Ocenění

Slovenské setkání s mimozemšťany (recenze)

Autor Roman Bílek | Aktuality | Pondělí 19 Červen 2017 15.15

Takřka přesně před rokem jste si na webu XB-1 mohli přečíst recenzi na román Krajina kanibalov od Marka E. Pochy. Rok se s rokem sešel a po masu lačnícím domorodém kmeni z jihoamerického Peru je tu autorův podobně laděný příběh, tentokrát však situovaný do temných slovenských lesů. Kontakt je knihou, ve které se strůjci zla stávají zlovolní vyslanci odkudsi z hlubokého neprobádaného vesmíru. Klasický hororový prvek tak byl v Pochově krví zbrocené tvorbě nahrazen dalším, mnohem frekventovanějším, což ale nemusí být nutně na škodu. Každý si však před otevřením románu zřejmě položí otázku, jak se autor s mimozemskými uzurpátory vypořádá a co nového nabídne čtenářům lačnícím po chvílích hrůzy a napětí…

Pocha-Kontakt

Stejně jako Krajina kanibalov, rovněž Kontakt je knihou přímočarou, která si hned na začátku vytyčí jasný cíl a žene se za ním jako hladový pes. A to není zdaleka jediná paralela mezi oběma tituly. Také Kontakt je příběhem skupiny mladých lidí, byť už mají pro tentokrát studentská léta nějaký rok za sebou. Díky neočekávaným událostem se i oni budou snažit přežít v situaci, o níž si mnohem raději čteme, než abychom ji chtěli zakusit na vlastní kůži. Trojice někdejších kamarádů, které čas rozvál do nejrůznějších koutů, pravidelně pořádá setkání, jehož hlavním účelem je v alkoholovém oparu zavzpomínat na divoká studentská léta a oprášit přátelské vazby, které se v minulosti jevily jako nezlomná pouta na celý život. Cestou k zvolenému cíli se seznámí se stejně početnou skupinou dívek, jež se nebojí navazovat nové známosti, a celá skupinka následně cestuje společně.

Jejich cílem je víkend na opuštěné chatě hluboko v lesích, kde je dovoleno úplně vše, neboť jedinými svědky toho, co se tam může stát, budou jen koruny ve větru se ohýbajících stromů a fauna preferující vysokohorské podnebí. Vzhledem k tomu, že už z obálky (opět opatřené nabubřelými pseudoreklamními slogany) slovenského výtvarníka Martina Cuco Luciaka lze tušit, co bude následovat, nemá cenu zápletku nějak tajit. Kdesi daleko v horách dojde ke střetu dvou světů, zcela rozdílných civilizací a mentalit. Autor si přitom jako už tradičně nebere servítky a po vzoru Jacka Ketchuma vše s chutí popisuje do nejnechutnějších detailů. Očekávat tedy můžete explicitní popis sexu, násilí a další ingredience, na které není tradiční čtenář zrovna zvyklý.

Pochův tvůrčí styl má blíže spíše k moderní hororové filmové tvorbě než ke klasické žánrové literatuře. Nechybí tu ani početné popkulturní odkazy na různorodá díla vědecko-fantastického žánru. Kontakt se tak před očima čtenáře odvíjí okénko po okénku, střih po střihu, scénu po scéně. Zdá se ale, že autor nově věnuje větší pozornost vykreslení charakterů jednotlivých postav, neboť poznávaní a odhalovaní povah zúčastněných zabírá takřka dvě třetiny nepříliš objemné knihy. Místy tak sílí pocit, že jste se ocitli v nějaké neomaleně lechtivé teenagerovské komedii, kterou rámují někdy chtěné, jindy patrně nechtěné slovní a situační gagy.

Snaha o docílení kýženého efektu ticha před bouří se zúročuje ve chvíli, kdy nad opuštěnou horskou haciendou zapadá slunce a pro jakékoli další humorné situace už není místo. Na povrch se naopak bez meškání dere bezbřehý strach, panika, perverze a splatterová brutalita. Svižný spád a čtivost bez zbytečných odboček a dějových kudrlinek je ostatně největším kladem románu. Ani na moment nezískáte dojem, že si kniha hraje na něco, čím není, a že autor má snad jiné záměry, než co nejvíce pobavit (v první části) a šokovat (v části druhé). Pokud tedy toužíte po vydatné porci oplzlé a zhýralé zábavy, jakékoli nedostatky knize rádi odpustíte. Je to stejné jako s filmem, který sice není ukázkou dokonalého řemesla a postrádá hlubší hodnoty, ovšem scény se v něm míhají v takovém tempu, že jednoduše nemáte chuť se v tom pitvat.

A taková je i hororová tvorba Marka E. Pochy – filmového režiséra, jenž se nechal dobrovolně uvěznit ve stránkách svých knih. Pokud mě u jeho posledních dvou románů cokoli znervózňuje, pak je to celková stavba vyprávění. Pokud si totiž odmyslíte nepostradatelnou žánrovou omáčku a povahy aktérů dosazených do hlavních rolí, dostanete téměř na chlup stejný příběh. Záleží jen na pořadí, v jakém budou hrdinové odpadávat a jak důmyslný a nechutný osud jim autorova v tomto směru nezkrotná fantazie připravila. Hrozí tak nebezpečí, že by v případné další obdobné záležitosti veškerou autorskou snahu rozežrala kyselina stereotypu prýštící z dokola omílaného vzorce…

Mark E. Pocha: Kontakt

brožovaná, obálka Martin Cuco Luciak, 184 stran, 3,60

Související odkaz:

Kanibalské hody na slovenský způsob (recenze)

hydra-logo

193 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.