Ocenění

Osobnosti žánru doporučují (Dufková, Pelech, Nečas)

Autor redakce | Aktuality | Neděle 2 Únor 2014 7.30

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Editu Dufkovou, Tadeáše Pelecha a Ondřeje S. Nečase o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

EDITA DUFKOVÁ DOPORUČUJE

Rozhodnout, která kniha je nejlepší, nebo alespoň moje nejoblíbenější, není vůbec snadné. Ještě jsem zdaleka všechny knihy nečetla a nejspíš nikdy nepřečtu, protože spisovatelé stále produkují nové a nové… takže ta nejlepší mi možná zůstane navždy utajena. Doporučovatelé přede mnou mi už navíc sebrali možnost sáhnout po osvědčených peckách (Neuromancer, Válka s mloky, Solaris…), a tak vám představím trojici knih, které mě zaujaly a oslovily. Jestli jsou to ty nej už si rozhodněte sami…

IAN McDONALD: ŘEKA BOHŮ

Tahle kniha z Indie blízké budoucnosti je trochu jako indické jídlo – namíchané ze spousty ingrediencí a koření vyvážených tak, že výsledkem je něco jedinečného a velice chutného. Když to proběhnu jen namátkou, dostanete futuristickou Indii řešící klimatické změny i starou dobrou hnusnou politiku, jejíž občané vzývají hinduistická božstva i virtuální hrdiny nekonečného televizního seriálu. Autor přihodí artefakt z kosmu, strasti třetího pohlaví i dívky, o jejímž člověčenství lze pochybovat, a ještě mnohem víc, to vše v podání pěti paralelních osudů, které do sebe v závěru dokonale zapadnou. A navíc se tu umělé inteligence manifestují opravdu originálním způsobem.

KURT VONNEGUT JR.: KOLÍBKA

Dílo, ve kterém se zrodil led typu devět. Kdybych měla vybrat tři nej sci-fi vynálezy, led typu devět by mezi nimi určitě figuroval. Tahle substance, která může zmrazit celý svět, mě od přečtení Kolíbky nepřestala fascinovat, a asi není náhodou, že se můj první román hodně točí kolem divných typů ledu. Jestli se chcete s ledem seznámit i z jeho temné stránky, nemůžete román vynechat. Pokud vás fyzika nebere a jste více duchovně založení, možná vás osloví Knihy Bokononovy a otevřou vám cestu k novému náboženství a úplně novému pohledu na svět.

MIKE RESNICK: KIRINYAGA

V prvé řadě svět: Utopická černošská vesnice držící se starých tradic, vybudovaná na terraformované planetoidě v daleké budoucnosti. Za druhé myšlenka: Pokud vytvoříte dokonalou utopii, budou v ní všichni její obyvatelé dokonale šťastni? A jak dlouho to potrvá, než se vám váš ráj začne drobit na okrajích, než zjistíte, že to možná nikdy utopie nebyla? K tomu jako třetí bod přidejte výborně promyšlené a sepsané příběhy, ve kterých vás šaman kmene Kikujů provede po svém ideálním světě, a máte knihu, jakou byste rozhodně neměli opomenout.

TADEÁŠ PELECH DOPORUČUJE

Protože vybrat ze všech oblíbených autorů a jejich děl jen tři knížky je opravdu náročný úkol, obejdu ho alespoň tím, že vyberu tři série. A protože jsem všechny četl v originále, nedokážu posoudit, nakolik dobrou práci odvedli jejich překladatelé do češtiny, ale doufám, že alespoň velmi dobrou.

DOUGLAS ADAMS: STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII

Britský humor je mi velmi sympatický, proto jako první ze svých oblíbených sérií vybírám právě tuhle. S prvním dílem (a zakrátko i se všemi zbývajícími) jsem se před lety seznámil během svého pracovního pobytu v Londýně. Účastnil jsem se tam jakýchsi kurzů a bylo zajímavé sledovat reakce Britů, když viděli knížku opatřenou na obálce nezbytným nápisem Don‘t panic!. V podstatě všichni ji znali a dokázali o ní dlouze diskutovat. Přišlo mi tehdy, že by se dala ze širšího kulturního hlediska srovnat třeba s Haškovým Švejkem u nás. Humoru není nikdy dost, a když je dostatečně absurdní a suchý, o to lépe. Nikdy jsem se nezúčastnil ručníkového dne a ani film se mi dvakrát nelíbil, ale tuhle sérii řadím do své desítky nejlepších fantastických příběhů. Díky za všechny ryby.

MIKE RESNICK: KIRINYAGA

Mike Resnick je značně plodný autor schopný ponorů do nejrůznějších subžánrů. Jeho rady začínajícím autorům mi vždy přišly užitečné a podnětné. A jeho sérii povídek o africké utopii na terraformované planetce kdesi ve vesmíru považuju za jednu z nejlepších utopií všech dob. Autor si zvolil méně známý kmen pokojných pastevců od hory Mount Kenya, kteří se pod duchovním vedením svého šamana snaží žít tak, jako žili jejich předkové v dobách před invazí západní civilizace do jejich domoviny. V konfrontaci s pohodlím, jež poskytují soudobé technologie, se v podstatě jedná o utopii odsouzenou k zániku už od samotného počátku. Než k němu ale Resnick se svým šamanem dojdou, je určitě příjemné ponořit se do jejich světa a popřemýšlet nad smyslem života, tradic a pokroku.

HARRY HARRISON: NA ZÁPAD OD RÁJE

K Harrisonovi mám zvláštní vztah. Je to první autor, jehož překlad mi někde vydali (shodou okolností v Ikarii) a se kterým jsem měl možnost si i popovídat na jednom z Bohemiaconů. Kromě humoru a akce ze sérií o Kryse z nerez oceli a o galaktickém hrdinovi Billovi napsal i několik příběhů z paralelních vesmírů z různých dob historie Země. Vybral jsem si ten, ve kterém dinosauři nevyhynuli a dosáhli úrovně inteligence srovnatelné s tou naší současnou. Protože ale neobývali všechny kontinenty, mohli se vedle nich podobně vyvinout i lidé, kteří v této trilogii dostali roli zaostalých barbarů. S tím, jak se mění klimatické podmínky, střetávají se tyto dvě inteligence stále častěji a i tentokrát platí, že hrubá síla barbarů dokáže převálcovat technickou nadvládu změkčilé, intrikánské a dekadentní civilizace.

ONDŘEJ S. NEČAS DOPORUČUJE

RAY BRADBURY: TUDY PŘIJDE NĚCO ZLÉHO

Nikdo nepochybuje o tom, že mistr Bradbury je génius-povídkář, ale já mám stejně raději jeho romány. Na větším prostoru se teprve může pořádně vyřádit jeho schopnost zacházet s jazykem jako s nějakým obřím legem, kde se dílky vrství jeden na druhý, a když už to vypadá, že se to celé musí zřítit, autor jen nahodí další patro. Tudy přijde něco zlého je zvláštní v tom, že je pro děti i pro dospělé. Je v něm dobrodružství i nostalgie. Ve většině knížek, kde se dětští hrdinové střetávají s nadpřirozenými protivníky, stojí dospělí stranou, a buď své potomky neposlouchají, nebo jim nevěří. Tady ne. Tady jsou dva kluci a táta jednoho z nich rovnocennými partnery a společně bojují proti ďábelskému lunaparku, každý z nich má své slabiny a přednosti. A když na to přijde, dovedou si jen tak sednout a poklábosit o životě – a není to vůbec nuda. Ať už tu knížku čtete jako hororovou fantasy pro mladší čtenáře (a některá místa jsou pěkně strašidelná), nebo jako melancholické podobenství o dětských snech narážejících na realitu dospělosti, funguje dokonale a nechá vám na kůži přesně ten správný pocit podzimního listí provlhlého mlhou.

CLIFFORD D. SIMAK: REZERVACE GOBLINŮ

Mám Simaka rád, ale abych se přiznal, neberou mě tolik jeho ceněná díla, kde se dotýká existenciálních otázek vývoje a budoucnosti lidstva, etiky pokroku a tak – jako je Přestupní stanice, Město atd. Jsou jistě taky dobré, ale já mám raději jeho rozvernější dílka, ve kterých se nepouští do žádných velkých témat a jen si tak hraje s fantazií – jako Pryč z jejich myslí, Čas je ta nejjednodušší věc či Prstenec kolem slunce. Lidé tam neřeší nic složitého, jen se jim stávají neuvěřitelné věci, oni to musí nějak ustát a ještě pokud možno nějak elegantně glosovat. Rezervace goblinů v tom jde snad nejdál. On to vlastně není román, je to spíš, jako kdybyste se se Simakem posadili u krbu, objednali si číšku medoviny a on začal vyprávět. Vypráví, co mu slina na jazyk přinese, vrší jeden nápad na druhý a u žádného se moc nezdrží, opouští je, když ho přestanou bavit a když zrovna kápne na něco lepšího. Nesmíte se zlobit, když věci nezapadnou do sebe, postavy zmizí a vedlejší linie nejsou vyřešené, o to nejde, musíte prostě jen sedět, poslouchat a žasnout. Když hrdina přilétá z vesmíru a zjistí, že muž, který si mezitím přivlastnil jeho identitu, byl zavražděn, když William Shakespeare přicestuje z minulosti a potkává svého vlastního ducha, skřítkové demonstrují za svá práva a profesor-Neandrtálec jde místo přednášky na pivo – to prostě nemůže dávat smysl, to se musí prožít.

JAN WEISS: DŮM O TISÍCI PATRECH

A na závěr něco trochu vážnějšího. Jan Weiss napsal Dům o tisíci patrech v roce 1929, čemuž se při čtení skoro nechce věřit, vzhledem k svižnému jazyku a takřka videoklipovému stylu vyprávění. Přestože autor zažil jen první světovou válku, dokáže obdivuhodně přesně vystihnout všechny hrůzy, které dvacáté století ještě čekají – úchylná válečná zaslepenost vládců, kořistnictví boháčů, pohrdání životem, zahrávání si s přírodou, všechno je to tam zabaleno a vylepeno na reklamních poutačích. Autor se ovšem nepouští do žádného moralizování nebo bědování – místo toho předkládá příběh šestákového detektiva bez bázně a hany, neviditelného superhrdiny Petra Broka, který všechno zlo poráží mrknutím oka, svrhne šíleného skřeta z jeho trůnu, zachrání princeznu a vrátí svět do normálu. Svou dokonalou neskutečností dělá příšery kolem sebe stejně neskutečné a tím i porazitelné. V dnešní době, kdy sci-fi slouží hlavně k tomu, aby nám v různých postapokalyptických a jiných katastrofických vizích ukázala, jak hnusný by mohl svět být, je docela dobré uvědomit si, že bývaly doby, kdy svět byl opravdu hnusný a fantazie byla jediná možnost, jak nezešílet.

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Kadlečková, Němec, Procházka)

Osobnosti žánru doporučují (Nováková, Podaný, Kopřiva)

Osobnosti žánru doporučují (Herec, Vrbenská, Šlechta)

Osobnosti žánru doporučují (Rečková, Králik, Renčín)

Osobnosti žánru doporučují (Veselá, Hokr, Kyša)

Osobnosti žánru doporučují (Pavelková, Kotrle, Linc)

Osobnosti žánru doporučují (Ríša, Lukačovičová, Pavlovský)

Osobnosti žánru doporučují (Bronec, Neomillnerová, Hlávka)

Osobnosti žánru doporučují (Slováková, Popiolek, Medek)

SPECIÁL: Redakce webu XB-1 doporučuje (Buriánková, Kubátová, Bílek)

470 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Jana Dvořáčková — 2.2.2014 @ 20.22

    Neadresný povzdech čtenářky: Lidi, já vás mám fakt ráda, ale tohle mě zničí :). Z doposud doporučovaných mám tak pětinu, dvě pětiny z nějakých důvodů číst nechci, na další dělám místo v knihovně.
    Poznámka do čtenářského deníčku: pořídit si další knihovnu :), přestat jíst a ubezpečovat rodinu, že je mám ráda, protože nějaké věcné dary pár let nedostanou :).

    Oblíbené. Líbí/nelíbí: Thumb up 5 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.