Ocenění

Žeravé znamenie Prešpurku (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Úterý 24 Listopad 2015 9.25

Když se začátkem loňského roku slovenský spisovatel Juraj Červenák na svých stránkách vyjádřil, že se prvního dílu historické detektivní série Stein a Barbarič prodalo na Slovensku za tři měsíce víc, než kterékoli jeho jiné knihy za tři roky, bylo to jasný doklad toho, že si doširoka otevřel pomyslné dveře ke zcela novým čtenářům. Blíží se konec roku 2015 a nám se v českém překladu pod názvem Ohnivé znamení dostalo už třetího svazku cyklu, a tak o přetrvávající popularitě nemůže být pochyb. Ač je Juraj Červenák většinou čtenářů stále považován primárně za autora fantasy, je vidět, že se nebojí ani historických událostí zahalených do detektivního hávu. Uvidíme tedy, jak se mu do budoucna bude dařit uspokojit neustále se rozšiřující počty svých čtenářů.

ohnive-znameni-obalka

V poslední době se i někteří oblíbení čeští spisovatelé fantastického žánru pokoušejí zdokonalit odlišné žánrové dovednosti, a to se slušnými úspěchy. Žánrem, který v těchto snahách jednoznačně hraje prim, je právě detektivka. Ovšem Červenákem psaná historická detektivka je zcela jistě vyšší stupeň pomyslné autorské dovednosti, vedle promyšlené zápletky musí zručně pracovat s pokud možno přesnými historickými fakty. Vložit Žižkovi do ruky lehký kulomet si mohou dovolit Černí baroni, ale u náročných čtenářů by to prošlo jen stěží. Styl, kterým Juraj Červenák své knihy píše, by se dal charakterizovat až uhrančivou čtivostí. Nepoužívá zbytečných a nudných odboček, neutápí se v nadměrném vysvětlovaní nepodstatností a v nudných popisech, ani své čtenáře netýrá přílišnou rozvláčností v místech, kde pro ni není místo. Z temné fantasy, kde má jako spisovatel nezpochybnitelné kořeny, si přinesl cit pro budování mnohdy až tísnivé atmosféry, potřebnou šťávu v podobě honby za vyřešením případu a schopnost vystihnout ducha doby, což je v rámci historické prózy bezesporu podstatná věc.

Ohnivé znamení se v rámci série nepyšní pouze prozatím největším počtem stran, ale rovněž dosti pochmurnou atmosférou, která něžně koketuje s hororovými prvky. Hned na samotném začátku notáři Barbaričovi přeběhne přes cestu pes, na čemž by nebylo nic zvláštního, kdyby tedy v tlamě nenesl lidskou ruku. Učenci nezbývá, než se vydat po stopě, která ho přivede nejen ke zbytku těla, ale především k novému případu. Zpočátku se vše jeví jen jako případ běžného přepadávaní kupců na cestě do Prešpurku, dnešní Bratislavy, a ohavného kupčení s bílým masem. Na místě jsou dokonce zastiženi i podezřelí, ale když se notáři připlete do cesty anděl smrti, je nucen povolat posily. Těmi není nikdo jiný, než důvěrně známé postavy z předchozích dílů – kapitán Stein a kaprál Jaroš. Po obchodní cestě se vydávají do Prešpurku, jenž se stal po pádu Budína hlavním městem Uher. Tam se ovšem zdánlivě triviální případ začíná náramně zamotávat a trojice detektivů s pověřovacím glejtem samotného arcivévody Matyáše Habsburského se střemhlav vrhá do případu, o který město v očekávání velkého jarmarku a voleb zrovna nestálo. Nejen z důvodu, že stopy vedou k tamní nejvýše postavené vrchnosti, ale také proto, že díky němu začínají být místní strašidelné legendy až přespříliš živé.

stein-barbaric

Tak jako v předchozích románech se autorovi opět povedlo umně vykreslit historickou dobu a její reálie. Nahlédneme nejen do nuzných šenků, ale i do vyhlášeného hampejzu určeného prešpurské společenské smetánce, kde potkáme jednu starou známou. Prim budou hrát místní legendy i mučicí nástroje, v jejichž užívání, jak se ukáže, není zběhlý jen katův syn kaprál Bohdan Jaroš. Pokud se v předchozích dvou knihách podařilo místy navodit erotické dusno, tak v tomto pokračování vás začne pořádně škrtit límeček a někteří raději nebudou vstávat od stolu zatíženého korbely piva a vybranými pokrmy. Hrdiny série si jednoduše nejde neoblíbit, už jen pro naprostý nesoulad jejich povah. Společně však tvoří vynikající mordpartu, která často nejprve jedná a teprve poté přemýšlí o následcích, čímž zpravidla spouští stavidla událostí ženoucí děj zběsile vpřed. Kouzlo přitažlivosti spočívá ve vykreslení jednotlivých postav, které je úsporné. S hrdiny prožíváme už třetí případ, ale popravdě o nich zase tolik nevíme. Jeden je nepolepšitelný sukničkář, druhý zbožný turkobijec a třetí nemluva s poněkud zvrhlými choutkami. Ale co jiného ještě víme…?

Podobně se Červenák chová i k dalším postavám, není nutné, aby do nich čtenář nahlížel jako do studny poznání, co potřebuje vědět, ví. Mozaika takovýchto malých tajemství pak knize dodává na napětí a pozoruhodnosti. O co se pokusil Andrzej Sapkowski ve své husitské trilogii, je zde předloženo zdařilejším způsobem nejen proto, že vítr vane směrem k historickému detektivnímu románu. Přerod autora fantastiky ve spisovatele pro širší masy je zdařile dokonán. Magii a kouzla vystřídaly lektvary a alchymisté, vysněný svět bájných reků se z temných hvozdů přetavil do ulic historických měst a hrdinům šlehají blesky maximálně z očí. Mečem obřích rozměrů se neohání heroický svalovec, ale na slovo skoupý kaprál, bystrost úsudku neleží na bedrech mytické kněžny, ale vzdělaného notáře, a děj nenakopává kupředu chromý mladík zbavený kletby, ale válečný veterán v letech s horkou hlavou. A podle mého soudu je to jen dobře, protože zkušený autor nepotřebuje k uhranutí fanoušků nadpřirozená kouzla.

Juraj Červenák: Ohnivé znamení

vázaná, překlad Robert Pilch, obálka Pavel Růt, 400 stran, 398 Kč

Související odkazy:

Vražedný závan ze štol Pekelného vrchu (recenze)

Kdo má na rukou krev prvorozených? (recenze)

argo-logo

395 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.