Perly seriálové fantastiky 1 – Jekyll
Ač se dramatické umění zrodilo už v antickém Řecku, teprve Anglie si jej osvojila a dovedla k dokonalosti. Dokonalým příkladem britského dramatu je televizní minisérie zpracovávající dnes již klasický hororový příběh z pera skotského autora Roberta Louise Stevensona Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda, který televize BBC převedla do současnosti pod jednoduchým názvem Jekyll. V úvodním dílu nového seriálu na stránkách XB1, jenž si klade za cíl představení výjimečných počinů televizní fantastické tvorby, se blíže podíváme na příběh, ze kterého i po sto šestadvaceti letech pramení mrazivá hrůza.
Tvůrce seriálu Steven Moffat, který je podepsán i pod neméně úspěšnými sériemi jako Doctor Who nebo Sherlock, se rozhodl přenést Stevensonův román do podoby, která bude bližší současnému divákovi a zároveň zachová kontury předlohy. A svým způsobem tak vytvořil něco, co lze při troše dobré vůle nazvat pokračováním klasiky. Doktor Tom Jackman žije v Londýně roku 2007 a je patrně přímým potomkem doktora Jekylla, což se pro něj stává prokletím, jelikož se stále častěji začíná objevovat jeho alter ego, pan Hyde. Zatímco ale doktor Jekyll musel k uvolnění Hyda požít sérum, Tom Jackman má Hyda v sobě i bez takovéto příčiny a nezbývá mu, než se s ním naučit žít. To by bylo o dost snadnější, kdyby neměl ženu a děti, které by se mohly snadno stát lovnou zvěří pro divokého a lstivého Hyda.
Moffatův scénář rozvíjí komplikovanější zápletku, v níž má ale prim právě duo charakterů Jackman – Hyde, které dvojrolí zaštítil charismatický James Nesbitt, na jehož herecký um se můžeme těšit nejnověji v Hobitovi. Právě Nesbitt na sebe strhává veškerou pozornost a Jekyll se tak pro něj stává do jisté míry one man show. Doktor Jackman je plachý, pozorný a racionální, kdežto Hyde vykazuje až živočišnou touhu, která se promítá do promiskuity i násilí. Dokonalé odlišení obou postav, pro děj velmi důležité, zvládá Nesbitt na jedničku, nehledě na to, že se liší i fyzicky. Mezi oběma (anti)hrdiny však vzniká jisté pouto, přestože mohou komunikovat pouze přes diktafon, které má své opodstatnění v druhé polovině minisérie, kdy se začíná prohlubovat vliv utajené starobylé organizace, jejíhož prostředníka Benjamina Lennoxe si zahrál Paterson Joseph, jehož můžeme znát z televizního zpracování Gaimanova Nikdykde. Právě tato skupina s neomezenými finančními zdroji má s rozpolceností doktora Jackmana své vlastní plány.
Nenechte se však mýlit, Jekyll je hororem od úvodu až po poslední minutu, proto lze více než doporučit jeho sledování o samotě a za tmy. Zejména projevy Hyda vám vezmou dech, jelikož si svým sarkastickým a absolutně bezcitným přístupem dokáže bezvýhradně získat každého diváka. Pokud jste šestidílnou sérii dosud míjeli, máte příležitost chybu napravit a věnovat jí jeden víkendový večer. Jde o perlu v moři televizní fantastiky.
1 650 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Pro ty, kteří seriál neznají (a rozumí anglicky) – tady je prvních pět minut první epizody, můžete směle nasát atmosféru Jekylla: http://www.youtube.com/watch?v=Gyc3T53Nr4Q
Ovšem je také pravda, že především ve finále trpí seriál možná určitou moffatovštinou (rozuměj – překombinavou efektností). Ale jo, dobré to je.
To jo, to je asi pravda, ale možná i proto se mi druhá půlka seriálu líbí mnohem víc než chladnější rozjezd… Což platí asi nejvíc pro samotné finále, které je sice (nej)zamotanější, ale o to víc jsem litoval, že nepokračuje 🙁
Moc diky za tip, hned jsem si sehnal Uncut verzi (pry vice krve, sexu a brutality, ale nebudu to mit moznost porovnat s normalni verzi). Ze Sherlocka jsem byl nadseny, tak se tesim, ze to bude take dobre. Momentalne mam rozjete sledovani serialu Torchwood…
Sexu v seriálu moc není, ale krev a brutalita to srovnává, i když je podaná decentně po anglicku… Vlastně ani nevím, na jakou verzi jsem se díval já. Ale i tak věřím, že se bude líbit, jen škoda, že má pouze šest dílů…
to Locutus: Jinak za Torchwoodem stojí Russell T.Davies a ten má trochu jiný rukopis než Moffat (byť je tedy postava Jacka Harknesse spíš Moffatova). A teda – ač byly první dvě řady spíš takovou „levnější obdobou“ Akt X vyžadující určitou míru tolerance k televiznímu „béčku“, tak třetí řada Children of Earth mne totálně dostala svojí uceleností, nekompromisností a až bezohledností k postavám. Prostě najednou něco úplně jiného. Ale ne každému to může vyhovovat. Čtvrtá řada Miracle Day má také hodně silné a občas nečekané momenty, ale též poměrně dost „hlušiny“, neb byla asi až příliš uměle natažena na 10 epizod (zřejmě důsledek spolupráce s US televizí). První epizoda té čtvrté řady má pak i takový příjemný nádech akčních filmů 80. let (sestřel vrtulníku). Jsou v ní ukryté i osvěžující (nevím jak moc úmyslné) fórky (např. Gwenina přestřelka s helikoptérou – Gwen se tváří hrozně drsně, na druhé ruce má mimino… a to se celou dobu palby směje na celé kolo). Osobně mám třetí a čtvrtou řadu Torchwoodu rád. Třetí trochu víc. První dvě beru v podstatě jen na vědomí (byť i tam byly slušné epizody).