího, jeho úst i vykladače myšlenek a záměrů. On, stejně jako ostatní příležitostní společníci, hraje především roli odrazu bezejmenného Tuláka, definuje své místo ve světě skrze něj, uhranut magnetismem jeho mlčenlivého poslání. Zvláštní význam má samozřejmě dítě, nejprve stejně anonymní jako jeho opatrovatel, později Ranařem pojmenované Vesper, jež představuje symbol čistoty a nevinnosti. Právě přítomnost maličké Vesper je zárukou Tulákovy morální čistoty a důvěryhodnosti. V tak zkaženém světě, jaký Newman zejména v jižní části země představuje, je nezištná péče o bezbranné batole známkou pevného charakteru a právě především ona je oním v úvodu zmíněným kompasem, vedoucím ostatní.

Jak už bylo řečeno, k silným stránkám Newmanova debutu patří atmosféra zlomené země. Celý jih je jí prosycen, konečně sama Trhlina je s největší pravděpodobností branou samotného pekla, přestože to není na žádném místě románu doslova pojmenováno. Často dobrovolně nakažení lidé, kteří se vzdali části své lidskosti výměnou za některé výhody, jež jim změněný stav přináší, vytváří skutečně hutné prostředí, v němž může jít o život na každém kroku. To vše doplněno rozmanitými stvůrami, které spatřily světlo světa z nejrůznějších důvodů a často si vzájemně konkurují v nepřehledném předivu vztahů a animozit (Slepenec, Necivila), vytvářejí vpravdě výbušný koktejl zpustošeného jihu. Na severu naopak leží za zdí poslední výspa civilizace, úzkostlivě střežící čistotu pomocí detektorů nákazy (jedním z nich je konečně i Zlo, Gamin ztracený meč) se symbolem Okřídleného oka. Přestože to Newman nikde nepřizná, může jít o planetu zdevastovanou radioaktivitou, nejspíše dávnou katastrofou, která rozdělila slunce a dala vzniknout Trhlině i všem ostatním reáliím. Buď jak buď, citlivě dávkované připomínky našeho světa jsou jedním z motorů čtenářovy zvědavosti a přestože nebude nikdy zcela ukojena, bude jej vždy hnát za dalšími stránkami až do závěru celého románu.

Tulák představuje zajímavý debut, jemuž k bezchybnosti přece jen schází detailnější propracovanost prostředí i některých charakterů. Například Tulákova nemluvnost není nikde zcela vysvětlena a někdy se zdá, že autorovi přinesla až příliš nezamýšlených komplikací. Ranařova zbytečně doslovná promluva v závěru knihy je toho důkazem, přičemž Newman zřejmě nepřipadl na jiný způsob, kterým věrohodně osvětlit motivaci jeho chování. Přes některé výtky ovšem nelze nevidět upřímnou a ve výsledku úspěšnou snahu přinést do mnohokrát omletého schématu cosi nového. Newman se rozhodl pro neobvyklý vypravěčský styl a příběh, de facto již mnohokrát vyprávěný, skutečně dokázal podat natolik zajímavě, že dokáže potěšit a zaujmout i zkušenějšího čtenáře. Snad se brzy dočkáme pokračování, které pod názvem The Malice vyšlo letos v dubnu.

Peter Newman: Tulák

brožovaná, překlad Jakub Kalina, obálka Jaime Jones, 375 stran, 329 Kč

Související odkazy:

Je tulák jedinou nadějí lidstva? (ukázka)

host-logo

1 262 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.