Ocenění

Petr Kopl: Prvořadým záměrem je kvalitně pobavit (rozhovor)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Čtvrtek 2 Květen 2013 8.50

Jednou z nejzajímavějších a nejpracovitějších osobností současného tuzemského komiksu je Petr Kopl. Zároveň je, nejen podle mě, také jedním z nejpřehlíženějších autorů, co se kritiky a tuzemských komiksových ocenění týče. Koncem loňského roku vydal u renomovaného komiksového nakladatelství Crew soubor svých stripů s psím hrdinou, Štěky Broka Špindíry, které snad změní pohled na tohoto autora. Vždyť v současnosti připravuje již svou čtrnáctou komiksovou knihu. Mimo práci ilustrátora a tvůrce komiksů se věnuje i herectví. Aktuálně působí ve dvou divadelních spolcích, přičemž s jedním z nich, Defactomimo, procestoval lán světa.

Na čem aktuálně pracujete a co máte v plánu na tento rok?

Právě jsem začal pracovat na své již čtrnácté komiksové knize. Bude to Sherlock Holmes: Skandál v Čechách. Bude volně navazovat na předešlé dvě Holmesovky Pes baskervillský a Poslední případ – ten by měl teď mířit na pulty knihkupectví. Dále se chystá další díl knižní Wetemay Adama Andrese, kterou jsem ilustroval tentokráte klasickou malbou – ukázku přikládám. Další ilustrace do knihy z řady Kouzelný atlas putování časem – Vikingové od Veroniky Válkové jsem právě dokončil a měla by být v tisku. Zároveň začínám pracovat na dalším pokračování. Hlavní hrdinka Bára se tentokrát nechtěně vydá do Terezína v průběhu druhé světové války. Když jsem to dočetl, měl jsem napětím okousané všechny nehty. Další věc, kterou jsem právě dokončil, je již deváté pokračování komiksu Morgavsa a Morgana do časopisu Čtyřlístek a desátý díl mám rozpracovaný. Poslední díl pojednává o mezích trpělivosti dobra a o užitečnosti lží. Vyjde v polovině roku. Do prosince by měly být ještě alespoň tři díly. Pokusím se dát dohromady ještě jedno pokračování Broka Špindíry, ale jen v případě, že bude dost materiálu. To by byly zhruba plány na tento rok.

Jak byste čtenářům přiblížil nedávno vydanou knihu stripů Štěky Broka Špindíry?

Jedná se o sbírku klasických novinových stripů černého zablešeného podvraťáka Broka Špindíry ve stylu Garfielda, nebo Calvina a Hobbese. Je to almanach, nebo chcete-li omnibus prvních čtyř let existence tohoto přítele člověka. I když o Brokovi se něco takového dá říct jen stěží. Ale jsou chvíle, kdy se mu to hodí.

„Nebudu zastírat, že jsem se inspiroval u velikánů,

jako jsou Jim Davis, nebo Charles M. Schulz. To bych byl pokrytec.“

Kdo nebo co bylo stěžejní inspirací pro hlavního hrdinu Broka?

No tak nebudu zastírat, že jsem se inspiroval u velikánů, jako jsou Jim Davis, nebo Charles M. Schulz. To bych byl pokrytec. Odjakživa jsem rád četl Garfielda a další stripy, a jelikož jsem naznal, že jsem schopen vymyslet a dobře postavit vtip, rozhodl jsem se to zkusit. Chtěl jsem, aby to bylo zvířátko a jelikož jsem vždycky choval psy a miloval je, bylo nasnadě, jaké zvíře to bude. Brok Špindíra se nejvíce podobá mému prvnímu psu Jackovi, kterého jsem neměl dlouho. Někdy po roce se prostě sebral a utekl. Nikdy jsem se nedozvěděl, co se s ním stalo, a doufám, že prožil plný a šťastný život. Tak se mu za to zdejchnutí trochu mstím ve svých komiksech.

Jste pejskař? Mohou si Broka Špindíru oblíbit i chovatelé psů, kteří jinak o komiks moc nezavadí? Máte nějaké reakce?

Jak už jsem říkal, vždycky jsem nějakého toho psa měl. Po Jackovi přišli dva němečtí ovčáci a momentálně chovám nejkrásnější a nejhodnější fenku whippetta na světě. Jmenuje se Sára a ve Štěkách si už několikrát zahrála. Před čtrnácti dny nám vrhla pět krásných zdravých štěňátek a tak máme plné ruce se sháněním nových páníčků.

Pokud se podíváte na můj web www.petrkopl.cz, můžete si reakce na štěky v knize návštěv přečíst. Mám hodně ohlasů od lidí, kteří komiksy normálně nečtou, ale tento jim byl doporučen a děkují mi a někdy se ptají, odkud znám jejich psa. Je fakt, že chování těch chlupatých bestií mám nastudované a mnohé situace, které v knize čtenář vidí, pozná nejen svého psa, ale i sebe.

Pokud se nepletu, Brok nejprve vycházel v Jihlavském deníku, obdržel jste v této době už nějaké reakce z okolí? Jak se vůbec tento strip do Deníku dostal?

Ano, tam se objevil poprvé. Bylo to díky pochopení jednoho z redaktorů (konkrétně Petra Šmergla), který se mnou tenkrát dělal rozhovor o jedné z mých knih. Nadchl se pro mou práci a zprostředkoval mi pohovor u tehdejšího šéfa Deníku, kde jsem ukázal první návrhy psích stripů. Slovo dalo slovo a brzy se na stránkách novin vyvrhl první Brokův komiks. Reakce okolí a podpora hlavně od známých byla opravdu značná. Všichni Broka od začátku zbožňovali. Byli i tací, kteří mi ho citovali. Dmul jsem se při tom pýchou, co vám budu vykládat?

„Vydavatelství, která ji odmítla, si teď jistě rvou vlasy. Jestli ne, tak by měli.“

Štěky Broka Špindíry vyšly celkem překvapivě u nakladatelství Crew, jak k této spolupráci došlo? Je nyní spokojenost na obou stranách?

Že do toho Crew šla, zaskočilo i mě. Popravdě jsem vyzkoušel hodně vydavatelství a všechna mi řekla ne. Důvod: je to černobílé a kresba je primitivní. Že je jednoduchost u stripů žádoucí, o tom jsem je přesvědčit nedokázal. Moje chyba. Žijeme bohužel ve světě, kde můžete být ve svém oboru génius, ale pokud nedokážete své schopnosti náležitě politicky a diplomaticky obhájit, je vám vaše mistrovství k ničemu. Doba tak dává více příležitostí hochštaplerům a pábitelům, než tichým pracantům bez ostrých loktů. Fakt, že je komiks český, mu u nás na atraktivnosti bohužel také nepřidá. Zaplať tedy Bůh za lidi, kteří myslí sami za sebe a nedají se opít rohlíkem. Redakci Crew jsem zkusil obeslat až nakonec s mizivou nadějí na úspěch. Hlavně proto, že se Crew domácím titulům opravdu nevěnují. O to větší překvapení pro mne bylo, když přišla kladná odpověď. Jestli si kniha vede dobře? Řeknu vám to takhle: Vydavatelství, která ji odmítla, si teď jistě rvou vlasy. Jestli ne, tak by měli.

Máte na svém kontě i komiksové adaptace literárních klasik jako Dracula, Král Artuš, Pes baskervilský, Tajemný hrad v Karpatech a Tři mušketýři. Jak jste se dostal k těmto adaptacím? Vznikly na popud vydavatele, nebo prvotní impuls pochází z vaší hlavy?

Musím skromně přiznat, že to byl můj nápad. Vytvořil jsem nabídku a obeslal vydavatelství, která si na základě ukázek pak vybrala, která témata jsou ochotna vydat. Proto také spolupracuji s více vydavatelstvími, protože kreslím rychleji, než jsou ochotni mé komiksy vydávat. Všechny ty příběhy mám nastudované do podrobností a vždy jsem snil o jejich ztvárnění mýma očima.

„Mé komiksy se liší od předloh ze dvou důvodů. Za prvé aby se čtenář znalý příběhu nenudil a udržel jsem ho v napětí a za druhé zkrátka proto, že komiks je unikátní médium, které chodí trochu jinými cestami.“

Jde o vesměs rozsáhle knižní útvary. Jak probíhá proces vzniku scénáře, které si píšete sám? Nemáte pocit, že nemůžete obsáhnout vše, co původní díla přinášejí?

U svých komiksových adaptací mi jde především o vystižení atmosféry a podstaty prapůvodní předlohy. Ke krácení samozřejmě dochází a jsou nutná. Na druhou stranu zase přidávám scény a dialogy, které v původní knize nejsou, abych lépe zachytil esenci děje. Mé komiksy se liší od předloh ze dvou důvodů. Za prvé aby se čtenář znalý příběhu nenudil a udržel jsem ho v napětí a za druhé zkrátka proto, že komiks je unikátní médium, které chodí trochu jinými cestami tak, jako chodí jinudy i film nebo divadlo. V mých komiksech se však nenadějete věcí, které podle mě proudí z nepochopení podstaty původního díla. Nestane se tak, že bych z Draculy udělal romantického hrdinu, který zabijí z nešťastné lásky, jak se nás o tom snaží přesvědčit filmaři. Dracula je zlý pro zlo samotné a sám je jeho personifikací. Dracula je naše druhové špatné svědomí atavismu, jež máme všichni v sobě. Jinými slovy, ve svých komiksech se snažím dostat k podstatě myšlenky v jejím původním tvaru. Měním-li tedy děj, je to právě proto.

Co je záměrem těchto adaptací? Přiblížit literární klasiku mladé komiksové generaci nebo něco naprosto jiného? Brousíte si zuby na nějakou další adaptaci známého románu?

Mým prvořadým záměrem je kvalitně pobavit. Nepoučovat. Jestli se některý z čtenářů po odložení mého komiksu odhodlá prokousat původní předlohou, je to jenom dobře. O tom, že k tomu dochází, mám důkazy. Ale jak jsem řekl, osvětové poslání mé komiksy nemají, to bych se předloh musel držet opravdu přesněji. Právě teď pracuji na dalším dílu Sherlocka Holmese, ale o tom už jsem mluvil. Velmi mne lákají dobrodružné romány viktoriánské éry, které spojuji dohromady jako kousky skládačky ve svém cyklu Victoria Regina, ze kterého vyšly už čtyři knihy.

Další adaptací je fantasy dílo Wetemaa, jak jste se dostal k této předloze? A kdy bude následovat další pokračování?

Práce na Wetemae je bohužel pozastavena, protože se první díl neprodával tak, jak si vydavatel představoval, a vydání dalšího dílu by mohlo být ztrátové. Zatím nechci předjímat, ale rozhodně s Adamem Andresem nechceme nechat čtenáře na holičkách uprostřed děje a chceme Wetemau zkusit nabídnout na pokračování do časopisů. Byla by opravdu škoda nechat ladem tak silný a slavný příběh. Nevzdáváme to.

Měl jste při tvorbě tohoto komiksu volnou ruku při tvorbě scénáře, nebo vám autorka knihy Veronika Válková do projektu zasahovala?

Veronika Válková sama scénář napsala a na kresbách velmi úzce spolupracovala. Musím říct, že to byla opravdu velmi náročná práce a paní Válková je velmi neústupná co se přesnosti týče a tak se stávalo, že jsme se třeba několik hodin hádali o irelevantní přezce na opasku kolemjdoucího sedláka. To není stížnost. V tomhle případě jsem tu od toho, abych ztvárnil její představu, takže jsem byl nucen mnohdy ustoupit. Co se však týkalo režie, do toho jsem si kecat nenechal.

„Do svých komiksů vkládám hodně vlastní invence, takže se v nich nikdy neodehrává pouze jeden příběh, ale běží tam mnoho podpříběhů, které se táhnou mnohdy i skrze několik knih.“

Nemáte trošku strach, že jako komiksový autor budete označován za toho, který pouze adaptuje známé předlohy a vaše původní tvorba zůstane kdesi v pozadí…?

Trochu ano, ale věřím, že tohle řeknou pouze lidé, kteří má díla neznají příliš do hloubky. Do svých komiksů vkládám hodně vlastní invence, takže se v nich nikdy neodehrává pouze jeden příběh, ale běží tam mnoho podpříběhů, které se táhnou mnohdy i skrze několik knih. Nehledě na to, že jsem už vydal celkem šest knih, které jsem vymyslel od základů, takže se nebojím (hlavně díky Brokovi), že by mi tato pověst nějak výrazně hrozila.

Morgavsa & Morgana vycházejí v populárním Čtyřlístku. Jak jste se dostal ke spolupráci s tímto periodikem? A jak byste komiks představil těm, kteří Čtyřlístek nesledují?

Do Čtyřlístku jsem se snažil dostat léta. Minulý rok se na mne ale usmálo štěstí a jeho redaktoři kývli na Morgavsu a Morganu. Jedná se o dvě postavy z Artušovských legend. Stará zkušená čarodějka Morgavsa dostane do opatrování malou nezbednou holčičku Morganu, aby ji naučila moudrosti a magii. Zažívají přitom mnohá dobrodružství. Tento komiks volně navazuje na Krále Artuše, kterého jsem vydal s nakladatelstvím Fragment. Celý děj se však odehrává dlouho před touto knihou. Morgana je ještě malá a čeká ji dlouhá cesta, než se stane obávanou a mocnou čarodějkou.

Váš autorský komiks Návrat do údolí stínů je povedenou a u nás celkem netradiční záležitostí? Kde se zrodil nápad a jak probíhala následná realizace…

Tento komiks je opravdu těžké popsat, abych nevyzradil nějaké pointy příběhu. Psychologie a tajemná zákoutí lidské mysli mne vždycky vzrušovaly a toužil jsem vystavět příběh na základě křehkých poznatků této vědy. Noční můry a tajemství, které číhají ve tmě, jsou věci, jež v sobě všichni nosíme a je jenom na nás, jak se s nimi vypořádáme. Celá práce na tomto komiksu pro mne znamenala mohutnou katarzi mých tajných představ.

Kdy se můžeme těšit na avízovaný druhý díl?

Zatím nechci opět předjímat, ale na vydání v knižní podobě to nevypadá. Nicméně jsem v jednání o tom, vydat oba poslední díly trilogie elektronicky. Ale vše není ani v plenkách, je to jen zárodek naděje. Snad to vyjde. V prvním díle zůstalo jedno nebo dvě tajemství, jejichž rozuzlení asi mnohé překvapí.

Dalším vaším komiksem je horor Procitnutí, můžete ho více přiblížit?

Byl jste někdy v Jihlavě? Tohle město má skutečně dva světy a kdo tu žije a nevidí to, musí mít zavázané oči. Prostředí, ve kterém žiji, mne inspirovalo k vytvoření tohoto bizarního příběhu plného záhrobního tajemství. Jako by to to město psalo samo. Hlavní hrdina Procitnutí Martin je ušlápnutý teenager, který by rád vyniknul, avšak jeho povahou je spíš se lidí stranit. Je paradoxem tohoto komiksu, že hlavní hrdina musí zemřít, aby mohl duševně procitnout. Teprve až po smrti pochopí mnohé věci, které mu až doposud zůstaly skryté, ačkoli je měl na očích. Dostává novou šanci se vrátit na svět. Ale nic není zadarmo. Záhrobní svět ho pronásleduje i do jeho života. Zda bude Martin schopen dostát svému závazku je otázka.

„Kreslím trochu rychleji, než jsou vydavatelství ochotna vydávat…“

Vaše komiksy vycházejí u Alpressu, Fragmentu, Zoner Pressu, jak jste se dostal ke spolupráci s těmito vydavatelstvími? Dopadla spolupráce s nimi k vaší spokojenosti?

Jak už jsem řekl, kreslím trochu rychleji, než jsou vydavatelství ochotna vydávat, takže jsem nabízel svá díla prostřednictvím internetu a občas se někdo ozval a navázal spolupráci. Docela bych už dneska ocenil, kdybych na to měl agenta.

Krom nějakých zářezů v časopise Origami a fanzinu Bedeman o vás moc slyšet nebylo, ale zhruba od roku 2010 jste vzal komiksový trh doslova útokem. Čím je to způsobeno?

To jste docela vystihl. Víte, nechci to zakřiknut, ale zdá se, že se mi daří. Za tím úspěchem vidím ale spoustu dřiny a moře a moře času, který jsem strávil u počítače, místo abych ho trávil se svými blízkými, kterým tento čas vyloženě kradu. Důvod, proč se s mými komiksy roztrhl pytel je ten, že jsem přestal obcházet vydavatelství s deskami se skicáři a prosit, aby se mne ujali jako nějakého sirotka. Jestli si všimnete, ty tři zářezy ve fanzinech jsou vytvářeny klasickou metodou – tuš, barva. Fajn. Jenže dneska už opravdu málokdo přijme něco takového. Pokud přinesete do redakce stoh papírů a myslíte si, že po tom musí každý skočit, je to omyl. Než se z toho udělá kniha, je to ještě lán práce. To jsem tehdy pochopil a tak jsem věnoval několik let studiu techniky, počítačových programů, typografie, základů grafiky a elektronického umění. Nyní jsem schopen celý komiks nejenom vymyslet a nakreslit, jsem schopen ho i vysázet, zalomit a připravit pro tiskárnu. Takové nabídce už potom mnohá vydavatelství velmi dobře rozumí. Takže pokud máte pocit, že jsem vzal český komiksový trh útokem… Tak ano. Vzal.

„Nikdy jsem nezastíral, že kreslím komerční komiksy.“

Někde jsem četl, že vám vyjde už třináctá komiksová kniha, nezavání to až megalomanstvím, nebo jste takový workoholik? Někteří autoři na jednom komiksu pracují třeba několik let, zatímco vy… čím je to způsobeno?

Nebojím se technologie. Je pravda, že někteří autoři pracují na komiksu i několik let. Taková díla zpravidla bývají opravdu velmi hodnotná. Někdy taky ale ne. Mnoho lidí si také myslí, že vzniká-li komiks kompletně v počítači, má nižší uměleckou hodnotu. Už nějakou dobu přemýšlím, že napíšu knihu, která se bude jmenovat Lži a omyly o komiksu a tohle bude první kapitola. To, že kreslím obrázek na tabletu, neznamená, že mám práci nějak ušetřenou. Tablet mi nevede ruku a je k tomu potřeba naprosto stejný talent, jaký používá kreslíř pracující klasickou technikou. Jediný rozdíl je v tom, že na kompu to prostě netrvá tak dlouho. Nikdy jsem nezastíral, že kreslím komerční komiksy. Mé obrázky mají v první řadě pobavit a mají především sdělnou hodnotu. To ale neznamená, že nad komiksy trávím málo času. Průměrně lze spočítat, že jedna strana zabere plus mínus osm hodin.

Ilustrujete také knihy, jak vás baví tato tvůrčí práce? Je tu nutné pro obživu komiksového autora, nebo to děláte s láskou?

Aha. My si musíme ujasnit především jednu věc. Komiksy a ilustrace mne neživí. Musím chodit do práce, jako každý jiný na devět hodin denně v reklamní agentuře. Potom, když vyřídím vše, co je ten den zapotřebí, si večer mohu sednout do pracovny a do rána kreslit. Takže asi jsem workoholik, protože vlastně pracuji až šestnáct hodin denně. Výjimkou jsou víkendy. To nikdy nepřetáhnu dvanáct hodin, jsem jenom člověk. Takže když uvážíte, kolik jsou zdejší vydavatelství vzhledem k specifickému českému trhu ochotna platit za autorství, je to tak, že za pětiměsíční práci dostanete dobré dva měsíční platy v průběhu tří let. Tedy pouze v případě, že se komiks bude výborně prodávat. Zatímco v zahraničí se na jedné stodvacetistránkové knize uživí pět lidí na rok. To se pak vyplatí pracovat na jednom díle i několik let, jste-li na to sám. To není stížnost, tak to prostě je. V Česku děláte komiks pro lásku k němu, nebo prostě vůbec. Jen jednou se mi podařilo vydat v Americe čtyřicetistránkovou knihu v malém nákladu a ten mi zatím vydělal nejvíc. Jsou to ale paradoxy.

Četl jsem, že se také věnujete herectví. Jedná se o profesionální, nebo ochotnickou kariéru? Máte herectví vystudováno?

Oficiálně mám vystudovanou obchodní akademii. Jsem tedy obchodník. Momentálně jsem členem jednoho ochotnického spolku NaKopTyjátru, jehož oficiálním sídlem je psychiatrická léčebna Jihlava, což mě velmi baví, protože si tam nikdy nejsem dost jist, zda už nejsem pacient. Potom jsem členem poloprofesionálního divadelního spolku Defactomimo, se kterým jsme procestovali lán světa.

„Stěhování za kariérou je přežitek. Mohu stejně dobře pracovat přes internet jako kdekoli jinde“

Jak se vám daří skloubit divadlo a komiks, myslím, že obě věci jsou časově dosti náročné, ne?

Ano, to máte pravdu a odpověď je, že opravdu nevím. Jeden ze zdrojů času, který jsem už zmínil, je čas mých blízkých a to nikomu neradím, protože na to krutě doplácím. Ke své škodě. Ale nemohu si pomoct. Jsem jako roztočená káča. Bojím se, že jakmile se zastavím, povalím se a už se nezvednu.

 

Žijete v Jihlavě. Je to pro vás důležité? Dává vám menší město pocit svobody? Nepřemýšlel jste nad tím, že byste se někam tzv. přestěhoval za kariérou?

Stěhování za kariérou je přežitek. Mohu stejně dobře pracovat přes internet jako kdekoli jinde. Kde žiju je celkem jedno. Důležité je s kým. Fakt je, že v Jihlavě je všechno, co mám rád. Tak kam bych chodil? Pocit svobody není tak důležitý jako pocit sounáležitosti. Ve větším městě bych možná byl svobodnější, ale sám.

868 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.