Něco končí, ale nic nezačíná… Vladimír Šlechta to nazval syndromem současné české fantastiky a mluví o konci starých časů. Podobný pocit uzavírání minulosti je ovšem téměř všudypřítomný a rozhodně se netýká pouze fantastické scény, což by byl ovšem námět pro mnohem obšírnější diskusi. Na zahraniční fantastické scéně se v současnosti probírá rozevírající se propast mezi generacemi a dle mnohých nejde o tak palčivý problém, jak by se snad mohlo na první pohled zdát. Podobně přistupuji k tématu konce starých časů a pokusím se Šlechtově úvaze alespoň zčásti oponovat v jím zvolených bodech. Na druhou stranu mu však v mnohém dávám za pravdu a souhlasím, že něco bezesporu končí, s oním nic nezačíná ovšem souhlasit nemohu…

1. Zánik časopisů

Časopisecká scéna si v uplynulých letech prošla nevyhnutelným přerodem. S tím, jak se zájmy veřejnosti v souladu s moderními trendy tříští do mnoha různých kulturních, sportovních a dalších proudů, se i kdysi tak silná komunita čtenářů fantastiky dělí a zmenšuje. S tím souvisí rovněž nesnadný, dramatický a z podstaty věci nestabilní přechod časopisů z rukou velkých vydavatelů do péče samotné redakce, jak se tomu souběžně stalo nejen u Ikarie/XB-1, ale i u Pevnosti. Oba časopisy se rozhodly se vzniklou situací bojovat rozdílně a je velmi těžké odhadovat, zda tento boj neskončí v blízké době skonem některého z nich, případně koncem obou.

Tak jako nikdy předtím to stojí především na ochotě samotných redaktorů, ačkoli u Pevnosti lze cítit vůli posunout časopis do čistě komerční sféry, což se však při tak časté výměně vedení může kdykoli změnit. Přechod časopisu do rukou Martina Fajkuse tomu však nenasvědčuje. Naopak, Martin je dlouhodobě znám svou úzkou spoluprací s nakladatelstvím Fantom Print, které zdravě a pragmaticky přistupuje ke knižnímu trhu čistě ekonomicky. Nezanedbává však levnou a na práci dobrovolníků stojící internetovou propagaci, čehož je důkazem nejen server Fantasya, ale i přechod Fantasy Planet do jejich rukou. Pevnost může být jen dalším stupněm v této snaze o propagaci nejen vlastních produktů, ale i ostatních, jež sami poskytují v rozšiřující se síti prodejen a na online serverech (Fantasya, FantasyShop). Na domácí fantastické scéně tu ještě nikdy nebyl tak silný specializovaný subjekt a bude zajímavé sledovat jeho další vývoj. Nicméně spojení Pevnosti a dlouhodobě nejpopulárnějšího serveru Fantasy Planet se může stát v mnoha směrech klíčové.

Buď jak buď, po třináct let je na českém trhu možnost vybrat si ze dvou tištěných žánrových měsíčníků, což je naprostý evropský a při pohledu na náš malý knižní trh rovněž světový unikát. Situace se může každou chvílí změnit, přesto však jde o něco stěží pochopitelného, a tak mi lamentování nad současným stavem není blízké, naopak nad tím stále užasle kroutím hlavou. V Evropě jsou už pouze dva další tištěné žánrové měsíčníky (v Polsku a Maďarsku), přičemž nejsilnější britský trh s fantastikou disponuje dvěma dvouměsíčníky (a dvěma čtvrtletníky). Interzone i hororový Black Static jsou v rukou stejného nakladatele a jejich prodeje se pohybují kolem 2 500 kusů, což oba naše žánrové časopisy překonávají…

2. Zánik conů

…starého střihu. Není se co divit, že dnešní mládež nejeví zájem o pronikání do často uzavřeně působící společnosti odborně orientovaných a generačně odlišných struktur, zvláště když ty naopak jeví pramálo zájmu o spolupráci s mládeží. Fandom jako majitel značky Parcon nejen těžce zaspal dobu, on přímo zavrtal hlavu do písku a naprosto rezignoval na spolupráci s vlnou nových fanoušků. Výsledkem je současný stav, kdy o rádoby prestižní značku nejeví nikdo příliš velký zájem. Místo toho tu máme Festival Fantazie, jenž se naopak neustále otevírá novým trendům, živě je absorbuje a snaží se růst, kam mu to jen zájem návštěvníků dovoluje. Máme tu Advik, Animefest a další akce spojené s trendem manga a anime. Komiksová scéna se od té literární rovněž odtrhla a je poměrně živoucí, což dokazuje nejen Crwecon. Je smutné, že Parcon v rukou Fandomu nedokázal reagovat a pokusit se najít si cestu k současným trendům, nabídnout jim společnou cestu, ovšem těžko to lze z mé pozice vyčítat, ostatně není možné říct, zda by se onen literární duch Parconu v energicky se rozvíjejících proudech stejně postupem času nevytratil. Otázkou je rovněž, zda by mládež v současnosti měla chuť se do nějaké podobné spolupráce zapojit, když se ve fandomových přestárlých vodách neustále dokola přetřásají dávné spory, na které by bylo záhodno už konečně zapomenout. Nabízí se střídající se spolupráce s dlouhodobě existujícími a životnost proklamujícími subjekty nejen u nás, ale i na Slovensku. Navíc je tu pro milovníky starých časů a odbornou veřejnost pohodový Fénixcon i spousta menších akcí a to rozhodně není málo.

3. Průnik zahraniční literatury

Ano, česká fantastika se musí neustále potýkat se zahraniční konkurencí a není to vůbec lehké. Díky vesmíru za ty dary! Nejen, že silné konkurenční prostředí je vždy ku prospěchu a posouvá dění dál, nutí k profesionalizaci (konečně), ale navíc ho jen těžko lze omezovat jen na vztah česká vs. zahraniční fantastika. Žánrová próza v současnosti čelí masivním trendům, ať už jde o mediálně podporované tituly, ohromnou vlnu romantických městských fantasy následovanou vlnou mládežnických dystopií a reklamou podporovaných knih od větších a ekonomicky silných nakladatelů. Stejně jako ryze česká fantastika by si mohla na stávající situaci stěžovat i žánrová literatura držící se samotného jádra. Tohle je ovšem tak všeobjímající posun starých pořádků k těm novým, že lze jen těžko něco vyzdvihnout. Podstatné je, že u nás stále vycházejí kvalitní žánrové tituly nejen českého, ale i zahraničního původu.

V nezdravě přebujelém počtu publikovaných titulů to mají obecně všechny knihy těžké, snad proto se tu ustanovil nepříliš početný okruh domácích žánrových spisovatelů, kteří dokáží přinášet nakladatelům zisk. Není však tak docela pravdou, že by se tu neobjevovala nová jména, jen to mají těžší a těžší a proniknout na výsluní jim zabere více času. To, že to lze různými způsoby, dokazuje úspěch Kotlety, ačkoli na jeho tvorbě je zajímavější pozadí jeho úspěchu, než knihy samotné. Ovšem nabízejí se i jiné cesty, Julie Nováková začala publikovat v zahraničí, a to nejen beletrii, může jít o zárodek věcí příštích. Někteří se začali věnovat okrajovým žánrům, kde se pomaličku budují nové okruhy zájemců – steampunku atp. V akčních mozek vyplachujících rubačkách se navíc stále najde prostor na něco ambicióznějšího (Algor, Mycelium aj.), i když jejich komerční úspěch nejde tak docela ruku v ruce se zvýšenou pozorností, jež je jim přirozeně věnována. Otevírá se i cesta snadnějšího samopublikování či publikování ve spolupráci s vydavateli e-knih, což v zahraničí úspěšně využívají.

Pokud něco končí, pak tedy stojíme na začátku něčeho nového a musíme tomu dát čas a prostor pro růst. Mládež je dnes konfrontována s tím, že nic není tak lehké, jak by se jim líbilo, a svět je hodně nepřátelské místo. Neexistují snadné cesty a jen málokterý nakladatel stojí s náručí otevřenou a s ochotou riskovat ztenčující se finance. Tohle ustojí jen ti opravdu schopní a tvrdohlaví. Vidím kolem sebe projevy všudypřítomných změn neustále a nabíjí mě to energií a novým elánem. Byl jsem vždy otevřený novým trendům, novým autorům a změnám, současná situace mi tak při vrozeném a dost možná bláhovém optimismu vyhovuje. Neustále se děje spousta pozitivních věcí, jen nejsou v naší z velké části virtuální společnosti možná tak patrné. To však neznamená, že neexistují. Zájmy mládeže jsou možná roztříštěné, přesto však i mladí dokážou vytvořit množství pozitivních výsledků, i když už se jim třeba nevěnují tak dlouhodobě, jak bylo v minulosti zvykem. Je třeba vycházet jim vstříc a těm nejschopnějším poskytnout šanci.