Spisovatel Kevin Hearne je českým čtenářům znám díky městské fantasy sérii Kronika železného druida. Nakladatelství Egmont nám však jeho vypravěčský um nedávno představilo ve zcela jiné poloze, a to v novém příběhu Luka Skywalkera z univerza Star Wars, jenž je zařazen na časovou osu mezi epizody Nová naděje a Impérium vrací úder. Román Dědic rytířů Jedi se tak stává dalším střípkem z nově budované historie doplňující bledá místa v historii předaleké galaxie. Ačkoli mnoho fanoušků zrovna nesršelo nadšením, když nový majitel práv udělal za některými postavami a knihami z původního univerza tlustou čáru a označil je za alternativní, kontroverzí krok má i své klady v podobě nových příběhů…

V úvodním poděkování se autor svěřuje svou fascinací scénou z kultovního snímku Impérium vrací úder, ve které Luke dokáže Silou přivolat svůj světelný meč, aby unikl ze zajetí. A nyní autor dostal šanci ukázat, co všechno za získáním této schopnosti stálo. Hearne přitom stál před obtížným úkolem, když musel nabídnout příběh se známými a fanoušky milovanými postavami a vyrovnat se s očekáváním nového i se zažitými představami. Výsledný pocit je poněkud smíšený. Příjemně působí ich-forma z pohledu Luka Skywalkera, obzvláště pasáže vzpomínání na Bena Kenobiho, strýčka Owena a tetičku Beru nebo sestřeleného stíhače Biggse, jež jsou emotivní, čtivé a dávají Lukově postavě zajímavý rozměr.

Co bohužel nepůsobí příliš šťastně, je vykreslení samotného univerza. Chybí ono nepostižitelné kouzlo a jistá kýčovitost, kterou je jinak takřka každý Star Wars příběh obestřen. Hned v první části se hrdinové dostávají do situací, za které by se nemusela stydět ani posádka vesmírné lodi Nostromo. Klaustrofobické napětí panující na zachraňované lodi Harvester, obsazené neznámými organismy, je skutečně tíživé a o krev a mozkomíšní mok rozhodně není nouze. Úvodní příběhová odbočka sloužící k seznámení s dalším členem posádky, atraktivní dívkou jménem Nakari, je patrně tím nejlepším, co nám román nabídne. Pokud by autor dokázal udržet atmosféru prvních osmdesáti stránek, pak by mu i přes chybějící okouzlení byla připsána k dobru odvaha vstoupit do univerza v krajně neobvykle drsném duchu.

Nastolené tempo bohužel rychle upadá a místo něj přibývá banálních scén, kdy Luke obědvá a snaží se Silou pohnout nudlí, nebo popíjí kávu (otázka, zda v univerzu vůbec něco jako káva existuje, je spíše hnidopišskou poznámkou, nicméně ve druhé epizodě prodával dealer Smrtičky a ne crack nebo LSD, takže spíše nikoliv) a otravně flirtuje se svou společnicí Nakari, přičemž se vás Hearne snaží romanticky přesvědčit, že tu možná vzniká láska, což nepůsobí nijak osvěžujícím dojmem, protože o žádné Nakari není ve staré trilogii ani zmínka, a tak je všem předem jasné, že to s ní pro zachování kontinuity nebude nijak žhavé. Souboje, ať už vesmírné nebo ty odehrávající se na zemi, se až příliš často vyřeší pouhým štěstím nebo náhodou, takže čtenáře drží nad vodou pouze autorův čtivý styl, i v tomto případě se ovšem najde zakopaná wookiovská mrtvola. Některé slovní příměry dokáží naprosto zničit zážitek z četby, například loď nájemných lovců popsaná jako „černý létající toast“ je naprosto rušivým elementem a dokáže čtenáře rozzuřit stejně silně jako Palpatina zničení Hvězdy smrti. Dědic rytířů Jedi zřejmě nenaplní očekávání fanoušků, i tak ale může především v úvodní třetině potěšit svou neotřelostí a netradičním vhledem do známého univerza.

Kevin Hearne: Star Wars – Dědic rytířů Jedi

brožovaná, překlad Jakub Kalina, obálka Larry Rostant, 280 stran, 299 Kč

Související odkaz:

Luke Skywalker na záchranné misi… (ukázka)