Ukryti v knižních tirážích nejsou pouze překladatelé, které se vám snažíme pravidelně představovat v rámci našeho projektu Tváře překladu. Najdete v nich i řadu dalších profesí, kterým se chceme věnovat v rozhovorech vydávaných pod názvem Pohled za scénu. Začneme se stále ještě neokoukanou tváří marketingového pracovníka a příležitostného redaktora Lukáše Růžičky (*1988, Pardubice). Lukáš vystudoval žurnalistiku na FSV UK a řadu let publikoval články o komiksu v Pevnosti, Ikarii a Score, později se výrazněji prosadil na webu Komiksárium. Pracoval v Hospodářských novinách, od roku 2015 je zaměstnán v nakladatelství Paseka. Ve volném čase zkoumá dějiny amerického komiksu a stand-upu, sportuje a vymýšlí snídaňové recepty, v nichž experimentuje s vajíčky a slaninou…

Poprvé jsem na tebe narazil na webu Komiksárium, kde jsi byl svého času velmi aktivní. Jak ses ke komiksu a posléze k psaní článků pro tento web dostal? Pomohla ti tahle zkušenost i ve tvé současné práci?

Začal jsem psát v patnácti pro web Fantasy Planet, to bylo v roce 2003. Díky šéfredaktorovi Ondřejovi Jirešovi a lidem, kteří mě šikanovali v komentářích, to byla skvělá škola. S Ondrou jsem měl štěstí, něco ve mně viděl, tak mi dal šanci, ale taky se mnou měl spoustu práce. Každopádně začít psát takhle předčasně bych nikomu nedoporučoval. V patnácti člověk neví nic. O oboru, o němž píše, o světě, ale především o sobě. Webové magazíny byly pro mou generaci obdobou youtuberingu – člověk si vůbec neuvědomuje, kolik toho neví, a zároveň je přesvědčený, že by mu ostatní měli věnovat pozornost. Na Fantasy Planet si mě lidi asi všimli, důležitý „skaut“ byl Jiří Pavlovský. My se vlastně dodneška nějak osobně neznáme, ale vážím si toho, že mi tehdy dohazoval příležitosti.

Postupně jsem přispíval do časopisů o filmech, do Pevnosti, Ikarie, chvíli jsem vedl komiksovou rubriku ve Score. Když jsem pak v devatenácti napsal první článek pro magazín Crew, měl jsem pocit, že už není kam jít. Bylo to v době, kdy mezi sebe tahle parta nepouštěla nové lidi, takže jsem si toho dost vážil. Ten věk nezmiňuju, abych se chlubil, ale abych se doznal, že do dvaceti let jsem vlastně vyhořel, což se paradoxně krylo s mým nástupem na žurnalistiku na Fakultě sociálních věd. Taky jsem se v dospělosti docela rozešel s uvažováním o komiksu, jak ho tehdy prezentovala Crew. Skoro na dva roky jsem ze světa komiksu úplně zmizel, než jsem se vrátil na Komiksáriu.

Dnes máš na starost PR a marketing známého a respektovaného nakladatelství Paseka. A vypadá to, že jsi v Pasece po všech stránkách spokojený… Kudy vedla tvá cesta do Paseky a jak bys popsal náplň své práce?

Byl jsem zaměstnaný ve vydavatelství Economia, kde jsem poznal Jakuba Sedláčka, mimo jiné i přispěvatele Komiksária. Po letech se stal šéfredaktorem Paseky, a když hledali nového člověka na moje dnešní místo, řekl mi, ať se určitě přihlásím. To už jsem byl u jiného mediálního projektu a Jakub věděl, že tam nejsem spokojený. Beru to tak, že se mi vrátily roky nějaký snahy a práce zadarmo, protože bych bez toho nenabral zkušenosti a nepoznal lidi. Takže cesta do Paseky mi trvala dvanáct let, nicméně v těch patnácti jsem si myslel, že budu novinář.

Vedle marketingu se v Pasece věnuješ rovněž přípravě komiksů. Mám jich tu před sebou už pěknou hromádku a musím pochválit nejen kvalitu výběru, ale i českého vydání. Jaké slovo máš při jejich výběru a kdo má v tomhle případě hlavní slovo?

Ve spolupráci s Jakubem se snažíme, aby komiksová linie měla hlavu a patu, abychom nabízeli kontext. Řekněme, že jsem dramaturg, který přináší nejvíc titulů, ale nemám výsadní právo o něčem rozhodovat. Třeba Agnes a sedmý host nebo Sexkomiks nejsou „moje“ tituly… O návrzích rozhodujeme společně v redakci, což je velmi užitečné – setkají se hlasy zasvěcených i lidí, kteří komiks nesledují, ale znají knižní trh.

Co musí komiks splňovat, aby se dostal do edičního plánu Paseky? Většina z nich se zaměřila na mladší čtenáře, především dívky, i když jsou populární napříč různými věkovými skupinami i pohlavími, ovšem najdou se i knihy, které se tomu vymykají (Sexkomiks)…

Od začátku jsem měl dost jasnou představu, jak by ta edice měla vypadat, a sepsal jsem si seznam u nás neobjevených klasik z žánru pro děti a mládež. Vážíme si úsilí konkurence, která trpělivě prošlapávala cestu, takže jsme jim nechtěli lézt do zelí, a určitý typ komiksů by se k tradici Paseky ani nehodil. Třeba fantasy Amulet, ze které letos vydáme první dva díly v překladu Michala Prokopa, byla na seznamu už tehdy v roce 2015. To, že se nám sešly ženské autorky a holky v hlavní roli, byla na začátku náhoda. Uvědomil jsem si až později, jak dobře to ilustruje vývoj komiksu a jak se svět mainstreamového komiksu proměnil. Sexkomiks je taky fajn pro mladší čtenáře… A že to je „komiks faktu“, to se k Pasece s její silnou nonfiction řadou hodí.

V některých komiksech jsi uváděn jako redakční spolupracovník (Hilda, Záleskautky), v jiných jako odpovědný redaktor (Raina Telgemeierová). Můžeš pro čtenáře popsat, v čem tkví rozdíl mezi oběma funkcemi, a stručně shrnout jejich náplň?

To je jednoduché, máme rádi týmovou spolupráci. Respektive, máme rádi týmovou spolupráci u piva… Občas se stane, že donesu nějaký titul, například knihu o Marvelu nebo Záleskautky, ale moje hlavní pracovní náplň mi nedovolí, abych se mohl svědomitě podílet i na jejich přípravě od začátku do konce. A taky jsem se od Jakuba nebo Pavla Kořínka snažil okoukat přístup k redakční práci, něco se naučit, než si lajsnu pokazit české vydání komiksu, kterého se ve světě prodaly miliony kusů.

Na Crweconu v minulém roce jsi odkryl některé komiksové plány Paseky na letošní rok a nedávno se objevila také informace o marvelovské sérii chystané ve spolupráci s nakladatelstvím Crew. Můžeš komiksové plány Paseky poodkrýt i pro čtenáře našeho webu a popsat, na co se v nich můžeme těšit?

Můžu prozradit, že máme jasný jízdní řád pro letošní rok i rok 2019, kdy bude Paseka slavit 30. výročí. Budeme pokračovat v sériích jako Záleskautky, Amulet nebo Hilda. Luke Pearson by měl každým týdnem nebo měsícem dokončit šestou Hildu. S kolegy z Nobrow počítáme, že na podzim 2018 vyjde zároveň v Británii i v Česku, aby naši fanoušci nemuseli čekat. Od Nobrow máme i novinku Artur a zlaté lano, což je první díl trilogie na pomezí komiksu a ilustrované knihy. Nádherné skandinávské prostředí, obří příšery, magické artefakty, a hlavně – mapka na předsádkách! Autorem je Lukův vrstevník Joe Todd-Stanton, který chtěl vytvořit Hellboye pro děti.

S Crwí na podzim představíme jednu z nejznámějších současných hrdinek komiksu – Kamalu Khanovou alias Ms. Marvel. Její stejnojmenná série bez předsudků ukazuje svět v jeho barevnosti a pestrosti, jak to máme rádi. A navíc je to prostě krásně nakreslená dobrodružná věc v té nejlepší tradici Marvelu. A už teď se těším na rok 2019, bude to velké a nečekané. Ale tyhle vzdálenější plány nechci prozrazovat, prostředí u nás bohužel začíná být poměrně konkurenční, až agresivní i mezi spřátelenými nakladateli.

Pro fanoušky komiksu a fantastiky jste vydali rovněž kontroverzní historii nakladatelství Marvel či neméně zajímavý životopis filmového vizionáře George Lucase. Chystáte v tomhle směru další překvapení?

Vážně je Marvel kontroverzní? Možná tím, že tak tlustá kniha o komiksu neobsahuje ani jeden obrázek… Ve státech, ale vlastně i u nás je názor na tu knihu spíš jednomyslný. Když se nedávno stal C. B. Cebulski novým šéfredaktorem Marvelu, dal si ji na sociální sítě s hláškou „Aby byl člověk připravený na budoucnost, musí si pamatovat minulost.“ Nevím, jestli z toho má autor Sean Howe radost, ale tohle gesto z něj udělalo mainstream a kánon.

K 80. narozeninám Batmana v roce 2019 vydáme monografii Caped Crusade, která je objevná podobně jako kniha o Marvelu. Věnuje se Batmanovi ve všech formách a důležitou přidanou hodnotou je, že na jeho příběhu ukazuje i proměny popkultury, fanouškovské komunity a toho, čemu říkáme nerdi nebo geekové.

Komiks a knihy obecně máš jistě rád. Hodláš v nakladatelské práci pokračovat i do budoucna? Kde se vlastně vidíš za deset let ode dneška?

Pokračovat? Mám spíš pocit, že jsem ještě nezačal. Víš, jak se říká, že musíš něčemu věnovat deset tisíc hodin, abys v tom mohl být dobrej… Do deseti let bych té hranice mohl dosáhnout, ale snad se tomu v té době budu moct věnovat i z protiatomového krytu.