Ocenění

Podruhé ve službách space opery (recenze)

Autor | Aktuality | Úterý 9 Květen 2017 22.50

Ve službách Spravedlnosti, úvodní díl trilogie věnované Rádčské říši, sklidil bouřlivý ohlas okořeněný řadou ocenění v čele s Hugem a Nebulou za nejlepší román roku. Jednoznačný úspěch byl pro Ann Leckieovou nelehkým závazkem, najednou stála před úkolem kvalitu prvního dílu minimálně zopakovat. Český překlad její první knihy vyšel v roce 2016, a přestože jeho přijetí nebylo jednoznačně kladné, podařilo se jí vzbudit relativně silnou polemiku. Vyprávěla příběh Breq, bývalé válečné a vědomím obdařené rádčské lodi Spravedlnost Toren – nyní však z rozhodnutí Vládce Rádčského impéria, ohromné říše čítající spoustu planet, redukované do jediného těla. Ke každé takové lodi je totiž připojena řada periferů, lidských těl zbavených vlastní vůle a používaných jako rozšíření lodních smyslů…

Ve-sluzbach-mece

Breq na stránkách prvního dílu hledala nejprve svou identitu a později pomstu své ničitelce, aby v závěru shledala, že se tři tisíce let starý Vládce obývající současně řadu těl rozštěpil na dvě frakce, bojující jedna proti druhé. Román na první pohled zaujal jakousi genderovou vyvážeností s opačným znaménkem, kdy jsou všechny jednající postavy označovány ženským zájmenem, a čtenáři není nabídnuta možnost, jak definitivně ověřit pohlaví jednotlivých figur. Právě k této charakteristice se obracela většina kritiků, lehce za fasádou schovanému příběhu zrady a následné pomsty se díky tomu dostalo snad trochu menší pozornosti, než si zasloužil.

Nyní vydané pokračování Ve službách meče chronologicky navazuje přímo na svého předchůdce, řada věcí se však změnila. Zatímco v minulém případě autorka začala na jednom konkrétním místě a postupně svou pozornost (také díky střídání časových linií vyprávění) přesouvala k širšímu záběru, nyní zůstává na stejné úrovni, ve které tentokrát čistě lineární příběh rozehrává. Breq v úvodu románu od spřátelené frakce Vládce získává hodnost kapitána na kosmické lodi Milost Kalr a úkol navštívit vesmírnou stanici Athoek. Zde má ověřit stabilitu místního prostředí, navíc na stanici v roli zahradnice pracuje Basnájd, sestra poručice Awn, jedné z klíčových a tragických postav úvodního dílu. Té Breq hodlá nabídnout omluvu a také finanční odškodnění za události popsané Ve službách Spravedlnosti, než k tomu však dojde, musí se vypořádat ještě během letu ke stanici s několika problémy.

K ruce má tři důstojnice, doplněné standardní sadou lidských vojaček, blížících však své chování díky přání předchozí odvolané kapitánky tomu periferskému (výroba nových periferů je do odvolání zakázána). Nejmladší z důstojnic, sedmnáct let stará Tisarwat, rychle vzbudí podezření jednáním nepříliš odpovídajícím jejímu věku, rychle se dozvíme, že jde ve skutečnosti o důsledek ovládnutí samotným Vládcem. Breq ji pomocí standardního medicinského zákroku osvobodí, vzpomínky však Tisarwat zůstávají, mladé a zmatené tělo se tak musí vyrovnat s těžko představitelnou náloží emocí.

Leckie-Ancillary

Po příletu do Athoecké soustavy zjišťujeme, že se nacházíme v jakési kosmické obdobě zamčeného pokoje, neboť brány sloužící k přesunu rozlehlým vesmírem v důsledku konfliktu frakcí Vládce kolabují. Loď Milost Kalr je schopná si je vytvářet sama, avšak většina cestujících plavidel nikoliv, jsou proto nedobrovolně uvězněné v soustavě. Hlavní roli ovšem hrají místní obyvatelé, především posádka vojenské lodi Meč Atagoris, vedená kapitánkou Hetnys. Ta spolu s prominenty místního režimu typu hlavní pěstitelky čaje nebo guvernérky soustavy působí jako vládnoucí, nadřazená třída. Naopak různé rasy domorodců, v minulosti Rádči kolonizovaných, žijí v područí svých pánů, ať už přímo na stanici nebo na samotné planetě v roli levných pracovních sil na čajových plantážích.

Ekonomika Athoeku je vcelku jednoduchá, založená právě na výrobě čaje, Rádči milovaného a po celém vesmíru často užívaného nápoje. Breq hned od svého příletu dává najevo obezřetnost vůči vládcům, naopak ve vztahu k poddaným postupně převládnou sympatie. Příznačná je hned volba ubytování po příletu, kdy nevyslyší pozvání čajové magnátky a místo toho volí takzvanou Podzahradu, ghetto uvnitř stanice, obývané jednou z domorodých ras a ze strany staniční UI, programu starajícímu se o chod celého komplexu, převážně ignorované.

Následuje celá řada setkání s jednotlivci nejprve na stanici a později i přímo na planetě Athoek. Přestože nejsou nijak zvlášť koherentně propojené, konkrétní charaktery postav jsou natolik zajímavé, že se nedá mluvit o nějaké zbytečné ztrátě tempa. Ve vzduchu navíc visí nekonkrétní, ale potenciálně ničivá hrozba zásahu Presgerů, tajemných a technologicky vyspělejších sousedů rádčské civilizace. V minulosti docházelo ke krvavým a v presgerský prospěch jednostranně končícím konfliktům, po událostech částečně naznačených v předchozí knize však došlo k uzavření Dohody. Ta Presgerům zakazuje útoky na lidstvo a Rádčům (jakožto hlavním představitelům lidské rasy) tak nezbývá doufat, že Presgerové úmluvu dodrží. Tato větev příběhu se navíc posouvá do popředí ve chvíli, kdy je na stanici zavražděna lidská překladatelka pracující pro Presgery, jeden z nedobrovolných obyvatel momentálně uzavřené soustavy.

Leckie-Ancillary-Press

V centru dění celé knihy opět stojí Breq, hlavní vypravěčka příběhu. Je snadné zapomenout, že jde vlastně o perifera, de facto zbaveného lidských emocí. Veškeré chování tedy spíše napodobuje, než sama prožívá, předstírání rituální a na první pohled bezobsažné komunikace je pro ni základním nástrojem, nikoliv přirozeností. Naopak dobře rozumí komplikovanému vztahu lodí a jejich posádky, konečně šlo o jedno z nosných témat předchozího dílu. Obecně platí, že loď svou posádku miluje, přesto však dokáže dělat rozdíly a mít některé ze svých vojáků raději než jiné. Díky spojení s Milostí Kalr dokáže sledovat jednání ostatních členů posádky, průběžně jsme tedy informování o dění na celé palubě. To je podáno záměrně poněkud nepřehledným způsobem, připomínajícím skutečnou situaci někoho snažícího se zároveň mluvit na stanici s partnerem a vedle toho telepaticky komunikovat s lodí, která navíc sleduje několik osob, jejichž záběry servíruje.

Některé situace jsou v tomto ohledu snad realistické až příliš a vyžadují hodně pozorné čtení, konečně tato charakteristika platí pro celý román. Na Athoeku žije celá řada postav, s nimiž má Breq co do činění, a někdy opravdu není úplně jednoduché se zorientovat v tom, kdo sleduje jaké cíle. Vše pochopitelně také znesnadňuje pokračující styl feminizace postav, čtenář si tedy navíc musí lámat hlavu nad pohlavím některých osob, jednajících nečitelným způsobem, snad lépe vysvětlitelným právě ve chvíli, kdy bychom ji dokázali rodově zařadit. Což není možné a jde jistě o vítězství koncepce autorky, odmítající v textu dělení na mužskou a ženskou roli, nicméně nelze nevidět, že v některých případech umanuté trvání na zvoleném stylu vyprávění znatelně komplikuje porozumění konkrétním situacím.

Buď jak buď, Leckieová nakonec dokázala svou zápletku dovést až k uspokojivému finále. Breq odhalila podloudnické spiknutí, a navíc snad dokázala minimálně pozvednout sebevědomí Valskájců, domorodých nevolníků odsouzených osudem a především systémem k nekonečné práci na čajové plantáži. Právě v apelu na alespoň relativní rovnost lidských ras, v upozornění na nutnost obrany před příliš rozpínavými okupanty je třeba hledat jednu z hlavních myšlenek románu.

Leckie-Ancillaire

Ve službách meče je, podobně jako předchozí díl, vesmírným dobrodružstvím, ovšem oproti standardu vyprávěný tak odlišným a v mnohém náročnějším stylem, že se jen těžko hledají prvky, spojující tyto počiny s tradičnějšími space operami. Ann Leckieová stojí spíše osamocena, svůj nesporný talent dává do služeb subžánru, zpravidla vnímaného jako poněkud konzumnější poloha fantastické literatury. V jejím podání o něčem takovém nemůže být řeč, přes výše naznačené nedostatky jde o skvělé čtení. Závěrečný svazek trilogie chystá nakladatelství Plus na letošní podzim a nelze se než těšit na to, co si pro nás talentovaná autorka ještě připravila.

Ann Leckieová: Ve službách Meče

vázaná, překlad Petr Kotrle, obálka John Harris, 336 stran, 369 Kč

Související odkazy:

Druhý svazek Rádčské trilogie na obzoru (ukázka)

Ve službách space opery (recenze)

Omračující space opera?! (ukázka)

plus-logo

337 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 4 »

  1. Comment by Slavo — 10.5.2017 @ 0.11

    Celkom sa teším na toto pokračovanie

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  2. Comment by Cloudy — 10.5.2017 @ 9.36

    Výhradní používání ženského rodu v Breqině rodné řeči pro mě nakonec znamenalo (alespoň v případě prvního dílu), že jsem si všechny postavy představoval jako ženy, a až když se je Breq odhodlala analyzovat, tak jsem jim případně dolepil vousy a pindíka. Pro účely příběhu a jednání postav tenhle přístup hraje jen minimální roli, tedy snad kromě toho, jak Rádčská společnost působí zvnějšku – popíjí se čaj podávaný ve správném a stylovém servisu a neustále se diskutuje o klientství. Tyhle detaily mi na první knize přišly neskutečně otravné a nepříjemně odváděly pozornost od samotného příběhu, který na tom vůbec nebyl špatně.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  3. Comment by Jiří Kelbl — 10.5.2017 @ 12.20

    Správnost a stylovost čajových servisů se i v tomto dílu řeší docela urputně, zrovna tuhle vrstvu jsem tak úplně nedokázal sledovat. A asi se mi ani úplně nepovedlo oprostit od toho ženského rodu – přestože vím, že je to blbost, tak jsou vlastně pro mě (alespoň na jisté úrovni) pořád všechny postavy ženy…I tak je to ale hodně dobrá kniha, věř mi :-)

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

  4. Comment by hseiner — 10.5.2017 @ 13.47

    Obálky francouzských překladů jsou naprostá bomba, zejména třetí díl.

    Líbí/nelíbí: Thumb up 0 Thumb down 0

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.