Ocenění

Osobnosti žánru doporučují (Hokr, Slováková, Kopřiva)

Autor | Aktuality | Neděle 3 července 2016 9.30

V jedné z nejúspěšnějších sérií článků na našem webu doporučovaly osobnosti fantastického žánru našim čtenářům oblíbená literární díla. Ať už to byla díla věhlasná či naopak pozapomenutá, vždy bylo zajímavé se dozvědět, které knihy jsou dle předních osobností české i slovenské fantastiky stále hodny doporučení. Takřka na chlup přesně po dvou letech jsme se k tomuto konceptu vrátili v nové sérii článků, v níž budou tentokrát stejné i nové tváře našim čtenářům doporučovat výjimečné či neobvyklé filmové zážitky. Jako druhá trojice odvážných se nám se svým vkusem představí publicista Boris Hokr, spisovatelka Petra Slováková a spisovatel Štěpán Kopřiva. Je jejich vkus podobný tomu vašemu? Našli jste mezi filmy vám dosud neznámé snímky?

osobnosti-film-02

BORIS HOKR

Doručovací služba slečny Kiki (1989)

Disney na vrcholu? Kdepak. Pixar na vrcholu? Ani náhodou. Hajao Mijazaki, to je teprve kvalitka. A je třeba připomenout, že v září se do našich kin zase dostane jeho oscarová Cesta do fantazie. Věřte mi – vidět jeho filmy na plátně, to je sakra zážitek. A taková Princezna Mononoke je jeden ze tří nejlepších fantasy filmů všech dob – a ne, nehodlám doplnit slůvko „animovaných“. Přesto si dovolím doporučit v prvé řadě jeden z jeho „menších“ snímků. Příběh o mladé čarodějce, která si musí podle tradice ve věku třinácti let najít živnost v cizím městě je naprostá… pohoda. Od prvních tónů mírně najazzlého soundtracku přes každodenní peripetie v jakémsi skorofrancouzském městečku vonícím bagetami a mořem až po jakýkoliv výstup jednoho černého kocourka. Po-ho-da.

Velrybí hudba (1994)

Tenhle kanadský filmík není zrovna známý, ale pokud na něj někde narazíte a máte zrovna náladu pod psa… tak tímhle se z toho dostanete. Je to smutný film. V tom nejlepším slova smyslu. Na samotě žijící bývalý rocker podléhá čím dál víc svému podivínství (a dost pravděpodobně i šílenství… nebo je to prostě životem semletý prosťáček) a jediné, co ho zajímá, je nahrávání zpěvu velryb. A pak do jeho života vstoupí záhadná žena na útěku. Tohle ale není žádný klasický milostný příběh. Oba protagonisté mají své démony a svět je prostě svině. Bonusem je vedlejší role Paula Grosse aka Bentona Frasera ze seriálu Směr jih – garantuju vám ale, že tady z něj budete pořádně v šoku.

Solomon Kane (2009)

V kinech zrovna řádí WarCraft a i když to není vůbec špatná záležitost, tak jsem si celou dobu v kině říkal, proč se v Hollywoodu sakra tolik snaží prorvat fantasy jen přes blockbustery? Proč nevyužijí potenciál, který tu je v menších filmech? Podívejte se třeba na Solomona Kanea! Jasně, triky nejsou zrovna dech beroucí a příběhově se to s předlohou Roberta E. Howarda taky dvakrát nepotkalo… ale rozhodně si to vzalo jejího ducha a charismatický James Purefoy byl zrovna na vrcholu kariéry. Špinavý, temný film, který ukazuje, že hrdinská fantasy je prostě filmovější než ta epická – a to říkám jako člověk, který usíná s Pánem prstenů pod polštářem. Vedle Miliusova Barbara Conana v žánru lepší film nenajdete.

PETRA SLOVÁKOVÁ

Ospalá díra (1999)

Americký horor inspirovaný povídkou Washingtona Irvinga stvořil Tim Burton v době, kdy ještě divák očekával s nadšením každý jeho další film. Předloha zde sice zůstala jen ve formě volné inspirace, ale film je zručně natočený, temný, strašidelný a se smysluplnou zápletkou. Newyorský konstábl Ichabod Crane je pro své nadřízené až příliš pokrokový a problémový, proto je vyslán do odlehlé vesnice Ospalá díra, kde má vyřešit případy záhadných vražd. Vyděšení obyvatelé se domnívají, že za vším je legendární Bezhlavý jezdec… Ospalá díra má charakteristický Burtonův rukopis včetně specifického humoru a šílených kulis, nechybí ani Johny Depp a vše ještě podtrhuje skvělá hudba Dannyho Elfmana.

Vrána (1994)

Kultovní záležitost inspirovaná slavným OʼBarrovým stejnojmenným komiksem o tom, že láska a pomsta překonají všechno… i smrt. Jsem velký fanda předlohy, ale film se mi líbil, i když byl trochu odlišný. V hlavní roli Erika se představil Brandon Lee, který při natáčení tragicky zahynul. Je to temný a drsný snímek, v němž nechybí tragická romantika.

Blade Runner (1982)

Vždy mě překvapí, kolik lidí tento film nezná, což je chyba, protože myslím, že patří mezi nadmíru povedené. Děj se volně inspiroval knihou Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách?, takže je tak nějak jasné, co od toho čekat: hodně filozofie, promakanou psychologii postav a skvělý nápad. Příběh pojednává o replikantech, robotech tak dokonalých, že jsou téměř totožní s lidmi. Ti jsou však zneužíváni a po krvavém povstání, které provedou, je jim zakázán vstup na Zemi pod hrozbou okamžité likvidace… Vévodí tu skvělé herecké výkony. Výtvarná stránka a práce s kamerou je obdivuhodně propracovaná. Ridley Scott se u mě zapsal vysoko nejen Vetřelcem, ale i touto skvělou sci-fi.

ŠTĚPÁN KOPŘIVA

Primer (2004)

Pravděpodobně nejkomplexnější a nejdotaženější časovka, jaká kdy byla natočena. Meissnerův efekt, obousměrná kauzální logika, devět časových linií, hrdinové, kteří se opravnými skoky zmnoží až do šesté generace a způsob vyprávění, který vám nic nedaruje zadarmo. Prostě něco pro ty, které omrzelo, že se v hollywoodských časovkách pořád dokola dření jen ty nejzákladnější chronoklasmy… a hlavně pro ty, co si k filmům rádi kreslí diagramy.

Mi mefahed mezeev hara (2013)

Izraleský komediothriller o uřezaných hlavách znásilněných dětí, údajném pedofilním vrahovi a odvěké palčivé otázce, jestli je k několikahodinovému mučení lepší kladivo nebo letlampa. Na rozdíl od tematicky podobného Villeneuveova Zmizení, kde zoufalí otcové též berou spravedlnost do vlastních rukou a kde se sází především na žilnaté herectví a scenáristické kličkování, nabízí tahle sebevědomá izraelská žánrovka soustředěnou sevřenost, zábavně sociopatické hrdiny a především znepokojivě hladké přepínání mezi neuhýbavou brutalitou a ponurým humorem.

Blow Out (1981)

Výsostně zvukový thriller. Jack Terry, audiotechnik béčkových hororů (nejlepší předpulpfictionovská role Johna Travolty), při terénním sběru nových přírůstků náhodou nahraje i autohavárii prezidentského kandidáta. A jak pásku poslouchá znovu a znovu, aby se dobral, co na ní vlastně je, stává se z ní jeho osobní Zappruderův film – a současně s tím De Palmův snímek přestává být pouhou zábavnou variantou Antonioniho Zvětšeniny a s pomocí voyeurského principu stahuje Jacka i diváka stále hlouběji do roztříštěných ozvěn politických konspirací… až k voyeursky bezmocnému, agonicky zpomalenému finiši a sarkasticky kruté pointě.

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Podaný, Veselá, Heteša)

1 176 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment od Kim — 4.7.2016 @ 8.35

    Blade Runner a Ospalá díra

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.