Zapomeňte na ztřeštěné animáky z dílen Hollywoodu přecpané akcí a groteskními postavami. Režisér Tomm Moore nabízí pohádku protkanou keltskými bájemi a okouzlující výtvarnou i hudební stránkou. Moore na sebe poprvé upozornil v roce 2009 s příběhem Brendana, který se v prostředí raného středověku ocitl uprostřed střetu křesťanské a pohanské kultury (Brendan a tajemství Kellsu). Píseň moře byla stejně jako autorův debut nominována na Oskara za nejlepší animovaný film. Cenu sice nezískala, ale jedná se o bezpochyby veliký úspěch. Snímku se tak dostalo širší pozornosti a doputovala i do našich kin, a to jak v českém, tak i původním znění.

Píseň moře vypráví příběh asi desetiletého chlapce Bena a jeho němé sestřičky Saoirse, kteří žijí s ovdovělým tatínkem Conorem na samotě v majáku na pobřeží. Maminka jim zmizela toho dne, kdy přišla Saoirse na svět, a Conor se s jejím odchodem nikdy nevyrovnal. Ačkoli se malá sestřička chce s bráškou sblížit, Benovi je při jeho hrách spíš na obtíž. Naštěstí má chlapec výborného kamaráda v podobě chundelatého psa, Cua. Nevraživost, kterou Ben k Saoirse cítí, není jen sourozenecké popichování. V hloubi srdce je způsobena ztrátou maminky, která mu často vypravovala příběhy o vílách a zároveň mu věnovala flétnu vyrobenou z mušle. Vztah obou sourozenců se začíná měnit v okamžiku, kdy Saoirse zjistí, že je poslední žijící selkie – tulení víla – a je jediná, která může zpěvem zachránit všechny ostatní víly, jež zaklela zlá soví čarodějnice. Začíná dobrodružná pouť, při které děti objevují svět starých legend, kouzelných bytostí i vlastní odvahu. Ale především… objevují cestu jeden k druhému.

Poezie v obraze

Jde o pohádku, a tak tu nejsou nutné žádné dějové šmodrchanice. Příběh je jednoduchý, ovšem plný poezie a jemné krásy, která vyplývá ze základních pravd našeho světa. Největší bolest je zde způsobena ztrátou milované osoby a největší výhra spočívá v přijetí bolesti, kterou v sobě nosíme. Ben je jako hlavní postava velmi sympatický samorost, který vám svým chováním nejednou vykouzlí úsměv na tváři. Při svém putování objevuje sám sebe, aby nakonec pochopil, jak moc má vlastně svou sestřičku rád. Co se Saoirse týče, nemusí ani mluvit, aby vám přirostla k srdci. Postavy jsou celkově skutečně hezky nakreslené a dokážou zaujmout i pobavit.

Na rozdíl od amerických studií, která se snaží v animaci dosáhnout stále dokonalejšího grafického pojetí, Moore si vystačí s obyčejnou 2D animací a popravdě řečeno, umí s ní opravdu kouzlit. Píseň moře je plná pastelových barev, poetiky, ornamentálních motivů a roztomilých stvoření, která jsou inspirována keltskou mytologií. Svým barevným pojetím a imaginací mi snímek trochu připomněl animovaná díla Hajao Mijazakiho (Cesta do fantazie, Princezna Mononoke). Hudba s irskými motivy je stejně nádherná jako animace. Něžná, vkusná i dojemně melancholická. Kapitolou sama pro sebe je pak ústřední písnička, jejíž melodie se prolíná celým příběhem.

Smutné, citlivé, lidské

Na pohádku hraje Píseň moře hodně na melancholickou notu a je poměrně smutná. Ačkoli mi k irským krajinám tohle pojetí náramně sedí, ne každému může vyhovovat. Nejsilnější stránkou filmu je jeho citlivá výpověď, která se divákovi nijak nepodbízí. Je vkusná, má hloubku citů a svým sdělením je dospělejší, než bych u podobného typu příběhu čekal. Trochu může vadit jistá monotónní rozvleklost v půli děje a občas slabší návaznost na emoce postav a nedostatek dramatičnosti. Na druhou stranu Moore netlačí na pilu, nevnucuje obecenstvu emoce a nechá diváka, aby si příběh tulení víly užil po svém.

Keltské legendy zde výborně fungují jako pevná základna archetypálního příběhu o cestě za poznáním sebe sama, obzvlášť proto, že u nás nejsou až tak známé. Proto mile překvapí, že i zlo (v podobě soví čarodějnice) zde není tak úplně zlé. Jeho pohnutky vychází z mateřského pouta, kvůli kterému si symbolicky zamyká své emoce do skleněných lahviček, aby se uchránilo od bolesti. V samotném závěru Moore přichází s očekávaným, ale dojemným rozuzlením, při kterém křehčí povahy určitě budou muset zamáčknout slzičku.

Píseň moře si tak užijí především malí diváci, ale díky provázanosti světa víl a toho našeho (se skutečnými starostmi) si v něm najdou své i dospělí. Jde o překrásnou pohádku, která dokáže okouzlit svou poetikou, něžným zpracováním i příběhem, jenž je díky svému sdělení jak pro malé, tak velké. Je to příběh o ztrátě, odvaze, lásce v jejích všech podobách, ale hlavně o nás a našich nitrech. Překvapivě smutné vyprávění o tulení víle nakonec nabídne dětem víc než americké animáky, které často hrají na prvoplánovou efektivitu. Mně osobně zůstává po zhlédnutí jediné přání: víc takových pohádek!

Hodnocení: 80%