Ocenění

Jodorowského matrix ve dvou verzích (recenze)

Autor | Aktuality | Čtvrtek 20 Prosinec 2018 8.30

Ještě před několika lety se tvrdilo, jak je to u nás s vydáváním evropského komiksu těžké, že mezi fanoušky není zájem apod. Jistě, evropští tvůrci se svým věhlasem a slávou stále nevyrovnají svým zaoceánským protějškům, stále je to především otázka peněz a nákladného marketingu. Pro čtenáře je mnohem pohodlnější vybrat si z regálu knihkupectví něco, co je jim soustavně tlačeno do hlavy a podporováno masivní reklamní kampaní, i přesto se ale evropský komiks vzedmul k odporu a především díky dvěma edicím nakladatelství Crew – Modrá Crew a Mistrovská díla evropského komiksu – si získal potřebnou základnu čtenářů. Ve druhé zmíněné řadě je nejčastěji sázeno na díla napsaná chilsko-francouzským mužem mnoha tvůrčích profesí, Alejandrem Jodorowskym. Také osmnáctý svazek edice představuje výlet do tzv. Jodoversa, kde se znovu setkáváme s detektivem třídy R, Johnem Difoolem, abychom společně prožili příběh nazvaný Poslední Incal

Posledni-Incal

Historka okolo Posledního Incalu je zajímavá minimálně jako komiks sám. Dvacet let čekal Jean Giraud – mnohem známější pod komiksovým pseudonymem Moebius – než mu kolega Jodorowsky přihraje nějaký scénář, aby mohl ve slavném opusu Incal pokračovat. Moebiova láska ke sci-fi žánru je dostatečně známá a francouzský komiksový kreslíř se dlouho toužil navrátit do univerza, které kdysi pomohl nastartovat. Jodorowsky v mezičase vytvořený svět neopustil a s mnoha významnými výtvarníky rozvíjel pestrobarevné kulisy i osudy postav a mimozemských druhů, u nichž se zprvu mohlo zdát, že je jim předurčena jen dílčí role v původním příběhu.

Moebius nakreslil první album cyklu Po Incalu, jak byl tento komiks původně pojmenován, ovšem tvrdí se, že mu moc nelíbilo, kam příběh směřuje, a od následných prací na pokračování upustil. Jodorowsky naopak vše vysvětluje tím, že v té době byl už Jean Giraud nemocný a neměl síly k další tvorbě. Sami si můžete zkusit vydedukovat, kde se nachází pravda. První album stvořené Moebiem naleznete v závěru této komiksové knihy. Nicméně sám Jodorowsky příběh neopustil a ke spolupráci byl přizván mexický výtvarník a kreslíř José Ladrönn. Ten se ovšem rozhodl nepokračovat tam, kde Moebius skončil, ale začít vyprávět příběh Johna Difoola pěkně od začátku. Vznikla tak tři alba Čtyři Johnové Difoolové, Louz de Gara a Gongo Smraďoch, která nesou souhrnné pojmenování Poslední Incal. Všechna nalezneme rovněž na stránkách osmnáctého svazku MDEKu.

Příběhová linka Posledního Incalu je prostá. Opět jde o čirou akční sci-fi jízdu okořeněnou mystikou, tarotem, úchvatnými scenériemi cizích planet, vyobrazením intergalaktických ras a vyspělých technologií a v neposlední řadě úkolem, který snad v rámci žánru nemůže být významově banálnější – zachránit celý vesmír. Tím jediným, jenž to může dokázat, je samozřejmě detektiv Difool. Zhoubou pro vše živé je pak virus, který se nezastaví před ničím, dokud vesmír nezmění k obrazu svému, k prostředí plnému neorganických věcí, jedniček a nul. Je jasné, že ne každému je podobná představa po chuti, ale bez pěšce, který jako jediný má moc dát viru mat, se nikdo a nic neobejde.

Posledni-Incal-ukazka

Ku cti slavného scenáristy slouží, že se do detailu nezabývá významem a historií jednotlivých zúčastněných frakcí, ale sází na především na spád příběhu. Nikdo se tak nemusí obávat, že by snad šlo o nudnou záležitost. Vše je zde jeden velký matrix, ve kterém se prolínáme realitami a potkáváme několik verzí hlavního hrdiny z různých paralelních dimenzí, až nám z toho jde hlava kolem. Ještěže jsou tady dvě zásadní konstanty, které umí zatočit (skoro) se vším – betonový racek Deepo a láska, která hýbe galaxiemi.

Posledním Incalem je to asi jako se samotnou tvorbou Alejandra Jodorowského. Nalezneme v něm tolik, že to jednoduše nemůže být nezáživné, ale zároveň to má i schopnost unavovat díky cyklicky se opakujícím představám. Svět, který po celá léta pracně budoval, je už natolik obsáhlý, že ho ani sám jeho tvůrce nezvládá precizně spravovat. Mnoho nápadů se rozjíždí kamsi do stran, kde se jako vlny tříští o další pozoruhodné myšlenky. Na čtenáře se občas žene příboj takové síly, že tu a tam začíná tápat, nebo se jednoduše musí držet jen záchranného kruhu s vědomím, že mnoho věcí okolo mu jednoduše nebude dávat smysl.

Příběh ve výsledku tak trochu působí, že se ztratil ve vlastním světě plném mystických nástrah, technologického rozmachu a kyberpunkové filozofie. Pomyslný souboj hvězdných rytířů Moebia a Ladrönna mi vyzněl spíše pro druhého jmenovaného, avšak uznávám, že je to z valné části způsobeno faktem, že Giraudova kresba je zprzněná digitálním koloringem, který na mě coby vyznavače precizní evropské kreslířské školy působí až hanebně euroskepticky. No co, dostali jsme dalšího Jodorowského, dostali jsme další Incal, chvalme Paleoježíše a přivřeme oči nad tím, že svět není nikdy tak dokonalý, jak bychom si ho ve své omezenosti představovali.

Poslední Incal

scénář Alejandro Jodorowsky, kresba José Ladrönn, Moebius

brožovaná/vázaná, obálka José Ladrönn,

překlad Richard Podaný, 224 stran, 589 Kč/849 Kč

crew-logo

596 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Žádné komentáře »

Zatím bez komentářů.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.