Ocenění

Lovecraftův odkaz žije! (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Úterý 23 Květen 2017 9.45

Pocit, že nejsme ve vesmíru sami, je jedním z hnacích motorů fantastiky i odborných vědeckých bádání. Někdy se zdá, že jde o výzkumem podložené poznatky, jindy o zasněné úvahy literátů hnané touhou po poznání. V útlé brožované knížce Co přichází se stíny začínajícího autora Robina Nasadila se koketuje s poselstvím přicházejícím z nejvzdálenějších zákoutí kosmu. Lidská populace je zde viděna jako cosi nedokonalého, čemu není hodno poznat největší tajemství vesmíru a vzdálených vyspělých civilizací. Pokud se přece jen některé z postav povede poodhalit roušku pradávného tajemství, není s to jej unést. Přichází panický strach, nepopsatelná hrůza a výsledkem je bezbřehé šílenství. Pro okolí jsou pak tito zasvěcení nebezpečnými podivíny, jejichž úvahy, stavy a výklady není nikdo schopen vstřebat. Jsou prohlášeni za scestnými halucinacemi posedlé šílence, kteří zcela ztratili kontakt s realitou a propadli bizarním okultním vědám. Jenže na konci každého tunelu je světlo, jiskřička naděje, zrnko pravdy. Zvláště pokud se pohybujeme v období počátku minulého století, kdy k mnoha záhadám nemáme potřebné indicie…

Nasadil-Stiny

Anotace knihy uvádí, že povídky jsou výletem do makabrózního světa hororů, které jsou poctou klasikovi žánru Howardu Phillipsi Lovecraftovi. Podobně jako u aktuálně vydávaných antologií Černá křídla Cthulhu se tak přeneseme do světů, kde se v rámci okultního třesku sráží fantastika s ponurým, gotickým románem. Už samotná podstata knihy tedy vyvolává první polemické otázky: Jak vlastně chápat následovníky a mohou ve svém obdivu k literární ikoně přinést něco, co zaujme i čtenáře seznámeného s Lovecraftovým dílem? Je rozdíl v tom, zda se jedná o povídku napsanou jako součást antologie, jejíž posláním je vzdání holdu, a sbírkou původních autorských povídek, které jsou vědomě napasovány do připravených komnat literárního odkazu? Jak pohlížet na literární styl a samotnou strukturu vět či stylu vyprávění, který se v jednadvacátém století snaží navodit archaickou atmosféru pozapomenutého vyjadřovaní? A v neposlední řadě, jak k tomu má přistoupit samotný čtenář? Kde vidět konkrétní hranici mezi tím, být někým ovlivněn a snažit se někoho napodobit? A komu je pak taková kniha vlastně určena?

Na začátku všeho je knižní obálka. V tomto případě ji můžeme považovat za zdařilou, oslovující. Zvláště pokud máte rádi rouškou strašidelného tajemství zahalené staré domy a prahnete po odhalení toho, co se skrývá za jeho zdmi. Literární svět Robina Nasadila je budovou plnou roztodivných postav, monstrózních bytostí, cizích ras, okultních tajemství a odkazů připomínajících vzdálené a nepředstavitelné světy. Předložené příběhy jsou pokusem o zásah lidské psychiky, neboť se zde píše o jevech neuvěřitelných tak, že je schopen málokdo vstřebat. Vše je však popsáno jen v náznacích, jež si má čtenář domyslet ve vlastní fantazii, neboť autor se často uchyluje ke frázím typu To, co spatřili na okraji mýtiny, bylo však zcela mimo jejich představy a někteří přítomní dokonce popírají, že by to bylo skutečné (str. 102). U podobně znějících popisů je pak na čtenáři, kdy mu tato hra přijde poněkud fádní. Stejně jako případě častého opakování v případech popisu psychického stavu postav. Příklad najdeme hned v první povídce Co vyvrhlo moře, kde se hlavní hrdina, detektiv Fischer, pod tíhou vyjevených skutečností otřese tolikrát, že nevíte, jestli náhodou netrpí zimnicí.

Osm předložených povídek ve sbírce Co přichází se stíny se tak díky podobným porodním problémům debutové sbírky místy slévá v jednolitou šedivou masu bez výrazných rysů, což je škoda. Navíc silný vliv slavného literáta z Providence a inspirace jeho nápady se místy mohou zdát až příliš výrazné. Za nejlepší lze považovat povídky Zvláštní dieta, která nad ostatní vyčnívá přímočarostí a sportovní terminologií řečeno – tahem na branku, a Záhadnou smrt Harveye Brookse, kde je zvolený styl doveden ke svému vrcholu. V ostatních případech, ať už díky archaickému jazyku, tématům či až neskonalému obdivu k zmíněnému literátovi, máte často pocit zvláštního čtenářského déjà vu.

Výsledný dojem je tak díky všemu zmíněnému spíše rozpačitý, přestože Robinu Nasadilovi v žádném případě nelze upřít tvůrčí zápal či určitou preciznost spojenou se snahou své dílo co nejvíce zdokonalit. Na druhou stranu větší příděl originality by byl bezesporu přínosem, zvláště když autorovi nelze upřít řemeslnou zručnost. Kniha vyšla u nakladatelství Beletris, které funguje jako zprostředkovatel vydávání knih pro začínající spisovatele, a to včetně potřebného kompletního servisu. Bohužel zde chybí jakékoli informace o samotném tvůrci, což si lze vyložit i tak, že ve svém nadšení opomenul jisté detaily, jež by zvláště u debutové práce chybět neměly. Lze to však spolu s dalšími výhradami omluvit jako začátečnickou chybu a popřát tvůrci, aby ze sebe příště vydal mnohem víc.

Robin Nasadil: Co přichází se stíny

brožovaná, obálka Algol, 136 stran, 210 Kč

beletris-logo

305 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.