Pro ty z vás, kterým chybí horor – mrazivý, temný, bezútešný a pořádně krvavý… Carla je začínající redaktorka, která si u městečka Dead River pronajme chatu, v níž chce dokončit pro svou kariéru zásadní práci a následně se trochu odreagovat ve společnosti své sestry a několika přátel. Místo příjemně strávené pracovní dovolené však odhalí to nejčernější zlo. Zvrácenou rodinu, kterou nejlépe poznáte skrze její vlastní chutě: „Ulovili už každé zvíře, ale lidskému masu se nic nevyrovná. (…) Když v hrnci necháte vařit kus srnčího nebo medvědího masa, zůstává ležet na dně jako kámen. Ale lidské maso bylo prostoupené životem. V hrnci poskakovalo a kroužilo. Všechno ostatní bylo pouhé maso, pouhé jídlo.“

Kuchař  Jack Ketchum

Po sezoně se odehrává na pobřeží amerického státu Maine. Přesně v tom státě, do něhož s oblibou umisťuje své příběhy král moderního hororu Stephen King. U Jacka Ketchuma (vlastním jménem Dallase Williama Mayra) však nečekejte nic nadpřirozeného. Ketchum se soustředí na rozpor krajiny Maine – na kontrast mezi divokými lesy a městy. Na střet mezi divošskostí a civilizovaností… Rozumem a naprostou temnotou.

Ne nadarmo je v doslovu teoretika hororu Douglase E. Wintera zmíněn román Jamese Dickeyho Vysvobození (letos konečně vyšel i v českém překladu). Je tak jasně naznačeno, že přes veškeré krvavé a sexuální detaily je Ketchumův román víc, než jen obyčejný příběh o partičce kanibalů. Je to skutečně ryzí horor.

Žánr hororu totiž není ani tak o vyvolání strachu – ano, směřuje k němu, ale ve svých nejlepších dílech skrze pocit narušení integrity. Tato integrita může být vnímána ve vztahu k našemu vnímání světa a reality (Lovecraft), ale i integrity tělesné (autoři tzv. splatteru). A ideální případy jsou ty, kdy se tato dvě narušení protnou. Což je právě Ketchumův případ.

Po sezoně je plné popisů, jak kanibalové zacházejí se svými oběťmi a jak przní (ve všech smyslech tohoto slova) jejich těla. Ketchum tyto naturalistické výjevy prokládá pasážemi jak z kuchařek našich babiček… vysvětluje, proč je důležité, aby se „maso“ bálo, jak udělat trochu něčeho sušeného do zásoby, kterak ze střev připravit klobásy. Není to čtení pro slabé povahy, byť se dnes již nepíše rok 1981, kdy vyšel román poprvé.

Ale není to ani čtení pro hledače senzací a prosté „pornografie násilí“. Dobré horory se díky vztahu k výše uvedenému narušení integrity vyznačují blízkostí mystickým podobenstvím a psychologickým románům. A Ketchum dobrý horor napsal. Polovinu knihy věnuje přípravě scény – stručnému, ale trefnému popisu malého buranského městečka, v jehož lesích se cosi skrývá. Seznamuje nás s aktéry (bez toho, že byste dokázali odhadnout, kdo je vlastně „slabým kusem“) a trousí poznámky o krabech mrchožroutech. Pokud chcete něco laciného, budete se muset spokojit jen s názvem městečka.

Kanibalové, burani a další havěť

Pokud bude mít román nějaký problém, pak jím bude jeho stáří a skutečnost, že v Čechách neexistuje tradice, o niž by se mohl opřít. Aby bylo jasno – známe bezpočet buranských i kanibalistických hororů, známe i moderní vlnu gore filmů, kde se zástupci civilizace střetávají s primitivismem (kupř. film Eden Lake). Bohužel je většina podobných snímků skutečně pouze krvavou zábavou, bez ohledu na to, zda se točí v USA, Británii, Francii či Srbsku… To, co vzniklo původně jako šokující nový směr, který přináší do unaveného hororu svěží vítr a navrací ho znovu ke kořenům (a specifické estetice či schopnosti konzultovat sociologické i psychologické problémy moderní doby), se utopilo v opakování stále stejných schémat stále horšími a horšími tvůrci.

A jelikož u nás známe především onu pokleslou variantu subžánru (s čestnou výjimkou několika zásadních filmových děl, u jejichž znalců však nemůžeme zaručit, že budou patřit k nadšeným čtenářům), musíme si před začtením do Po sezoně pracně vštěpovat, že zde máme co do činění s jedním z prvních děl podobného ražení. Pokud tedy jedna z postav – a nyní přijde spoiler – zemře ve chvíli, kdy už všichni očekávají záchranu – a navíc rukou těchto zachránců – není to klišé, ale vyjádření názoru autora, že něco prostě přežít nelze.

Znovu tedy zdůrazňuji, že Po sezoně není založené na vulgárních atrakcích, ale na jasné vizi Temnoty, kterou nelze porazit a která navždy změní každého, kdo se s ní střetne. Nedokážu se ubránit dojmu, že by Ketchumovi slušelo vydání např. ve Světové knihovně Odeonu – pro čtenáře této edice by byl možná příliš násilný a vulgární, ale jistě by vyprovokoval větší odezvu a diskuzi, protože zároveň s pobouřením by nebylo pochyb ani o jeho kvalitách…

Recenze převzata ze serveru Knihožrout.