Ocenění

Je libo poslední polibek? (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 19 Září 2016 9.55

K hororům vždy neodmyslitelně patřila erotika. Stačí vzpomenout na nespočet scén s mladými páry užívajícími si v autech, než k jejich uším dolehnou kročeje nadpřirozeného zabijáka, nebo na záběry sprchující se dívky, na kterou krom teplé vody dopadne také stín vraha s nožem. Obě emoce – strach a vzrušení – k sobě v rámci hrůzostrašného žánru neodmyslitelně patří, což si náležitě uvědomují i autoři eroticky laděných hororových povídek z antologie Poslední polibek, kterou nedávno vydalo nakladatelství Nová forma. Do útlé publikace s jen o něco více než sty stranami přispělo devět autorů a je dosti pravděpodobné, že znalci české fantastické scény se s některými jmény nesetkávají poprvé a jistě ani naposledy…

posledni-polibek-obalka

Antologie bohužel citelně postrádá úvodní slovo, v němž by editor Honza Vojtíšek poodkryl důvody jejího vzniku a editorský záměr, s nímž jednotlivé povídky vybíral. Neopomenul však přispět alespoň autorsky, což bývá diskutabilním a mnohými podezřívavě nahlíženým krokem, jenž by si odůvodnění možná rovněž zasloužil. Jediným pojítkem vyplývajícím z přiložených autorských medailonků se zdá být spojení naprosté většiny zastoupených autorů s internetovým magazínem Howard. Nechybějí ani ilustrace, přičemž se každá z prací může pyšnit vlastním ilustrátorem, jenž se pokusil dodat příběhu další rozměr.

Martin Štefko otevírá knihu povídkou Hodinový manžel se slevou. Bob je podnikatel, jenž nabízí nezadaným ženám domovní opravy, a pokud o to stojí, i jejich srdcí a klínů. Do prekérní situace se dostane, když se nechá doporučit k zachovalé starší dámě na westminsterské samotě. Autor trochu tlačí na pilu při popisu sexuálních aktů, ale nejde o nic nadmíru rušivého. Tajemno se postupně stupňuje a vše zakončuje neočekávaná pointa. Litvínovský autor Miroslav Bula se představuje povídkou Dívka z útesu, v níž hrdina příběhu potká kdesi u skotského pobřeží zbídačenou dívku, která krom vlastních sexuálních „hodnot“ ukradne i něco, o co by jistě nerad přišel. Hezký pokus o horor, ale opět tu převládá spíše popis sexuálních praktik a na samotný děs zbylo prostoru jen málo.

Známá česká spisovatelka Anna Šochová se vytasila s bravurní, čtivou a rovněž vtipnou povídkou Plejboj, které se dá vyčíst snad jen absence hororového prvku. Dvě sestry v ní společné nacházejí zalíbení v umělci, jenž není tak úplně člověk. Honza Vojtíšek napsal povídku Až ten druhý, v níž se opět děsu nedočkáme, o to má ale barvitější pointu a čtivost jí rovněž nechybí. Ostatně první věta mluví sama za sebe: „Když mi Barbara, má kolegyně, v kancelářské kuchyňce během vaření kávy navrhla, zda bych jí nechtěl dělat doprovod na swingers party, brada mi třískla o podlahu a já poprvé v životě oněměl.“ Robert Poch čtenářům nabízí kratičkou povídku s názvem Ten, kdo se dívá o únosci a vrahovi žen, v níž se ovšem nedočkáme ničeho objevného, o pointě nemluvě, pouze myšlenkových pochodů odehrávajících se v hlavě monstra ukrytého v lidské kůži.

Duo Petr Boček a Miloslav Zubík společně vytvořili Slast potkávání a je třeba smeknout, jak je tato dvojice sehraná. Na textu nelze rozeznat odlišný styl, a pokud by člověk nečetl medailonek, nenapadlo by ho, že jde o práci více autorů. Tentokrát je nám představen mladý muž s podivnou sběratelskou mánií. Pointa možná není až tak překvapující, dohání to však razancí, s níž vás v závěru zasáhne. Laura od Romana Bílka je nejkratší povídkou sborníku, a tak v ní není prostor na žádné vysvětlování a pointy. Čtenář je vhozen do noční domácnosti mladého páru, z něhož jeden není tím, za koho se vydává. Jde o klasickou jednohubku, v níž netečnost jedné z hlavních postav ke krvavému masakru vyvolává ty správné emoce.

Tajemstvím opředený spisovatel publikující pod pseudonymem Diuk se zhostil patrně nejlepší a nejpropracovanější povídky antologie. Jeho Dřevěná sesle je jedinečná svým stylem, jazykem i balancováním na rozhraní šílenství a reality. Přestože nevyvolává děs, ční svou originalitou nad ostatními. Surrealistické popisy bitevního pole se do čtenáře zaryjí hlouběji než prsty hladového umrlce. Knihu pak uzavírá Kristina Haidingerová s prací nazvanou Trest, v níž sledujeme mnicha, jenž se nechal svést čarodějnicí k hrůzným činům. Povídka je příjemným zakončením, jednotlivé odstavce přímo dýchají stupňujícím se děsem a nechybí ani vítané odhalení mnichovy nepříliš bohabojné minulosti.

Přestože kniha láká atraktivním propojením erotiky a děsu, přesvědčivého koktejlu obou ingrediencí se v ní příliš nedostává. Většinu prací lze označit za fantastiku s lehkým nádechem hororu, poctivé budování napětí zpravidla chybí. Za čistokrevné horory lze označit snad jen úvodní povídku Martina Štefka a naopak závěrečnou z pera Kristiny Haidingerové. Poněkud hloupě pak působí upozornění ze zadní strany obálky (pro jistotu opakované i uvnitř knihy) o přístupnosti textů pro čtenáře nad osmnáct let. Dokonce ani knihy Stephena Kinga či Cliva Barkera, kteří se stejnou směsí motivů rovněž často a více než barvitě pracují, zpravidla podobná prohlášení neobsahují ani nepotřebují. Těžko očekávat, že vám budou knihkupci kontrolovat občanské průkazy. Na závěr však povídkám nelze odepřít kvalitu, s níž milovníky fantastiky rozhodně neurazí, jen nepodlehněte slibům a marnému očekávání…

Honza Vojtíšek sest. Poslední polibek

brožovaná, obálka František Tácha, 110 stran, 109 Kč

nova-forma

753 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 1 »

  1. Comment by Jana Dvořáčková — 21.9.2016 @ 16.29

    Při pohledu na tu obálku mě napadá, že: buď má „pán“ opařené nohy. Nebo je to „trochu ďáblík,“ myšleno původem. Nebo je tam s nimi obří krysa, což je tedy představa nejintenzivnější a docela hnusná.

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.