Ocenění

Nebojte se zkusit publikovat na angloamerickém trhu!

Autor Julie Nováková | Aktuality | Úterý 22 Říjen 2013 9.50

Po vydání mé povídky The Symphony of Ice and Dust v online magazínu Clarkesworld (česky vyjde jako Symfonie prachu a ledu v časopise XB-1) se množily otázky, jakou cestou může český autor vydat povídku anglicky a co pro to musí udělat. Nic jako spolehlivý návod samozřejmě neexistuje, ale mohu se alespoň podělit o subjektivní zkušenosti a pár objektivních informací. Publikovat v angličtině se od vydávání povídek v českém jazyce až tak výrazně neliší. S trochou nadsázky: Dvě věci jsou těžší – napsat příběh dobře i v cizím jazyce a obstát v mnohem větší konkurenci. Všechno ostatní je jednodušší.

Informace na stříbrném podnose

Pro začátek, časopisy i právě shromažďované antologie mívají na webu stručné, jasné a přehledné informace (submission guidelines) o tom, co chtějí – po obsahové i formální stránce. Víte, jaký rozsah textu preferují, jaké žánry vyhledávají, jakým motivům je lepší se tu vyhnout a jak má být soubor naformátovaný. Víte také, jestli momentálně přijímají nabídky povídek – často jsou dočasně uzavřené pro nabízení nových prací. V takovém případě je obvykle uveden i přibližný termín znovuotevření. Nic není zkrátka ponecháno náhodě a informace máte naservírovány jako na stříbrném podnose.

V některých případech také odpadá ono nepříjemné čekání na odpověď a pochybnosti, zda váš e-mail vůbec někdo obdržel a chystá se si povídku přečíst. I v angloamerickém prostředí se může stát, že vám editor mnoho měsíců neodpoví (ani jednou větou informující vás, že e-mail dostal), ale přinejmenším mezi prestižnějšími časopisy se rozmohly systémy na sledování postupu vaší povídky ve slush pile (přijaté práce), podobně jako když na webu pošty sledujete podle čísla zásilku. Vidíte, jaký je status vaší práce (obdržena, posuzována, přijata/odmítnuta) a často i jaké je její momentální pořadí. Snad vám ale víc řeknou konkrétní zkušenosti…

Přes překlad cesta nevedla

Před pár lety jsem si přeložila krátkou povídku do angličtiny a pokusila se ji někam nabídnout, ale neuspěla jsem – a když se na ni podívám teď, musím připustit, že právem a asi i naštěstí. Výsledek byl nevalný: podivné formulace podvědomě převzaté z češtiny, nezvyklé výrazy ve snaze se co nejvíce držet originálu… Tudy cesta nevedla a profesionální překlad je finančně nedostupný. Usoudila jsem, že daleko lepší bude psát rovnou anglicky. Nebudu vás napínat: Bylo.

Pátrala jsem po časopisech a antologiích, kam bych mohla něco napsat, a našla jsem i guidelines ke steampunkové antologii Penny Dread Tales Vol. Three. Když jsem zapátrala po předchozích dílech, zjistila jsem, že české autorce Barboře Lyčkové (pod pseudonymem Dorothy Reede) vyšla povídka ve druhém dílu. Její zkušenost mě povzbudila. Na napsání povídky jsem sice měla už jen necelý měsíc, ale přesto jsem se do toho pustila. (Mimochodem, koncem října je uzávěrka čtvrtého dílu.) Tak vznikl sci-fi steampunk The Brass City, který jsem pár dní před uzávěrkou poslala na určený e-mail. Editor se neozýval, ale od Barbory jsem zjistila, že ani na její mail neodpověděl do chvíle, kdy jí poslal smlouvu.

Online magazín Clarkesworld patří v současnosti k nejdůležitějším žánrovým periodikům na angloamerickém trhu. Časopis XB-1 z něj převzal například povídky N. K. Jemisinové, Tobiase Buckella, Lavia Tidhara či Catherynne M. Valenteové.

Uplynulo čtvrt roku, já jsem na povídku prakticky zapomněla a už jsem počítala s tím, že se nezadařilo, když mi přišel e-mail s návrhem smlouvy. Tak to vidíte, i v angloamerické fantastice je to občas s maily podobné jako u nás… Pak už vše šlo velmi rychle – měsíc a půl nato antologie The Penny Dread Tales Vol. Three: In Darkness Clockwork Shine skutečně vyšla. Nečekaný úspěch mě povzbudil to s angloamerickým trhem co nejdříve zkusit znovu. Publikování The Brass City mě nadchlo, ale prozatím šlo pouze o malonákladovou antologii, byť hezky a pečlivě zpracovanou. Co to bude příště?

Očekávala jsem, že nějakou dobu zůstanu u podobných menších antologií, a na internetu jsem našla celou řadu fantastických antologií právě přijímajících povídky. Většina uzávěrek byla už poněkud šibeniční a často šlo o úzce tematické sborníky – například transhumanismus v nejbližší budoucnosti pouze na Zemi nebo piráti ve vesmíru… V dubnu mi pod rukama vznikla první verze The Symphony of Ice and Dust – a já jsem řešila, kam s ní. Do žádného z aktuálně připravovaných sborníků se moc nehodila. Netušila jsem tehdy, jak velké je to štěstí.

Proslavená fronta Clarkesworldu

Říkala jsem si tedy, že zkusím magazín Clarkesworld – nic kromě pár dní čekání tím neztratím, i když pravděpodobně ani nic nezískám. Clarkesworld ročně publikuje šestatřicet dosud neotištěných povídek, tři každý měsíc. Šance na přijetí se při obvyklém počtu nabízených prací pohybují hluboko pod půl procentem. To je dost mizivé; Clarkesworld je ovšem známý také svým skvělým online systémem na sledování povídek a průměrnou dobou odezvy pod třemi dny. Zkusila jsem to tedy, 21. května vložila povídku do systému a čekala. A klikala. Zpočátku byla šedesátá devátá ve frontě, během dvou dnů se dostala na dvanácté pořadí a z kategorie received (obdrženo) se přesunula do under review (posuzováno). Během příštích pár dní se ocitla už na sedmém místě, poté se týden a půl nic nedělo – a pak najednou páté pořadí.

A pak se fronta na dlouho odmlčela. Začínalo mě to znervózňovat. Předpokládala jsem, že redaktor, který měl na starosti mou povídku, asi odjel na dovolenou nebo má dost jiné práce. Na internetu jsem pátrala po podobných zkušenostech dalších autorů, ale moc jsem jich nenašla, většina se setkala s typickým scénářem odmítnutí po pár dnech. Velmi mě pobavil článek Heleny Bellové o sedmitýdenním mučivém čekání na finální rozhodnutí. Doufala jsem, že se dočkám alespoň near miss letter (dopis informující, že povídka jen těsně neprošla), nebo dokonce personalized rejection (odůvodněné odmítnutí) místo běžného prefabrikovaného odmítnutí.

Publikovat na angloamerickém trhu není snadné, ale rozhodně ne nemožné. Juraj Červenák publikoval v roce 2008 svou do angličtiny přeloženou povídku v časopise Weird Tales. V polovině devadesátých let se Vilmě Kadlečkové podařilo vydat překlady svých povídek v britském Interzone a posléze dokonce ve věhlasném magazínu F&SF. Mnoho zahraničních autorů neangloamerické národnosti dnes zcela běžně píše a publikuje v angličtině a na západním trhu je o tyto práce zvýšený zájem.

Koncem června nastal posun na třetí místo, dva dny nato na druhé. Pod Heleniným článkem se ozvala autorka aktuálně na první pozici a pobavily jsme se na téma novodobé mučírny a potřeby brzy obětovat nějaká kuřata. Zároveň u mě začalo přesně to, co popisovala Helena Bell: Měla jsem na pomezí spánku a bdění neskutečně živý sen o tom, že jsem v došlé poště objevila zprávu s předmětem decision: accepted (přijato k vydání). Zrychlil se mi tep a okamžitě jsem se probudila, přičemž mi pár vteřin trvalo, než mi došlo, že to byl jen sen. Nešlo se ale nepodívat do došlé pošty, když mobil ležel hned na nočním stolku. Bylo 2:36 a žádný takový e-mail samozřejmě nepřišel. Pět dní nato, přesně osm týdnů po nabídnutí povídky, se mi ozval editor Neil Clarke, že by ji po drobném zkrácení rád zařadil do časopisu. Tentokrát nešlo o sen.

A tak se 1. října ocitla na webu online magazínu Clarkesworld. Jsem vděčná Neilu Clarkovi, že se mu povídka líbila a že mi dal šanci, a stále si říkám, že jsem nejspíš měla obrovské štěstí. To, jestli šlo vážně především o práci Štěstěny, nebo něco víc, se dozvím až po více pokusech. Mám rozepsanou další povídku, kterou se chystám do konce října nabídnout do velmi lákavé antologie a pak případně jinam, kdyby to nevyšlo (což je stále ta daleko nejpravděpodobnější možnost). Minimálně jednu další českou autorku jsem inspirovala k napsání povídky určené pro tuto antologii, což mě nadchlo, protože to může být začátek nové éry české fantastiky – třeba za pár let dobře známé v zahraničí i svou aktuální podobou…

Nemám ráda ony příslovečné rady jak na psaní, ale stejně se jich dopustím: Publikovat anglicky není ani omylem nedosažitelné. Je to jednodušší, než si pravděpodobně myslíte. Je k tomu samozřejmě potřeba určitá úroveň znalostí, ale čtením se k ní rychle dostanete. Zhruba před třemi lety jsem začala běžně číst beletrii i odbornou literaturu anglicky. Jen necelé tři roky trvalo dostat se z ucházející gymnaziální angličtiny na psaní povídek v tom jazyce. S trochou snahy to může zkusit každý. Zkusit se to dá vždycky – přinejhorším se jen něco naučíte a přinejlepším bude příští česká povídka v Clarkesworld nebo jiném známém magazínu právě vaše. Pozorně čtěte submission guidelines a dodržujte je. Mějte zdravý rozum i sebevědomí. Pište. Ale teď už jsem vážně Captain Obvious…

Pár tipů, kam lze nabízet své práce

Clarkesworld; 1 000 – 8 000 slov (nejlépe okolo 4 000); 10 centů/slovo za prvních 4 000 slov + 5 centů/slovo za další objem textu; vydává SF i F (i směrem do hororu), guidelines jsou zábavné a výstižné, povídky čtenářům dostupné volně online a mají i audio verze

Lightspeed; 1500 – 7 500 slov (nejlépe pod 5 000); 8 centů/slovo; vydává SF i F (horor má na starosti sesterský Nightmare Magazine), povídky též zdarma online i s audio verzí

Strange Horizons; max. 9 000 slov (nejlépe pod 5 000); 8 centů/slovo; vydává SF i F, povídky též zdarma online

Tor; max. 17 500 slov (nejlépe pod 12 000); 25 centů/slovo za prvních 5 000, 15 centů/slovo za dalších 5 000, 10 centů/slovo dál; vydává veškeré fantastické žánry, povídky také zdarma online, nejlépe placený magazín s volně dostupnými povídkami (a výjimečný i horním limitem rozsahu textů)

Apex; max. 5 000 slov; 5 centů/slovo (a pokud bude i audio verze, pak ještě 1 cent/slovo); vydává veškerou fantastiku, ideálně s prvkem podivnosti, strašidelnosti, temnoty, povídky jsou zdarma online a některé mají i audio verzi

Beneath Ceaseless Skies; ideálně do 10 000 slov; 5 centů/slovo; vydává fantasy, povídky volně online, existují i audio verze

Orson Scott Card’s Intergalactic Medicine Show; nemá limit; 6 centů/slovo za prvních 7 500 slov, 5 centů/slovo dál; vydává SF i F, povídky nejsou dostupné volně, dle mého názoru výhodný pro dlouhé povídky kvůli absenci rozsahového limitu, ale v konkurenci kvalitních magazínů dostupných zdarma se dostane k menšímu počtu čtenářů (ovšem i tak jich má hodně)

Analog; ideálně mezi 2 000 a 80 000 slovy (publikují i serializované novely); honorář závisí na rozsahu a pohybuje se mezi 5 a 9 centy/slovo; vydává SF a patří mezi klasické slavné SF magazíny, teprve nedávno začal přijímat nabídky prací přes internet (dlouho pouze poštou) a využívá k tomu online systém magazínu Clarkesworld, povídky nejsou dostupné volně

Asimov’s SF; max. cca 20 000 slov; 7 až 9 centů/slovo dle rozsahu; vydává SF, též jeden ze slavných klasických magazínů, který začal přijímat nabídky online jen o něco dříve než Analog a také využívá systém, který zavedl Clarkesworld, povídky nejsou dostupné zdarma

1 066 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 19 »

  1. Comment by idle — 22.10.2013 @ 10.14

    Díky za článek, je to až zneklidňujícím způsobem inspirativní. :)

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 12 Thumb down 1

  2. Comment by Martin Sust — 22.10.2013 @ 11.23

    Julie se už dočkala hned několika recenzí:

    Locus Online Reviews » Lois Tilton reviews Short Fiction

    SF Signal: Short Fiction Friday

    Tangent Online – Clarkesworld #85, October 2013

    Líbí/nelíbí: Thumb up 3 Thumb down 3

  3. Comment by squire — 22.10.2013 @ 13.13

    Teda, někteří ti recenzenti si neberou servítky:) 

    Díky za článek, je prima mít informace z první ruky. 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 4

  4. Comment by BorgDog — 22.10.2013 @ 14.15

    Velmi zajímavé, díky za článek! Zdá se, že některé mety, které jsem měl za nedosažitelné jsou ve skutečnosti níž, než jsem myslel. I když pro mě pořád moc vysoko. :-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 1

  5. Comment by Aleri — 22.10.2013 @ 15.36

    Tak publikovat se dá třeba i na tom Amazonu. Znám dost lidí, kteří si tím na život vydělávají.
    Problémem je ale především ta angličtina :)
    Dorozumět se je jedna věc, opravdu něco psát druhá :) 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  6. Comment by squire — 22.10.2013 @ 17.15

    BorgDog: vyměním svoji angličtinu za tvoje nápady:) Co bys řekl na spolupráci? 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  7. Comment by Roman Štědronský — 22.10.2013 @ 19.34

    Julie: Obdivuju tvoji píli, vytrvalost i schopnosti. Ty to ještě někam dotáhneš… a když nedotáhneš, tak dotlačíš, dovalíš, dokopeš…

    squire ad recenzenti: Mě se hodnocení zdají vcelku pozitivní, s jednou explicitní jazykovou výhradou. Ale já jsem se po třech létech čtení beletrie a odborné literatury nedostal k psaní v cizím jazyku… já si ani po dvou desetiletích nejsem schopen zapamatovat, kdy a jak se používají členy… ;-)

    squire ad Aleri: :-D 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 2

  8. Comment by squire — 22.10.2013 @ 20.25

    Roman Štědronský: Neříkám, že ta hodnocení jsou špatná nebo dobrá, pouze podotýkám, že jsou poměrně věcná – zvlášť v tom prvním případě se recenzent opravdu hodně snaží pochopit sdělení příběhu. Nečekala jsem, že se v tom budou nimrat tak do hloubky, a jazykových výhrad bych si nevšímala – angličtina je natolik regionálně variabilní, že se kolikrát ani dva rodilí mluvčí neshodnou na tom, co je správně. Já mám jednu betačtenářku v Londýně a druhou na západním pobřeží USA a ty dvě si běžně navzájem opravují svoje vlastní opravy:) 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 1

  9. Comment by Jana Dvořáčková — 22.10.2013 @ 20.40

    Gratuluji, Julčo, jen tak dál :).
    Pokud se někdy čirou náhodou stane, že bych v tomhle směru sebrala odvahu, budu holt potřebovat překladatele.
    Jsem na tom zhruba tak, jak píše Roman Štědronský.

    Takže první zápis do deníčku – nedržkovat v práci, překlady jsou drahé a šlapat se mi nechce.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

  10. Comment by Mirek Hokes — 23.10.2013 @ 22.32

    Je to jasné, Julča je naprosto geniálně nadaná pro jazyky, takže nás bude do angličtiny povinně překládat všechny! :-D

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  11. Comment by idle — 23.10.2013 @ 22.44

    Nedávali jste při čtení článku pozor, píše tam, že překlady nikam nevedou, je potřeba v cílovém jazyce rovnou psát. :) A můj vlastní dojem je podobný.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 0

  12. Comment by Aleri — 24.10.2013 @ 1.35

    idle: Ale ona psala o překládání vlastních povídek, ne o tom, dát to někomu jinému. V tom je, řekla bych, podstatný rozdíl. Dobrý překladatel si ty chyby o kterých J. psala nedovolí. Navíc k tomu nemá to emocionální pouto, které mu brání měnit hezké obraty do něčeho, co je použitelné v cílovém jazyce. To pro autora musí být hodně těžké :)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 2

  13. Comment by squire — 24.10.2013 @ 8.06

    musím opatrně souhlasit s idle, moje zkušenost je také taková, že překlad povídky nikdy nefungoval, musela jsem to napsat rovnou anglicky. Možná kdyby mou českou povídku překládal profík, tak by vypadala slušně, ale zase bych pak měla problém se s ní autorsky ztotožnit… 

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 4 Thumb down 0

  14. Comment by Aleri — 24.10.2013 @ 14.56

    squire: Nojo, to chápu, ale na druhou stranu kdyby měli takový problém všichni, tak si moc nepočteme :)
    (Nebo spíš kdyby ho nezvládli překonat:) 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  15. Comment by tomeek — 25.10.2013 @ 12.20

    Je to skvělý úspěch, jen tak dál! Od článku jsem nejprve čekal klasické self-promo slečny Novákové, ale nakonec je to napsané pěkně, se spoustou rad a takového toho „you can try, too!“. Tipy na časopisy – super.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  16. Comment by Jana Dvořáčková — 25.10.2013 @ 18.45

    Také myslím, že dobrý překladatel, který zároveň nebude autorem povídky, dokáže tu samou myšlenku v jednom jazyce pochopit a do druhého ji přeložit. Nepočítám, že by šlo o doslovný překlad textu bez možnosti improvizace.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  17. Comment by Aleri — 25.10.2013 @ 21.49

    Až teď jsem si všimla jména Julie Nováková vedle GRRM, předtím jsem byla příliš okouzlená tím obrázkem.
    Tak to je ještě větší úspěch, než mi to připadalo na první pohled.
    To asi musela být oslava :)) 

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  18. Comment by Julianne — 26.10.2013 @ 20.56

    Aleri: GRRM je reprint (povídka už předtím vyšla jinde), s ním tedy žádný z dalších autorů přímo „nesoupeřil“. V každém čísle CW jsou tři původní povídky a dva reprinty. Ale všem moc děkuju :). Jsem ráda, že je článek pro čtenáře inspirativní, třeba se v blízké době dočkáme mnoha nejrůznějších českých povídek v zahraničí!

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  19. Comment by Julianne — 2.11.2013 @ 18.01

    V listopadovém čísle zveřejnil Neil Clarke dost zajímavou statistiku k časopisu, pro zájemce zde: http://clarkesworldmagazine.com/clarke_11_13/

    V článku jsem použila data ze starších statistik, mezi podzimem 2012 a 2013 to ovšem vypadalo přesně takhle: Unlike our early days, the majority of the stories we publish are unsolicited and submitted to us via an online form. This is commonly referred to as the slush pile. In year seven, we received 9241 stories and of those, we purchased thirty-two, an acceptance rate of 0.35%. On average, authors received a response from us in less than three days.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.