Ocenění

Nestárnoucí legenda o Nesmrtelném (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 1 Červenec 2014 8.30

Vydat na českém trhu padesát let starý žánrový román je notně riskantní záležitost a nebýt toho, že jde o dílo autora většině fanoušků dobře známého, snad by to dnes už ani nešlo. Naštěstí Roger Zelazny u nás jako spisovatel známý je a díky svému Amberu patří dokonce k těm nejpopulárnějším. A i když v prodejích jen těžko dosáhne čísel Isaaka Asimova či Arthura C. Clarka, přesto se můžeme v posledních letech především díky nakladatelství Straky na vrbě těšit z příjemně narůstajícího počtu jeho knih (k dnešku už jich u nás vyšlo celkem pětatřicet, přičemž množství z nich dokonce několikrát). To je také případ románu Nesmrtelný, jejž někteří z vás mohou znát z jeho prvního vydání z roku 2004 pod názvem Tento Nesmrtelný.

Ačkoli byl Zelazny v roce 1965 už řadu let publikující autor, ve fantastice se teprve rozkoukával a ve svých pětadvaceti letech byl stále ještě na samém počátku své žánrové literární kariéry. A začátky to rozhodně nebyly špatné. Do fantastiky vstoupil v roce 1962 a už o dva roky později poprvé výrazněji zabodoval dodnes často vzpomínanou povídkou Růže pro kazatele, o rok později publikoval rovněž úspěšnou povídku Bourák, Nebulou oceněnou novelu Brány jeho tváře, lampy jeho úst a začal psát první příběhy s nám dobře známým „prokletým“ Dilvishem. I přes prvotní úspěchy to ale se svým debutovým románem neměl vůbec jednoduché, sice se mu ho podařilo prodat do prestižního magazínu F&SF, ovšem editor Joseph W. Ferman neváhal text publikovat v redakčně značně zkrácené podobě. Román tehdy vyšel rozdělen do dvou částí v říjnovém a listopadovém čísle roku 1965 (a jako na potvoru mi ve sbírce tato čísla chybí, přičemž zářijové a prosincové vlastním, rád bych si onu zkrácenou podobu porovnal s nám dostupným textem) a o rok později se objevil i knižně. Ovšem pokud byste od knižního vydání čekali autorem původně odevzdanou podobu, bohužel byste se mýlili. Ano, v knize se oproti časopiseckému vydání sice objevila verze rozšířená o velkou část předtím vynechaného textu, ovšem návratu ke kompletní podobě se román dočkal až při vydání v osmdesátých letech. Nemluvě o tom, že se patrně ve snaze odlišit knižní vydání od zkrácené časopisecké podoby román dodnes vydává pod názvem This Immortal namísto autorem preferovaného …And Call Me Conrad (…A říkej mi Konráde). Ne, že by tento s lehkou nadsázkou vytvořený původní název románu neslušel víc, ale dnes už to jen těžko změníme a nakonec je snad dobře, že se i druhé české vydání drží pozměněného Nesmrtelného, alespoň tak nevznikají zmatky.

Dost už ale o historii bídného začátečnického života slavného spisovatele a pusťme se raději do toho, co od obyčejné recenze očekáváte. Jak už bývá zvykem, neobejdeme se bez nástinu děje… Příběh je zasazený na postapokalyptickou Zemi, kterou jen místy obývají zbytky pozemské civilizace. Většina povrchu je stále zamořena a obydlena různými zmutovanými tvory, z nichž někteří nápadně připomínají různá mytologická stvoření, jako by dávné legendy z úsvitu lidstva ožily a celý civilizační cyklus započal znovu, anebo se snad vrátil tam, kde započal. Většina lidstva planetu opustila a žije v pohodlném područí nadřazeného mimozemského druhu Veganů. O to, aby se ze Země nestal majetek těchto svou dokonalostí a vyspělostí znuděných bytostí, se starají zaměstnanci Úřadu, jenž byl založen tajemnou ústřední postavou našeho příběhu.

Konrád Nomikos je typickým zelaznyovským hrdinou a předzvěstí Corwina a mnoha dalších. O jeho skutečném původu se toho moc nedozvíme, snad jen, že by mohl a také nemusel být mýtický kalikantzaros, škodolibý goblin vylézající o Vánocích, o nichž se Konrád kdysi dávno narodil. Kdy, to se ale také nedovíme, víme jen, že jako dlouhověký strážil Zemi pod mnohými jmény. Pokud se ovšem v jeho podání těšíte na příběh plný zvratů, byli byste zklamáni. Samotný děj lze vypovědět v několika málo větách a i když po poněkud pomalejším rozjezdu dojde i na několik dramatických situací, komplikovaného toku události se bát nemusíte. V sázce sice není nic menšího, než osud naší zpustošené planety, ovšem autor sází především na atmosféru prošpikovanou odkazy na středomořskou mytologii. Mýtické motivy jsou ostatně Zelaznyho oblíbeným kořením, vzpomeňme Pána světla či Oko kočky, tentokrát sází na celosvětově asi nejznámější řeckou a je vidět, že o její znalosti neměl nouzi. V jeho podání jsou tak Řecko a země kolem Středozemního moře opět krajinou oživlých legend, bohaté historie a udatných reků bojujících s nestvůrami.

Nesmrtelný je ale především románem šedesátých let minulého století. Je krátký, úderný, překypuje rozmanitými nápady, které nejsou vždy pevně uchopeny a využity, ovšem toho si téměř nevšimnete, protože vás kniha unáší vpřed dnes už nevídaným tempem. Závěr je zřejmě to jediné, co lze románu s ohledem na jeho staří skutečně vytknout. Můžeme to svést na autorovu nezkušenost s delšími literárními útvary, přece jen jde o románový debut, to ovšem nezmění nic na tom, že konec není zrovna čtenářsky uspokojující záležitostí. Nemusíte se bát, že by snad autor děj neuzavřel, to spíše naopak. Naservíroval čtenáři vše potřebné a možná završil až příliš mnoho volných konců s tak trochu nadbytečným akčním závěrem k tomu. I to ale může být věc názoru, podstatné je, že pokud máte v oblibě klasickou science fiction, zde po autorově zvyku říznutou nijak ortodoxně vědeckými motivy, nenechte si dílo ujít. Pod krásnou obálkou Tomáše Kučerovského se skrývá dobře přeložený, redakčně zdařile ošetřený a příjemně odsýpající příběh, který nás nechá nahlédnout do stále ještě bohatého a nevytěženého archivu světové fantastiky. Nevím, zda ještě za deset let budou v malých žánrových nakladatelstvích vycházet takto s láskou připravené drobné poklady, ale pokud ne, užijme si to, dokud můžeme.

Roger Zelazny: Nesmrtelný

brožovaná, překlad Richard Podaný, obálka Tomáš Kučerovský, 256 stran, 195 Kč

751 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 2 »

  1. Comment by Kim — 1.7.2014 @ 8.45

    Zelazny mne  jako puberťáka zaujmul ságou Amber.Pak prokletým Dilvishem,Posledni odbočkou na Babylon,Mé jméno je legie.Ale pořád u mne jednoznačně vede Pán Světla.Toho mužu čist opakovaně.

  2. Comment by MichaelBronec — 1.7.2014 @ 8.59

    Chtěl jsem to pojmenovat „A říkej mi Konráde!“, jenže je to název na obálku od Tomáše Kučerovského hrozně dlouhý. Tomáš to koncipuje jako řadu a Zelazny má obvykle krátké, úderné názvy. Tak jsem holt nerad zůstal u toho Nesmrtelného…
     

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.