Ocenění

Osobnosti žánru doporučují (Pavelková, Kotrle, Linc)

Autor redakce | Aktuality | Sobota 30 Listopad 2013 9.00

Máme je rádi a vážíme si jich. Jsou to osobnosti domácí žánrové scény a jejich práce nám přináší jen a jen radost. Jenže co oni sami považují v žánru za to nejpozoruhodnější? Co by nám chtěli doporučit? Půjde o knihy, které bychom od nich nečekali? Půjde o knihy, které jsme snad sami dosud přehlíželi, a přitom bychom moc rádi věděli, co na nich věhlasné osobnosti zaujalo? V dalším článku naší nové série jsme požádali Sašu Pavelkovou, Petra Kotrleho a Mílu Lince o to, aby čtenářům doporučili trojici knih fantastického žánru. Nemuselo jít o tituly, které snad pokládají za nejlepší, každopádně jde ale o knihy, které mají rádi a neváhají se o to s námi podělit…

ALEXANDRA PAVELKOVÁ DOPORUČUJE

Jestli vám na dlouhé zimní večery stačí tři knížky, zkuste to s následujícími. Ale jestli jsou vám, stejně jako mě, tři knížky málo, zkuste všechny zmíněné série. Snad vám do nového roku vydrží…

JOHN SCALZI: AGENT HVĚZD

Scalziho znají čtenáři především jako autora série Koloniální války, což je, dle mého mínění, jedna z nejlepších military science fiction, ke kterým se můžeme v našich zemích dostat. Trochu z jiného soudku je jeho román Agent hvězd. Hlavní hrdina Thomas Stein je mladý, dravý a velice perspektivní zaměstnanec PR agentury, která pečuje o hvězdy – ty hollywoodské. Vysoká úspěšnost v zařizování kontraktů i pro absolutní lůzry mu přivede extra klienty – Yherajky. Yherajkové k nám přiletěli, aby pozemšťanům nabídli přátelství, ale uvědomují si, že jejich vzhled a především způsob komunikace předem odsuzují první kontakt s lidmi k nezdaru. Je na Steinovi, aby vymyslel takovou PR kampaň, která by vedla k radostnému zjištění, že ve vesmíru nejsme sami. Čtenář musí postupné budování image cizí rasy sledovat s úsměvem, protože Scalzi ho nepochybně s úsměvem, místy škodolibým, také psal. Vtipně odhaluje praktiky agentur a bulváru, čímž vlastně dává návod, jak lze (za jistých okolností) i z totálního odpadu udělat hvězdu, a zůstat přitom člověkem s páteří.

PATRICIA BRIGGSOVÁ: DVOJÍ SPRAVEDLNOST

Nejsem velkým fanouškem upírsko-vlkodlačích románků, ale někdy člověk musí udělat výjimku. Patricii Briggsovou jsem se naučila mít ráda kvůli kojotce Mercedes Thompsonové, automechaničce, která se specializuje na Volkswageny a vměšování se do věcí zapovězených. Když vyšel Železný polibek, myslela jsem, že Briggsová dosáhla svého literárního vrcholu a všechno po něm už bude jen příjemným opakováním. Novější série s omegou Annou Lathamovou tomu nasvědčovala – autorka se ponořila do analýzy vlkodlačích vztahů na úkor děje a čtivosti. Avšak třetí díl s názvem Dvojí spravedlnost nám vrátil starou dobrou Briggsovou, která se nebojí svým hrdinům házet pod nohy špalky i horší věci. Zatímco předchozí díly byly takřka komorní, zde se autorka konečně odvážila rozehrát partii mnohem kolosálnějších rozměrů, než by se vám při pátrání po vrahovi a jeho oběti mohlo zdát. Svět není spravedlivý. Boží mlýny melou sice pomalu, ale jistě. A snad je opravdu zapotřebí, abychom my, lidé, dostali za své lži, lhostejnost a intriky jednou pořádně přes držku.

ILONA ANDREWSOVÁ: MAGIE ZABÍJÍ

Opravdu zrovna nefandím romantickým záležitostem mezi lidskými dívkami, nadpozemsky krásnými upíry a hezky stavěnými vlkodlaky. Zato mám ráda detektivku drsné školy, zejména když je kořeněná slušnou dávkou fantasy a humoru. Ono se těžko také odolává, když dívka zavolá na superextrafujtajbl dominantního Pána šelem: Na, čiči? I když manželé Gordonovi píšící pod jménem Ilona Andrewsová měli zpočátku pomalejší rozjezd, jejich svět pulzující vlnami techu a magie je v současné fantasy příjemným osvěžením. Magie zabíjí je zatím posledním dílem série o Kate Danielsové, původně žoldnéřce s velice působivým rodokmenem. Když příliš vyčuhovala i z takové sebranky, jakou je Řád rytířů milosrdné pomoci, a zveřejnila svůj svazek s megaalfem všech kožoměnců v Atlante, otevřela si vlastní agenturu. Samozřejmě, věci se začaly tak trochu připosírat a Kate najednou zjišťuje, že by se musela nechat naklonovat, aby stihla zachránit život všem. A to nelze. Šílené tempo nenechá čtenáře vydechnout, ale při tom všem si určitě všimnete, jak se světové události v posledních letech podepisují i na moderní fantasy. A když knihu přečtete znova, budete už tempo určovat vy.

PETR KOTRLE DOPORUČUJE

URSULA K. LE GUIN: VYDĚDĚNEC

K téhle knize jsem se dostal ještě v jiném světě, před rokem 1989, a patřila k těm, které mi tenkrát pomáhaly otevřít oči a vnímat svět, do něhož jsem chtě nechtě vyrostl. Její hlavní hrdina, geniální fyzik Shevek, chce aplikací své teorie pomoci k překonávání bariér mezi lidmi, ale prakticky je semlet realitou, která dokáže i ten sebelepší vynález zneužít. Vím, jak mě naprosto dostaly už první odstavce: Jako všechny zdi, byla i tato dvojznačná, měla dvě strany. Co bylo uvnitř a co venku záleželo na tom, na které straně jste byli vy. Jednoduchá, možná až banální pravda, hlavně z dnešního pohledu. Těžko si představit, že by ta kniha mohla vyjít v socialistickém Československu, třebaže autorka této zvláštní utopie měří rovným metrem jak paralele tehdejšího socialistického bloku, tak bohatému Západu, a vlastně i tomu deklarovaně spravedlivému, ale ve skutečnosti nefungujícímu anarchistickému Anarresu, odkud její hrdina vyšel. Ale kdyby se to stalo, prodaly by se jí desetitisíce. Jenže když se Vyděděnec v roce 1995 dostal k českým čtenářům, bylo už na tenhle typ sci-fi s humanistickým přesahem trochu pozdě. Anebo naopak brzy? Byl bych rád, kdyby ta kniha dostala novou šanci, protože má co nabídnout hlavně těm, kteří od sci-fi nečekají především prvoplánovou akci. A představuje ideální vstupní bránu do širého a rozmanitého vesmíru, který Ursula K. Le Guinová ve svém Hainském cyklu vytvořila.

ALASTAIR REYNOLS: ODHALENÝ VESMÍR

Tohle je samozřejmě úplně jiná sci-fi, a řekl bych, že přesně podle mého gusta, protože nabízí dostatečně velký prostor tomu, aby se něco dělo (většinou epicky, ve velkém, s propracovanými speciálními efekty a v pestrých vesmírných kulisách), ale najde se i nějaká ta myšlenka, která se může zaseknout drápkem. Když se ke mně Odhalený vesmír před léty dostal, ještě jsem netušil, že se ve světě rozjíždí něco jako new space opera, něco, co dokáže vdechnout skomírajícímu žánru klasických vesmírných dobrodružství nový život, když do infuzní směsi přimíchá nové technologie, umělé inteligence, nápadité zbraně a občas i trochu toho černého humoru. Snažit se v několika řádcích shrnout děj tohoto bezmála sedmisetstránkového románu by byl poměrně nevděčný úkol, a tak se spokojím s konstatováním, že dějových linií je hned několik, počínaje pátráním po příčinách zániku staré mimozemské civilizace a konče intrikami, jimž sluší galaktické rozměry. A komu by to nestačilo, má to štěstí, že Odhalený vesmír představuje pouze první titul z volného cyklu odehrávajícího se ve stejném vesmíru (Kaldera, Archa, Údolí vykoupení). Momentálně čtu Prefekta, který česky dosud nevyšel, a po dlouhé době si opět užívám ten správný pocit úžasu, jenž ke sci-fi patří.

GUY GAVRIEL KAY: POD NEBESY

Aby to nebylo jednotvárné, chtělo by to něco z jiného kotlíku fantastiky. Pravda, kniha, kterou jsem se nakonec rozhodl doporučit, zase tak mnoho prvků fantasy neobsahuje, ale to jí neubírá na kráse a podmanivosti. Skoro se stydím přiznat, že jsem jejího autora, Kanaďana Guye Gavriela Kaye, objevil až díky ní. Samozřejmě jsem věděl, že někdo takový existuje a píše dobře, ale prostě jsme se nějak míjeli… do chvíle, kdy jsem uviděl krásnou obálku Larryho Rostanta a přečet si anotaci, která mě – jak to má správná anotace dělat – chytila a nepustila. Podobně, jako to Kay udělal už několikrát, i tady si vybral jedno období lidských dějin a jednu oblast na zeměkouli a přetvořil vše v bohatou mozaiku propletených příběhů, které v případě románu Pod nebesy čerpají ze staré Číny neboli Kitháje. Hlavní postava, Šen Tchaj, syn slavného generála, dostane za své služby nečekaný a vskutku královský dar – dvě stě padesát koní plemene, jehož pouhý jeden exemplář se rovná nesmírnému bohatství. Ten dar je natolik absurdní, že jedinou možností, jak s ním naložit, je darovat jej zase někomu jinému, třeba císaři. Šen Tchaj se tak vydává na dlouhou, riskantní cestu, a pochopitelně netuší, jakou lavinu svým rozhodnutím strhne. Kay je mistrný vypravěč, takže si dovede pohrát jak s postavami, aby za ně čtenář trnul hrůzou při každé nebezpečné štrapáci, tak s poetikou a filozofií místa, které si pro svůj příběh vybral – a v tom mu stará Čína poskytla obrovské možnosti. Knihu jsem přelouskal v originále, ale čeští čtenáři si ji mohou dopřát ve skvělém překladu Richarda Podaného. A pokud se jich najde dostatek, třeba se dočká zdejšího vydání i další Kayova kniha, kterou se do čínského prostředí vrátil, Řeka hvězd. Jsem rád, že i mne tento čtenářský zážitek teprve čeká.

MÍLA LINC DOPORUČUJE

CORMAC McCARTHY: CESTA

Kniha stojící na pomezí – autor nepatří do našeho rybníčku, a kdyby se příběh odehrával třeba v nějakém jiném světě (kupříkladu za druhé světové války), nejspíš by vyprávěl stejný příběh. Ale odehrává se ve zničené budoucnosti, takže naše je. A je to zatraceně dobrá kniha. Není ani moc akční, a milovníci příběhů se u ní asi zaseknou, protože se v ní jenom někam jde a kniha skončí, aniž by se někam došlo. Nicméně je to věc, která mě donutila přemýšlet a která se vůbec nehodí do pošmourného podzimního odpoledne, protože pak z lidstva dostanete takovou depku, že už nikdy nevylezete ven. Jen jedno varování – film vůbec nezkoušejte. Dostali byste z lidstva takovou depku, že byste už nikdy nevylezli ven. Ale tentokrát by vám k tomu bylo ještě na zvracení.

ROBERT HOLDSTOCK: LES MYTÁG

S fantasy jsem jako kluk začínal Pánem prstenů a Zaklínačem. Ale protože tyhle dvě knížky každý zná a doporučení není tolik zapotřebí, hned v závěsu za těmito srdcovkami jsou knihy Roberta Holdstocka. Les mytág patří možná k jedněm z nejošoupanějších, které doma máme. Když jsem ho četl poprvé, úplně mě okouzlil. Strašně moc jsem té knize chtěl věřit a potkávat zhmotnělé legendy u nás v lese na chatě. Spoustě jsem toho tehdy nerozuměl, řadu legend tehdy ještě neznal. Přesto jsem od té doby chodil kolem lesů s příjemným chvěním v páteři. Vlastně dodnes to tak cítím – a doufám, že jednou se stane nějaký zázrak, knihy začnou ovlivňovat náš svět a já ten svůj les mytág někdy najdu.

GARTH ENNIS: PREACHER

Není to tak dlouho, kdy jsem objevil kouzlo komiksů. Pročetl jsem jich docela dost horem spodem, ale nejvíc mi v paměti utkvěl Prechaer od Gartha Ennise. Má dvě velké přednosti. Jednou je černočerný humor. Možná místy spíše úchylný než černý. Příběh se nebojí ničeho a žádné tabu není dost svaté. Druhou věcí k vychválení jsou hrdinové: ti kladní i ti záporní. Na jedné straně stojí Jesse Custer, neohrožený ochránce žen a tak trochu projekce toho nejlepšího z Johna Wayna, na druhé veleúchylný herr Starr. A mezitím spousta dalších úchylů, které si prostě všechny zamilujete. A od jiných komiksových sérií má tahle tu výhodu, že už je celá, takže se můžete pročíst od začátku až do konce.

Související články:

Osobnosti žánru doporučují (Kadlečková, Němec, Procházka)

Osobnosti žánru doporučují (Nováková, Podaný, Kopřiva)

Osobnosti žánru doporučují (Herec, Vrbenská, Šlechta)

Osobnosti žánru doporučují (Rečková, Králik, Renčín)

Osobnosti žánru doporučují (Veselá, Hokr, Kyša)

719 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 4 »

  1. Comment by Julianne — 30.11.2013 @ 19.37

    S Odhaleným vesmírem musím jedině souhlasit, kniha (i stejnojmenná série) je úžasná! Je tím prvním a zároveň zatím nejlepším, co jsem četla od Reynoldse. Transport ledu i Century Rain byly dobré, ale na Odhalený vesmír neměly ani zdaleka a u obou mě zklamal slabší konec, což tady naštěstí v případě žádné z knih ani celkové série nenastalo. Na další Reynoldsovy práce se teprve chystám, po Century Rain (úžasné cca první dvě třetiny, slabý zbytek) jsem si musela dát trochu přestávku.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 2 Thumb down 1

  2. Comment by Kim — 2.12.2013 @ 7.40

    Cestu miluji četl jsem nejméně 3x a i poslouchal v mp3.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by Jana Dvořáčková — 2.12.2013 @ 17.41

    Musím souhlasit – „Odhalený vesmír“ je super. Shodou okolností jsem zrovna minulý týden dočetla první díl, takže toho mám před sebou ještě mraky.

    „Cestu“ jsem nejprve viděla jako film, i ten se mi líbil. Ale v knize bylo to, co mě budilo ze spaní. Jedna z těch, na které se nedá zapomenout.
    Jinak z tého nabídky nic neznám, ale přiznám se, že mnohé minulé trojice mi mírně doplnily knihovničku :).

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

  4. Comment by Martin Sust — 2.12.2013 @ 18.40

    Tak to rádi slyšíme! Za sebe mohu vedle Odhaleného vesmíru všemi deseti doporučit i Les mytág a celou navazující sérií (rozhodně jedna z nejpozoruhodnějších SF/F věcí), ale i Vyděděnce (pro Le Guinovou mám velkou slabost) a Pod nebesy (G. G. Kay je v rámci historické fantasy téměř nepřekonatelný). Osobně si musím doplnit sbírku o Agenta hvězd, Scalziho mám téměř kompletního, ale tohle mi prozatím uniklo spíše z časových důvodů…

    Líbí/nelíbí: Thumb up 1 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.