Nejstarší český – resp. původně československý – con, kde se tradičně udílí Cena Karla Čapka i další ocenění jako Mlok za celoživotní zásluhy, každý rok nabývá jiné podoby. Loni v Pardubicích, připojený ke GameConu, mohl působit trochu odstrčeně, byť program se vydařil. Letos v Bílovci už 37. ročníku conu podobný osud nehrozil – Parcon doslova obsadil místní zámek a knihovnu a přinesl s sebou nejen tradiční program, ale i jeho obohacení o více výtvarných a hudebních vložek a pozornost místních…

Česká fantastika ve vlaku i v televizi

Začínat reportáž z conu cestou na něj je sice klišé, ale tentokrát si ho neodpustím. Nejenže se organizátoři o hosty na programu skvěle starali a zajistili jim mimo jiné příjemnou dopravu až na místo, ale con díky tomu svým způsobem začal už ve vlaku Praha-Studénka. U jednoho stolku jsme tak společně s Františkou Vrbenskou a Janem „Johnakem“ Kotoučem vytvořili spisovatelský kroužek, každý jsme vytáhl vlastní notebook a pustili se do práce na nejnovější knize nebo povídce k odevzdání. Takhle také vzniká česká fantastika! Mohli jsme posloužit jako příklad do sobotního pořadu Jana Kotouče o tom, jak se (ne)živit psaním – pravidelná práce a dodržování uzávěrek (jedna mě čekala v neděli) jsou zkrátka potřeba.

Organizátoři – Aleš Koval, Pavel Poláček, Ivo Poledník a další – dokázali Parconu zajistit i mediální publicitu, což se nedaří často a za což jim také patří velké díky. Už v pátek se o conu objevila reportáž v ČT Událostech v kultuře. Příjezd televizního štábu, který potvrdil účast na poslední chvíli, organizačnímu týmu přidal práci navíc těsně před zahajováním conu, ale zvládli to na výbornou. Televize vyzpovídala hlavního organizátora Aleše Kovala, jednoho ze zahraničních hostů Davea Lallyho, a nakonec i Františku Vrbenskou a mou maličkost. Zamrzí jen, že mi v reportáži mylně přiřkli spolueditorství série antologií Lehké fantazijno. Je nutné zdůraznit, že veškerou práci na ní odvedly Zuzana Hloušková a Františka a pocta patří jim a jejich týmu; já jsem se podílela pouze jako jedna z dvaapadesáti autorek.

Role krále na slavnostním zahájení se ujal spisovatel a publicista Ondřej Neff.

Hudba a výtvarno v science fiction

Parcon dokázal příjemně překvapit i jinak. Zpestřením prvního večera se stal koncert Vladivojny La Chii. Ač to hudebně nebyl můj styl, prostředí letního kina u bíloveckého zámku jím bylo využité dokonale. Prostředí jako takové se vydařilo – jak často koneckonců zažijete con na zámku? Sklepení se proměnilo v kantýnu Mos Eisley a deskohernu, přízemí v hlavní sál a zámeckou kavárnu a první patro ve druhý přednáškový sál a výstavně-umělecký prostor. Když jsem v sále číslo dva poslouchala povídání Dava Lallyho a Bridget Wilkinsonové o Euroconech a Worldconech, mohla jsem si u toho prohlížet překrásné zařízení zámku – restaurované stolky a židle, obrazy na stěnách – a po skončení přednášky přejít vedle na působivou výstavu obrazů Rosany de Montfort, která dokonce jeden obraz malovala přímo na místě. Další výstava, tentokrát děl slavného výtvarníka Martina Zhoufa, se konala v muzeu vedle bíloveckého zámku a také rozhodně stála za navštívení.

Vedle výtvarné podoby fantastiky nechyběla ani ta divadelní (v podání souboru Odřivous) nebo hudební. Kromě již zmíněného pátečního koncertu u zámku se v bílovecké knihovně konala hudební přednáška známé violoncellistky Terezie Kovalové, která společně s dalšími hudebníky v sobotu večer doprovodila promítání filmu Divoká planeta soundtrackem naživo. Pozvání na con přijal také Jarek Nohavica, který mluvil o překladu (nejen) ve světě hudby. O jeho přednášku byl ze strany návštěvníků conu i místních takový zájem, že jsem se do sálu zaplněného jako konzerva sardinek už bohužel nedostala, nicméně „z druhé ruky“ jsem slyšela samé nadšení.

Na conu nechyběli ani fanoušci v kostýmech z Hvězdných válek…

Bez překladu to nejde…

Z dalších slavných hostů se měl zúčastnit polský spisovatel Andrzej Sapkowski, který ale bohužel musel ze závažných důvodů účast jen několik dní před akcí zrušit. Zahraničních hostů ovšem nebylo málo – z Velké Británie dorazili již zmínění David J. Lally a Bridget Wilkinsonová, známí v rámci evropského fandomu, a z Polska přijeli překladatelé Joanna Czaplińska a Piotr Cholewa. Ostatně „bez překladu to nejde“ se stalo mottem letošního ročníku Parconu. Jak zahraniční hosté, tak i čeští překladatelé jako třeba Stanislav Komárek, Dana Krejčová, Marek Tvrdý nebo Milan Pohl, to ve svých pořadech potvrzovali.

Bez překladu by se spousta zajímavé zahraniční literatury (ale i hudby) nedostala k českým čtenářům – ovšem ani česká fantastika by se nepropracovala do zahraničí. Právě o moderní české SFF v jiných jazycích jsem mluvila ve své přednášce. Je škoda, že diplomatické povinnosti zabránily přijet dalšímu očekávanému hostovi – velvyslanci ČR na Filipínách, Jaroslavu Olšovi Jr., který pro pronikání české SFF za hranice udělal obrovské množství práce a který měl na conu mluvit o aktuálním tématu SF boomu v Asii.

Vernisáž obrazů Martina Zhoufa stála za návštěvu…

Nechyběli ani tradiční spisovatelští hosté – kromě už zmíněných Miroslav Žamboch, Juraj Červenák, Ondřej Neff, Vilma Kadlečková, Karolina Francová, Hanina Veselá, Vlado Ríša, Jana Richterová a další. Herní svět zastupoval Martin Klíma, jeden z autorů počítačové hry Kingdom Come: Deliverance. Nakonec sobotní večer patřil tradičnímu vyhlašování CKČ a předávání Mloků. Cenu za celoživotní přínos fandomu obdržel Aleš Koval a vzhledem k právě proběhlému conu nemohlo být ocenění případnější.

Ale abych jen nechválila – slavnostní zahájení conu v podobě šermířského vystoupení se výrazně zpozdilo a i později tu a tam nastávaly drobné zmatky. Tak jako každý con měl i bílovecký Parcon své mouchy. Nešlo ale o nic, co by přinejmenším mně zkalilo celkový pozitivní dojem. Účast řady zahraničních i „mimofandomových“ hostů, představení jiných uměleckých forem než literatury, komiksu, filmu a her – to vše dělalo letošní Parcon oproti jiným ročníkům výjimečným. Snad se do Bílovce, který conu vyšel vstříc a připravil všem příjemné uvítání, ještě někdy vrátí – a mezitím tu jistě budou tradiční komorní Bílcony.

Autorem fotografií je Roman „Randalf“ Kresta.