Až příliš neuvěřitelná dobrodružství (recenze)
Steampunkové dobrodružství chorvatského spisovatele Aleksandra Žiljaka s názvem Poseidonia uvedlo v líbivém kabátku na český trh nakladatelství Gorgona. Román sleduje příběhy dvou proslulých lupiček Ireny Orletzové a Belindy Meredithové, které se pro své zlodějské kousky nerozpakují využívat svých ženských půvabů, jimž se autor věnuje dosti zevrubně. Evropa je zde na hranici války se Spojenými státy, a tak když Scotland Yard obávané zlodějky konečně chytí, místo aby je okamžitě poslal za mříže, vyšle je na výzvědy na jedinečnou loď amerického boháče, o kterém se proslýchá, že má prsty snad ve všem důležitém, co se v zemi nepřítele děje. Na lodi neuvěřitelných rozměrů se dvojice zlodějek rychle setkává s hrozbou sobě rovnou, díky čemuž se nejednou dostávají do nezáviděníhodných situací…
Poseidonia je skutečně velkolepá loď, které nechybí ani vlastní džungle plná bájných stvoření či dostatek místa pro celou armádu, jež má v plánu rozvrátit svět. Zní to naprosto skvěle, jen se čtenář nesmí příliš zamýšlet nad tím, jak to vlastně funguje. Přestože se totiž jedná o alternativní historii, s nadpřirozenými prvky, které by příběhu v určitých chvílích mohly přidat na důvěryhodnosti, se v ní nesetkáme. Jediným alespoň trochu uvěřitelným prvkem příběhu jsou tak postavy, které jsou sice chodícím klišé, ale jde o klišé příjemné, které neurazí. Ať už jde o lesbický pár lupiček naverbovaných k britským tajným službám, nebo o jejich ďábelsky zlé protivníky toužící po rasové čistotě. U hrdinek příběhu je vidět snaha o jistou pestrost, i přes zobrazení jejich slabších povahových rysů však stále působí značně černobíle. Autor se v roli vypravěče navíc často obrací přímo ke čtenářům, aby leckdy pochybné jednání postav obhájil, o to nejpřiměřeněji pak většina podobných situací působí.
Pokud román, jenž staví na poměrně prvoplánovém zobrazování násilných a sexuálních scén, něco opravdu citelně postrádá, pak je to humor a nadhled. Jinak má takřka všechno – od dobrodružství, nádechu historie až po divoký sex – a navíc se díky členění do krátkých kapitol vcelku dobře čte a dovede ve čtenáři vzbudit jistou zvědavost, co bude dál. Vydařený je i překlad Jana Kravčíka, alespoň pokud lze z českého vydání soudit, tady ovšem pozitiva bohužel končí. Žiljak sice patří k neznámějším chorvatským spisovatelům a nutno uznat, že styl jeho psaní dává místy tušit, že už má nějakou tu knihu za sebou, jeho česká prvotina mu ale příliš dobré jméno nedělá. Několik vykřičníků na každé stránce stejně jako vypravěčovo promlouvání ke čtenářům působí nepatřičně a přes zjevnou snahu o zábavný příběh s prvky pornografie (protože erotika je pro popsané scény příliš jemný výraz) jde spíše o křečovitý kýč.
Steampunkem, jak byla Poseidonia prezentována, se dá román nazvat jen s notně přimhouřenýma očima. Děj se sice odehrává v alternativní historii západního světa devatenáctého století a občas se v tu objeví i nějaká ta vzducholoď či zařízení poháněné parou, to ale definici subžánru naplňuje jen stěží. K tomu, aby se Poseidonia úspěšně zařadila po bok oblíbené „béčkové“, čistě zábavné literatury plné násilí a sexu, kterou u nás tak umně zastupují František Kotleta či Jiří Kulhánek, toho ještě mnoho chybí. A je to škoda, protože dobré steampunkové akce není nikdy dost, nemluvě o sympatické snaze stále ještě docela mladého nakladatelství Gorgona představit čtenářům neznámá zákoutí zahraniční fantastiky.
Aleksandar Žiljak: Poseidonia
Neuvěřitelná dobrodružství Ireny Orletzové a Belindy Meredithové
brožovaná, překlad Jan Kravčík, obálka Dominik Broniek, 320 stran, 298 Kč
Související odkaz:
Dobrodružství krásných lupiček (ukázka)
1 401 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Obálku to má každopádně pěknou 😀
Asi bych měl být spokojen s chválou překladu, ale nemůžu si odpustit komentář. Nadhled ani humor román rozhodně nepostrádá – je totiž jednou velkou nadsázkou a parodií na kýčovité dobrodružné romány z přelomu 19. a 20. století, a to včetně jazykové i grafické stylizace. Oslovování čtenáře, rozvitá souvětí plná vsuvek, časté vykřičníky – to všechno je autorův záměr.
S nadsázkou psané pastiše dobových děl to mají na dnešním trhu těžké. K tomu, aby v nich čtenář onu nadsázku zachytil, je často nutné znát, na která díla autor reaguje. Např. u románu Anno Dracula jsou původní příběhy z velké části natolik známé, že to pro většinu čtenářů nebyl problém. Najdou se ale i zcela odlišné případy. U novely Michaela Moorcocka z loňského ročníku XB-1 jsem byl vcelku přesvědčen, že ji mnozí čtenáři pochopí jako s nadsázkou a velkou chutí psaný příběh ve stylu někdejších čistě dobrodružných science fiction. Soudě podle hodnocení na Legii se tak nestalo a pokud ano, nebylo to oceněno jako dílo zdařilé.
Stejně tak u Poseidonie se reakce jistě různí. Původně měla román recenzovat Petra Slováková, po dočtení se jí do toho ale nechtělo s odůvodněním, že by nebyla ani trochu objektivní. K románu zaujala silně negativní postoj. Předali jsme tedy recenzi Markétě Gajdošové, přičemž nešlo o to, že bychom se snad báli kritizovat, naopak, kritické recenze mají zpravidla větší ohlas. V případě Poseidonie je bez ocenění oné pro některé čtenáře skryté nadsázky patrně nutné smířit se s tím, že bez téhle roviny jde o podivně napsaný přepálený příběh, jakkoli to byl původní záměr. Otázka je, jde o chybu recenzenta? Ano i ne, každá recenze je přes veškerou snahu subjektivním názorem.
Díky za komentář a beru na vědomí. Je dobře, že tu ta informace zazněla.