Ocenění

Poprvé na planetě opic… (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 18 Září 2018 21.04

Pokud zaslechnete pojem Planeta opic, zřejmě vám na mysli nejprve vytane kultovní snímek s Charltonem Hestonem z roku 1968. Mladší publikum zavzpomíná na povedenou moderní „opičí“ trilogii, v níž se (ostatně jako všude) blýsknul Andy Serkis v podání snad všech primátů na place. Ale jistě se mezi vámi najdou i ti sečtělí, kteří si název spojí i se spisovatelem Pierrem Boullem. Boulle sloužil za druhé světové války jako tajný agent a právě jeho válečná zkušenost, zajetí a následný útěk vedl k napsání jednoho z jeho nejzásadnějších válečných děl, Mostu přes řeku Kwai. Román v jeho literárním díle bezesporu dominuje, zdatnou konkurencí mu je ovšem právě slavná Planeta opic. Zapomeňme tedy na Taylora, ke slovu přichází Ulyxe Mérou, pravý objevitel planety Soror, jak ji autor představil v originálním La Planète des singes z roku 1963…

Planeta-opic-obalka

Román nedávno znovu vyšel v edici Filmová řada u nakladatelství Argo. Znát ho ovšem můžete i z předchozích vydání, ať už od Československého spisovatele (1970), BB Artu (2000), či ze souhrnných vydání s Mostem přes řeku Kwai z Odeonu (1983) a BB Artu (2002). Argo knihu obdařilo odborným doslovem Marka Holana a několika černobílými fotografiemi z původního snímku. Těch je ale bohužel poskrovnu a paperbackové vydání včetně volby papíru působí tuctově a lacině, což se nezdá být u knihy, která se snad touží odlišit od svých početných předchůdců, jako dobrý nápad. Obzvláště při vědomí, že Argo svým knihám zpravidla poskytuje úctyhodnou péči. Obsahově je však kvalita neoddiskutovatelná, což platí i pro výše zmíněný doslov publikovaný pod názvem „Gulliver mezi člověkem a opicí“. Díky doslovu je román umně zasazen do kontextu doby a navíc i porovnán se Schaffnerovým filmem, odborně a přesto nadmíru čtivě.

Příběh je v jádru stejný jako u filmové verze, přesto se v dílčích detailech i v celkovém vyznění liší. Sledujeme členy kosmické výpravy na planetu Soror u hvězdy Betelgeuze. Po přistání jsou kosmonauté konfrontováni nálezem otisku lidské nohy a následně se jim svět převrátí vzhůru nohama. Přeživší kapitán Ulyxe Méroue zjistí, že planeta je pod nadvládou opic a lidé jsou zde jen nemyslící tvorové.  Zajímavou perličkou může být to, že dobrodružství kapitána Méroua je zde textem, který naleznou dva kosmičtí cestovatelé v lahvi poletující vesmírem…

Bezmála dvousetstránkovou knihu přímo prolétnete a oceníte přitom jak její přímočarost, tak i cit pro tempo. Nejedná se sice o žádnou akční smršť, román je však psán v krátkých, barvitě podaných kapitolách. Každá z nich je navíc zakončena příslovečným otazníkem, což působí jako motivace k pokračování v četbě. Oproti filmové verzi se kniha zásadně liší i v reáliích. Zde se běžně létá tryskovými letadly, což jasně hovoří o vyspělosti opičí civilizace. Ve filmu mají opice sice pušky, stále ale jezdí na koních. Lidé jsou prostřednictvím Mérouova příběhu vykresleni jako zpohodlněná rasa, jež nevyhnutelně míří ke svému konečnému zániku. Závěrečná pointa není natolik šokující, jak ji představil film, přesto má něco do sebe a v dané době jistě dokázala překvapit.

Planeta opic je časem prověřená klasika, která má dnešnímu čtenáři stále co nabídnout. Je čtivá a ani po letech neztratila lesk. Nezestárla tolik snad i proto, že neobsahuje záplavu technických dat. Lze ji spíše nazvat dobovou kritikou společnosti využívající fantastické prvky jako pouhý prostředek. Nejen pro její věhlas stojí za pozornost i dnes.

Pierre Boulle: Planeta opic

brožovaná, překlad Josef Hajný, 192 stran, 248 Kč

argo-logo

952 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.